U kanónu stál…
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Písničky mají dlouhý život a často jsou poslední připomínkou něčeho, co už jinak z živé paměti národa stihlo vymizet. Generál Laudon stále ještě jede skrz vesnici a má bílou čepici, i když ve skutečnosti už 250 let na koni neseděl. A kanonýr Jabůrek dále láduje svůj kanón, který by dneska dávno patřil do muzea. Ve skutečnosti jej ovšem ládoval právě před 160 lety, v bitvě u Hradce Králové, kde 3. července 1866 v řadách rakouské armády bojovalo – a padlo – hodně Čechů. Dodnes je to, počítáno na vojáky, největší bitva svedená na našem území.
Popěvek o Jabůrkovi je pěkně drsný a dnešní strážci morálky by na něj nejspíš přilepili „trigger warning“, neboť, řečeno s Českým rozhlasem a dalšími, se v něm hojně vyskytují zmínky o fyzickém násilí. Odráží ovšem drsnost samotné bitvy, která byla skutečně děsivou řeží, poněkud připomínající americký Gettysburg nebo Antietam v menším měřítku.
Němci říkají prusko-rakouské válce „deutscher Brüderkrieg“, válka mezi německými bratry, což poněkud zazdívá skutečnost, že rakouská armáda by bez vojáků ostatních národností vůbec nebyla pro Prusy důstojným protivníkem. Ani u nás si v zásadě nechceme moc připomínat, že to byla „naše“ bitva, nikoliv jen „jejich“; po vzniku Československa se dřívější loajalita Čechů vůči císaři stala poněkud politicky trapnou. Rovněž i to, že na rozdíl od Maďarů jsme ji pak nedokázali proměnit politicky a při reformách, které následovaly po vojenské porážce, se české království neemancipovalo podobným způsobem jako to uherské.
Terénem bývalého bojiště dnes probíhá stavba dálnice D11 a při rozrývání terénu těžkou technikou se občas přijde na nějaké ty hromadné hroby. Obsah kapes pohřbených dodnes vypovídá o normálním životě, který byl náhle přerušen ve jménu geopolitiky: pár mincí, dýmka, zrcátko, hřeben. Možná tam měli i dopisy od svých blízkých – aspoň ti, kteří uměli číst –, ale 160 let v zemi žádný papír nepřežije.
Ostatně ani jejich jména většinou nepřežila. S výjimkou kanonýra Jabůrka, který ale možná existoval – a možná také ne.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.