Před táborskou střední obchodní školou zkolaboval a následně zemřel student, který měl toho dne dopoledne skládat maturitu. Ani po týdnu sice není známé, proč došlo k tragédii, ale odborníci z gauče, na rozdíl od policie, nepotřebují čekat na výsledek pitvy – jasno měli okamžitě. „Kdyby školství nestresovalo, ale podporovalo, tak by to bylo v klidu.“ „Všetky tieto bludy ako sú maturity, štátnice už mali byť dávno zrušené. Tieto skúšky sú neprimeranou fyzickou a psychickou záťažou.“ „A tohle dělá české školství!“

U určité skupiny lidí vládne pohádková představa, že by každý žák a student měl žít ve spravedlivém světě, kde by ze sebe blaženě vydával pouze to nejlepší ovoce – bez „tlaku na výkon“, jen čirou vnitřní motivací. Každý si zaslouží zažít úspěch!

Pojďme se podívat tam, kde tuto nejfloskulovatější floskuli ze všech floskulovatých floskulí převedli do praxe. Průměrná známka na Harvardské univerzitě je dnes A. Áčko má šedesát procent studentů bakalářského studia. Ještě před dvaceti lety přitom A představovalo asi čtvrtinu všech známek, a i to se cynikovi mého typu zdá naprosto přepálené. Čtvrtina všech lidí nejsou ve svém oboru nejlepší a nikdy nebudou. Šedesát procent áček je splněným snem advokátů vysokoškolského studia pro všechny. Babičku potěší fotka v kýčovité absolventské čepici, ale s informací o kvalitě vzdělání to už nemá společného nic. I v Česku vzrostl celkový počet vysokoškolských studentů od roku 2001 o víc než padesát procent, zato počet studentů univerzitních technických oborů klesl o téměř třetinu. Nadhodnocené známky kopírují ekonomiku levných peněz: čím více jich rozdáte, tím menší mají hodnotu. Debata o inflaci známek se na Harvardu přitom vede spoustu let. Zrychlila za covidu, ale koroze systému začala už na začátku desátých let. Někteří vyučující především z humanitních a společenskovědních oborů dávno zredukovali rozsah povinné četby, protože číst román už je nad síly mnohých těchto nejlepších z nejlepších. „Pomohlo by, kdyby museli přečíst nějakou knihu už na střední,“ shrnul The Atlantic v článku Elitní studenti, kteří neumějí přečíst knížku.

Existuje Yerkesův–Dodsonův zákon, psychologický princip, podle kterého se výkon zlepšuje s rostoucí mírou psychického vzrušení (ach bože, také vnějšího tlaku, fujky) až do určitého optimálního bodu. Lze si to představit jako obrácené písmeno U: příliš málo tlaku vede k nudě, nezájmu a slabým výsledkům, včetně studijních, zlatý střed podporuje soustředění a efektivitu, přemíra nese stres a větší chybovost. Blbá zpráva je, že drtivá většina lidí potřebuje termíny, hodnocení, kontrolní body, bez toho úkoly odkládá nebo je vůbec nedokončí. Minimalizace nároků na studenty, „méně biflování, méně teorie a méně faktů“ tak sice nepomůže dětem zjistit, co v nich je, anebo jak říká druhá nejprofláknutější floskule na světě „stát se nejlepší verzí sebe sama“, ale koresponduje s feminizací prostoru. Rozdíl mezi sebezlepšovacími kurzy pro muže a sebezlepšovacími kurzy pro ženy je ten, že muži začínají z pozice „jsi nula a musíš makat, abys to změnil“, zatímco ženám se vzkazuje „jste dokonalé už teď a je chyba okolí, že to nevidí“.