Tenhle teroristický útok málokdo čekal, asi ani ti z nás, kdo o přítomnosti radikálně levicového podhoubí delší dobu věděli. Zdál se to být velmi malý jedovatý kvítek živořící ve středoevropské půdě, pro něj nehostinné. Nicméně právě on se vzmohl na to, co je bezpochyby teroristickým činem, na jaké u nás nejsme zvyklí. V tuto chvíli toho víme ještě málo a mnohé závěry se mohou změnit. Ale některé ne. Jsou tu oblasti, kde bude namístě nový, zostřený pohled.

Co se může změnit? Zaprvé, policie nezadržela všechny podezřelé, v tuto chvíli se mluví o dalších šesti vedle tří zadržených. Může – ale nemusí – se ukázat, že propojené prostředí bylo širší.

Nemůžeme vyloučit ani možnost, že se ještě ukáže, že firma LPP mlžila a skutečně s Izraelci aktuálně spolupracuje. Což by ruskou linku vylučovalo. I když bychom si zde vsadili na popletenost pachatelů.

Bleskové dopadení části pachatelů dokresluje to, co ví každý, kdo toto prostředí zpovzdáli sledoval: nejsou to ty nejostřejší tužky v penále. Nejsme v New Yorku, kde ideologie, jíž se tito lidé napájejí, vynesla k vítězství starostu. Jsme v Praze, kde osazenstvo těchto kruhů – jak z domácích zdrojů, tak i ze zdrojů kosmopolitní migrace – tvoří ne druhý a ani ne třetí, ale spíš desátý výběr. Spolek Tadamun usilující o organizování tohoto typu cizinců v Česku, v němž se zadržený Youssef Moursi angažoval, si vytkl skromný materiální cíl zprovoznit klubovnu. Po roce není u cíle, nedostatek peněz a nástrahy české byrokracie ho zmáhají. Pokus o získání grantu od hlavního města Prahy ztroskotal na tom, že nedokázali podat žádost v termínu.

Ano, žádost o grant. V roce 2023 jsme popsali, jak ekosystému, v němž vyšel překlad knihy Zruště rodinu, v němž se angažovaly protagonistky časopisu Druhá směna, pomáhají granty od ministerstva kultury, EU, hlavního města Prahy a městské části Praha 10.

Na tomto místě je dobré se zastavit. Rozhodně nehodláme vyzývat k nějakému kreslení konspirátorských map, na nichž zachytíme, že ten se zná s tímhle a tamten se jednou ocitl v blízkosti onoho, takže to jsou všechno teroristé. Většina těch aktivit je nevinných (je příznačné, že zatímco ta inteligentnější část kosmopolitní migrace skončí v Silicon Valley, na nás zbudou ti, kteří, pokud mají nějaké nadání, míří spíš k hudbě a fotografování). A pokud ne nevinných – knihy, které propagují, zpravidla šíří zhoubnou, toxickou ideologii –, tak stále v mezích zákona.

Na druhé straně ale to, k čemu došlo v Pardubicích, je čítankový příklad nebezpečí, jaké má být předmětem kontrarozvědné ochrany, ne?

Poslední zpráva BIS se v oblasti nebezpečí ideologické radikalizace zabývá jednak krajní pravicí a jednak radikálním islamismem. Obáváme se ale, že pokud uvnitř tajné služby pracují s myšlenkovými vzorci, jaké na veřejnosti prezentoval třeba někdejší dezinformační koordinátor Otakar Foltýn, pak jsou slepí. Jsou ovlivněni myšlenkovými schématy z ciziny, jež jednak zamrzla v éře vrcholného Islámského státu (který skončil v roce 2019) a jednak vznikla v prostředí, kde je živnou půdou muslimská imigrace, jež je masová, neintegrovaná, s nízkým sociálním a intelektuálním kapitálem. To není naše situace.

Můžeme se dohadovat a dohadovali jsme se, a řešily to soudy – zda je heslo o Palestině „From the river to the sea“ projevem podpory terorismu ve smyslu trestního zákona, nebo ne. Ale bez ohledu na to tu má taky být někdo, kdo řeší, co může zastávání tohoto hesla predikovat v reálném světě. Anebo konkrétní příklad. Podívejte se na toto video hudební produkce Youssefa Moursiho z roku 2024. Ne každý může být naladěn na jeho estetickou senzibilitu, takže je věc názoru, zda se ten velký červený trojúhelník, který má Moursi na krku, k jeho oblečení hodí. Může se k němu hodit – anebo jde spíš o červený trojúhelník Hamásu? „Legal dislcaimer“, kterým Moursi svůj post vybavil – „oblečení ve videu nemá žádný jiný význam než ten, že jde prostě o oblečení“ –, napovídá, že dobře ví, co dělá. Je to proti zákonu? Sotva. Ale vypadá to teď, po dokonaném teroristickém útoku, jinak? Určitě.

Ale hlavně – dovolí vám vaše mentální nastavení vůbec myšlenku, že by někdo, kdo dostává granty EU a ministerstva kultury, mohl být předmětem kontrarozvědného rozpracování? Pokud ne, je na čase se zamyslet a své mentální nastavení přehodnotit.

Totéž platí pro další instituce včetně těch zodpovídajících za politiku pobytu cizinců. EU a Praha už jsou asi ztracené kauzy, ale třeba od tehdejšího ministra kultury Martina Baxy by bylo zajímavé slyšet nějakou reflexi, pokud si na ni uprostřed boje za koncesionářské poplatky najde čas. Měl by na to být dotazován. Stejně tak by bylo dobré slyšet, co o radikalizaci na své půdě ví vedení Fakulty humanitních studií UK. Nepotřebujeme žádné hony na čarodějnice, nemá cenu vhánět jmenované instituce či jednotlivce do defenzivy, kdy se budou snažit jen dokazovat, že za nic nenesou přímou odpovědnost. Musíme chtít reflexi, zjištění, co víme a co si uvědomujeme.