„Byrnea dobře vystihuje jedna scéna z jinak ne moc povedeného filmu Paola Sorrentina This Must Be The Place, pojmenovaného podle písničky Talking Heads. Jeho hrdinou je kdysi slavný rocker Cheyenne, který žije v osamění a tvrdě na něj doléhají důsledky let nezřízeného života. Octne se na Byrneově koncertě a vidí tam velice vynalézavé scénické provedení titulní písně. Po koncertě zajde za Byrnem do šatny. Jsou staří přátelé a Cheyenne říká, jak moc si toho váží. Sám sebe má za „fucking pop star“, která píše depresivní písničky pro děcka v depresi, „ale o tobě říkají tu nejneobyčejnější věc, že jsi umělec“. „A mají pravdu. David Byrne je umělec,“ napsal Ondřej Štindl ve svém skvělém článku Můj život s Davidem Byrnem (najdete v Týdeníku Echo č. 38/2025).

Já jsem Davida Byrnea poprvé viděl naživo v roce 2018 na pražském festivalu Metronome (v roce 2020 z turné vznikl dokument David Byrne’s American Utopia). Vzhledem k místu konání jsem nečekal, že se mu podaří vytvořit něco výjimečného; publikum českých mainstreamových festivalů totiž často oplývá notnou dávkou apatie a ignorance. „Turné nás nakonec zavedlo do Japonska, kde jsem se zašel podívat na tradiční divadelní formy kabuki, nó a bunraku,“ píše Byrne ve své znamenité knize Jak funguje hudba (více o ní v Týdeníku Echo č. 48/2025), když vzpomíná, jak Talking Heads začali experimentovat s podobou svých vystoupení. A já vzpomínám na ten český koncert nakonec dodnes: všichni hudebníci si nosili své nástroje po pódiu s sebou (i bubeník!), tančili s nimi, mísili se, vytvářeli téměř útočné formace – deset lidí obkličuje osamoceného Byrnea, který proti nim podniká výpady kytarou. Nic takového jsem do té doby nezažil. Dost ale dojatého vzpomínání, pojďme do budoucnosti. David Byrne se totiž už 17. června představí českému publiku v pražském O2 Universu (takzvané malé O2 aréně). A opět – volba místa by mohla nahrávat skeptikům. Já už mezi ně ale nepatřím; atmosférou má ten prostor mnohem blíž k Foru Karlín než k nějaké neosobní obří hale. V Praze Byrne představí své loňské album Who Is the Sky? – první studiovou nahrávku od éry American Utopia. Doprovodí ho newyorský ansámbl Ghost Train Orchestra a já čekám minimálně jeden z koncertů roku. Kupte si lístek, nebudete litovat.

Připravit se můžete nejen poslechem mistrovy hudby, ale také zmíněnou knihou. U vydavatelství OneHotBook vychází už tento měsíc šestnáctihodinová audiokniha Byrneových průzračných úvah o tom, jak vlastně „funguje hudba“, kterou načetl Ondřej Brousek. Byrne záměrně nepředkládá dogmatické poučky, ale snaží se dobrat širších souvislostí z oblasti historie, sociologie i přírodních věd, a to i prostřednictvím obdivuhodného množství citací a příkladů. „Na Západě je předpoklad příčinné souvislosti mezi autorem a interpretem silný. Předpokládá se například, že texty a hudbu k písním píšu já sám, protože mám potřebu něco vyjádřit. A předpokládá se, že všechno, co člověk vysloví nebo zazpívá, vzniká z autobiografických pohnutek. To je ovšem nesmysl! Nezáleží na tom, zda se autorovi skutečně přihodilo to, o čem zpívá. Právě naopak – hudba a texty vyvolávají emoce v posluchačích. My hudbu netvoříme, ona tvoří nás. Spisovatel sice musí chápat určitou emoci, aby ji pravdivě přenesl na papír, ale nemusí ji sám prožít,“ rozmetává Byrne například dnešní posedlost „autentičností“ chápanou jako psaní o sobě. Smrt autofikci!

Mluvené slovo doprovázejí úryvky původní hudby z alba My Life in the Bush of Ghosts (1981), jež David Byrne vytvořil ve spolupráci s legendárním anglickým producentem Brianem Enem. Vyslechnete si nejen příběh tohoto hudebního experimentu, ale i řadu zajímavostí o Talking Heads, klubu CBGB (dozvíte se opravdu všechno, Mistr provází od pípy až po záchody) či dalších Byrneových výtvarných, divadelních a filmových projektech. Strávit hned několik letních večerů se skutečným umělcem – co víc si člověk může přát.

David Byrne: Who Is the Sky? 2026 Tour, Praha, 02 universum, 17. 6. 2026, David Byrne: Jak funguje hudba, režie: Zuzana Burianová, čte: Ondřej Brousek, OneHotBook, vychází v květnu 2026