Minulý týden proběhly komunální volby, které naznačují, že britská politika bude nyní připomínat spíš hromadnou bitku než důstojný souboj dvou gentlemanů. Zhruba každých sto let britská politika zažije velký otřes, kdy se rozpadne stávající stranický systém, což vyvolá nevídaný chaos. V tu chvíli britský parlamentarismus, vyznačující se disciplinovaným střídáním dvou hlavních stran, začíná připomínat italskou politickou praxi. Šanci sáhnout si na moc má najednou několik partají, stabilní jednobarevné vlády se stávají výjimkou a vytvářejí se bizarní koalice. Toto trvá několik volebních cyklů, než se zas vytvoří stabilní politické ekvilibrium.

Spojené království toto zažilo na začátku 19. století, kdy se vytvářel moderní dvoustranický politický systém, a znovu po první světové válce, kdy zanikla Liberální strana jako relevantní síla a její místo na levici zaujali labouristé. Nyní Británie zažívá tento přechod potřetí. Chaos je znásoben tím, že v úpadku jsou obě dosud dominantní strany, tedy konzervativci i labouristé.

V Británii komunální volby neprobíhají všude ve stejnou dobu. Letos se volilo na 136 anglických radnicích z 317. Zároveň proběhly volby do skotského a velšského parlamentu. V době naší uzávěrky výsledky nebyly zcela definitivní, ale je jasné, že zvítězila Reform UK. Podle spočítaných hlasů získala nějakých 26 % a 1453 zastupitelů z 5066, o kterých se rozhodovalo. V těchto okrscích kandidovala většinou poprvé, takže jde téměř o čistý zisk. Labouristé jsou na 17 % s 1068 mandáty, což je o 1496 méně než před volbami. Následují Liberální demokraté s 16 % (cca 844 mandátů, o 155 víc), Konzervativní strana se 17 % (801 zastupitelů, ztráta 563) a zelení s 18 % (587 zastupitelů, zisk 441).

Prorokovat výsledek parlamentních voleb plánovaných na srpen 2029 na základě těch lokálních je bláhové. Nevolilo se v celé zemi, v parlamentních volbách nekandidují nejrůznější místní sdružení. Odhad komplikuje rovněž většinový systém „první na pásce“, kdy v okrsku zvítězí prostě ten, kdo má nejvíc hlasů. Poměr celkových hlasů se nepřeklápí do stejného poměru mandátů.

Tento systém má tendenci produkovat dvě dominující strany, jelikož tříštění hlasů mezi víc podobně smýšlejících stran může mít fatální následky v podobě vítězství ideologického protivníka. V multipartajní demokracii, kterou nyní Británie evidentně je, jsou výsledky většinového hlasování nepředvídatelné. Hlavním cílem každé strany bude zajistit si dominanci na své části politického spektra; na pravici jde tedy o souboj Reform vs. konzervativci, na levici o trojstranný pat mezi labouristy, Liberálními demokraty a zelenými.

Reform ve velkém brala i v oblastech, které tradičně volily labouristy. To vedlo k závěru, že dělnická třída, tradiční voliči Labouristické strany, utíká k pravicovým populistům. To je jistě částečně pravda. John Curtice, asi nejuznávanější britský volební analytik, ale tvrdí, že labouristé nejvíc voličů ztratili ve prospěch zelených, což rozštěpilo levici. Úspěch Reform je dán nasátím voličů od konzervativců.

Labouristé tedy stojí před dilematem. Zatímco konzervativci vědí, že musejí udělat vše pro zlikvidování Reform, pokud chtějí přežít, labouristé váhají mezi posunem doleva ve snaze vyluxovat zelené, nebo naopak doprava ve snaze získat voliče zběhlé k Reform. Kompromisem se zdá výměna premiéra. Pod Kierem Starmerem se houpe židle již nějakou dobu kvůli klesajícím preferencím a skandálu ohledně jmenování na Jeffreyho Epsteina napojeného Petera Mandelsona velvyslancem ve Washingtonu. Problém je, že labouristé vnitrostranické puče moc neumějí. Je tu tedy jistá šance, že Starmer se nějak doplácá k parlamentním volbám.

Ve Skotsku tradičně vyhrála Skotská národní strana, jež vzápětí oznámila plán vyhlásit referendum o nezávislosti před volbami v roce 2029. Prý to má zabránit tomu, aby případně vítězná Reform tyto snahy omezila. Ve Walesu poprvé od udělení samosprávy v roce 1999 labouristé prohráli a spadli až na třetí místo. Druhá skončila Reform a první nacionalistická Plaid Cymru, usilující o větší autonomii až nezávislost. Rozpadá se tedy nejen britský politický systém, ale možná i samotná Británie.