Ed West, jeden z nejlepších stylistů mezi mladší generací britských komentátorů, označil v nedávném sloupku skotskou vládu za „wuchanskou laboratoř příšerných nápadů v britské politice“. Psal o nově zvoleném skotském poslanci, který nemá nejen britské občanství, ale ani pořádné povolení k trvalému pobytu, jen studentské vízum. To by zatím ve zbytku Spojeného království nešlo – s důrazem na „zatím“, protože snaha umožnit postupně cizincům volit se projevuje všude v západním světě.

Z vnějšího pohledu je ovšem bohužel takovou wuchanskou laboratoří celá Británie. Loni v prosinci byl v Southamptonu ubodán osmnáctiletý student polského původu Henry Nowak. Jeho vrah Vickrum Digwa byl minulý týden shledán vinným. Trest, který se stanovuje v samostatném řízení, by měl být ke dni publikace tohoto textu již známý; v Británii to zpravidla znamená, že by vrah měl být během pár let venku. Ale aspoň byl odsouzen.

A taky se policie omluvila za okolnosti svého zásahu na místě činu (dřív to prý s ohledem na probíhající soud nešlo). Ty byly takovéto: policie poté, co dorazila, nasadila umírajícímu Nowakovi pouta a nechala ho vykrvácet (nyní tvrdí, že už mu stejně nebylo pomoci). Proč to udělala? Protože vrah, jenž byl na místě, jí řekl, že na něj Nowak zaútočil a rasisticky mu nadával.

Soud to neakceptoval. Nowak totiž před vraždou za chůze snapchatoval, takže soud měl k dispozici záznam toho, co se skutečně stalo. Ale policisté na místě tyto informace neměli. Takže jednali tak, jak jednali. Protože být obviněn z ignorování rasismu je pro ně horší reputační a profesní riziko než nechat někoho vykrvácet.

Nejsou to žádné dojmy vzniklé tendenčním sledováním rasy pachatelů v médiích. Britská policie je institucionálně antirasistická. Je to formalizovaný výsledek šetření známého jako Macphersonovo vyšetřování v roce 1998. Po něm byla zavedena do policejní práce pravidla vycházející z teze o „institucionálním rasismu“, jehož důkazem jsou nerovné statistické výsledky různých rasových skupin, a subjektivního pojetí rasismu (rasismus je, když někomu připadá, že došlo k rasismu). Britští policisté absolvovali bezpočet antirasistických školení. V Nowakově případě se chovali podle nich.

Zajímavým artefaktem je v tomto kontextu román z policejního prostředí, jejž v době kariérní pauzy v roce 2022 vydal (se spoluautorem) nový šéf londýnské policie sir Mark Rowley. Z recenze v časopise The Critic se dovídáme, že thriller Spánek rozumu je „hotovým adresářem všech DEI klišé“. Ambiciózní detektivka Sophie je líčena jako první vlaštovka v mužském světě, přestože podle statistik tvoří ženy 30 procent ve vedoucích policejních funkcích. „Když Sophie zrovna nepronásleduje teroristy, neohroženě kritizuje svědky za používání genderově podmíněných výrazů“ a je taky proevropská. „Její šéf je gay, jehož partner je veganský levicový herec. Černou ovcí je heteronormativní detektiv středního věku ze severní Anglie.“ Největším nebezpečím jsou pochopitelně bílí rasističtí teroristé tajně podporovaní stranou podobnou Reform UK, a když už se musí objevit islámští teroristé, je aspoň jejich vůdce bílý konvertita. Jeden islamista „zachrání vyděšeného bílého chlapečka v tričku s anglickou vlajkou“. Nejhorší je pravicová demonstrace: „Britské vlajky, plechovky od piva, kšiltovky, tváře bílých lidí středního věku zkřivené vztekem a zápach moči.“

Poslední slova Henryho Nowaka byla „nemůžu dýchat“. Ta symbolika bije do očí každého – toho, kdo chce, i toho, kdo ne, vzhledem k tomu, že v létě 2020 se nebylo kam před těmito slovy schovat. Devatenáct britských poslanců, mezi nimi Keir Starmer, tehdy mělo projevy v Dolní sněmovně na téma George Floyda, člověka, jenž zemřel v jiné zemi šest tisíc kilometrů daleko. Teď promluvil o Nowakovi jediný.

Britská politika je dnes „wuchanská laboratoř“ na vývoj metod, jak rozdělovat společnost. Občas se zdá, že experiment je v tak pokročilém stadiu, že má pravdu komentátor Aris Roussinos, podle kterého s tím Keir Starmer nemůže nic dělat, i kdyby řešení znal. Jeho historickou rolí je být nehybným ztělesněním konce Británie.