Česká televize sice podle oficiálních dat oslovuje většinu populace, její skutečné jádrové publikum je ale věkově pokročilejší a více se zužuje, než často na první pohled ukazují používané metriky. Věkový medián diváků se pohybuje nad hranicí šedesáti let. Právě tito lidé ji nejen sledují pravidelně, ale zároveň nesou i hlavní část jejího financování prostřednictvím koncesionářských poplatků. Paradoxním dojmem tak může působit, když za ČT protestují mladí studenti, často tedy neplatiči. Mezi tabu patří politické preference diváků. A jak se liší klasické sledování od nových forem zpřístupnění obsahu? Veřejnoprávní médium poskytlo Echu data, která běžně nepublikuje.

Česká televize je dlouhodobě nejsledovanější televizní skupinou v Česku v celkové divácké obci (15+), byť se stejně jako celý mediální svět potýká s poklesem sledovanosti. Přesto v jejích výročních zprávách nenajdeme jednoduchou odpověď na otázku, kdo je „typickým divákem ČT“, tedy zejména rozklad na věk a pohlaví diváků, socioekonomické postavení či dokonce jejich politické preference. Rozklad nabízí ČT pouze u často používaného parametru televizní metriky s názvem reach, neboli zásah. Zásah Česká televize využívá v rámci týdenního horizontu. Z dokumentu s názvem Hodnocení plnění veřejné služby, který je mimo jiné součástí výroční zprávy televize, se dozvíme, že v ročním průměru ČT oslovila v roce 2024 za 7 dnů 69 procent televizní populace 15+, což je zhruba 5 683 000 lidí v průměru.

Za rok 2024 je poslední dostupná výroční zpráva. Česká televize nicméně poskytla Echu na dotaz konkrétnější údaje o složení typického lineárního publika, které běžně nezveřejňuje. Podle vedoucího tiskového oddělení Michala Pleskota tvořili v roce 2025 diváci starší 65 let přesně polovinu všech diváků lineárního vysílání České televize. Děti ve věku 4 až 14 let pak představovaly pouze čtyři procenta publika a mladí dospělí mezi 15 až 30 lety jen tři procenta. Poměr mezi muži a ženami činil 48 ku 52 procentům ve prospěch žen. Zde je jasně vidět rozdíl v jednotlivých metrikách, byť samozřejmě data jsou za různé roky.

Rozdíl mezi takzvaným zásahem, se kterým pracuje zmíněný dokument, a „jádrovým publikem“ (core audience) je nicméně pro pochopení dat o sledovanosti klíčový: zatímco zásah ukazuje, kolik lidí se s vysíláním během určitého období alespoň jednou setká – třeba i jen na pár minut nebo náhodně – jádrové publikum tvoří ti, kteří dané médium sledují pravidelně, vracejí se v časté frekvenci a tráví u něj podstatnou část svého času. Vysoký zásah totiž může znamenat, že médium zasahuje téměř celou populaci, ale nevypovídá nic o tom, kdo ho skutečně sleduje systematicky. Právě jádrové publikum přitom určuje charakter stanice i její skutečný vliv.

U seniorů navíc neleží jen těžiště, co se diváctví týče, ale také v případě placení koncesionářských poplatků, tedy současného způsobu financování. Jen u těch nad 75 let jde o třetinu všech poplatků, jak uvedla ČT ve chvíli, kdy koalice navrhla odpuštění placení těmto lidem. V Česku se nicméně platí koncesionářský poplatek za domácnost, nikoliv za osobu. ČT tak nepřijde o plátce ve smyslu počtu, jen platbu budou v rámci domácnosti muset převzít mladší členové. Za současného stavu dochází k paradoxu, kdy velká část mladých demonstrantů, kteří v posledních měsících bojovali za veřejnoprávní média, bydlí buď u rodičů, nebo v nájmech, kde je poplatek psaný na nejstaršího člena rodiny, případně majitele bytu. Tito lidé sice za ČT hlasitě bojují, ale jejich měsíční rozpočet poplatky reálně nezatěžují. V mnoha vícegeneračních domech je plátcem babička nebo děda a zbytek rodiny konzumuje, čímž je pro ně poplatek abstraktní hodnotou. Skutečný dopad poplatků tak nejvíce zatěžuje ty, kteří na demonstrace nechodí.

Do velké mediální novely Martina Baxy (ODS) z předešlých let navíc existovala i legální díra: Kdo neměl televizi, byl od poplatku osvobozen, neboť se platí z historických důvodů pouze za přijímač. Mohl tak klidně využívat iVysílání, aniž by za něj cokoliv dával. Nově nejsou ušetřeni poplatků ani chytrá zařízení jako mobilní telefony či tablety. Své peoplemetrové měření ČT rozšířila o data získaná mimo domácnosti, tedy z chytrých zařízení, od 1. února 2026, takže nejsou momentálně veřejně k dispozici. Prvotní testovací pilot, který běžel od listopadu 2025, však ukazoval nárůst sledovanosti mezi 6-10 procenty, jak napsal server Mediář.

Co data ČT neříkají?

Kapitolou samou pro sebe jsou politické preference diváků. Ty ve výroční zprávě za rok 2024 již nenaleznete, nicméně v dřívějších letech se mohl člověk dočíst alespoň některé charakteristiky (rok 2023, tedy vláda na půdorysu ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN a Pirátů, opozice ANO a SPD): Příznivci vládních politických subjektů považují ve svém celku Českou televizi za důvěryhodnou instituci (hodnota koeficientu 79 %); celkově mírně pozitivní hodnocení registrujeme i u zastánců opozičních stran zastoupených v Poslanecké sněmovně (53 %). Sama ČT pak tehdy přiznala, že z uvedeného je patrné, že sympatizanti stran zastoupených ve vládě jsou v porovnání s příznivci opozičních hnutí ANO a SPD při hodnocení jednotlivých aspektů zpravodajství a publicistiky obecně výrazně pozitivnější (rozdíl činí 19-26 p.b.).

Jak to ČT v minulosti odůvodňovala? „Takto zásadní rozdíl může souviset jak s dlouhodobou snahou zpochybnit důvěryhodnost České televize ze strany některých významných představitelů opozičních stran, tak i s útoky různých alternativních a dezinformačních médií a s cílenou kritikou televize na sociálních sítích, kde prakticky chybí jakákoliv odborná oponentura,“ domnívala se ČT v hodnocení plnění veřejné služby za rok 2023. Jednou z těch, kteří dali odborný podnět, aby ČT tato data již nezveřejňovala, byla mediální expertka Marína Urbániková.

„Dospěli jsme k závěru, že přílišná podrobnost snižuje srozumitelnost i celkovou vypovídací hodnotu pro veřejnost – z hodnocení je zřejmé, že cílovou skupinou jsou kontrolní orgány a politici, avšak veřejnoprávní média měla o své legitimitě přesvědčit především veřejnost. A v tomto ohledu máme určité pochybnosti, do jaké míry 180 stran tabulek a grafů pomůže veřejnosti pochopit, v čem spočívá význam veřejnoprávních médií, proč jsou důležité pro společnost a jakou hodnotu společnosti přinesly v uplynulém roce. Doporučovali jsme proto jít cestou, kterou se ubírají západní veřejnoprávní média – lehčí a stručnější zpráva s jasně stanovenými strategickými cíli, na které budou navázány jednotlivé ukazatele,“ sdělila Echu mediální odbornice s dovětkem, že šlo pouze o doporučení, přičemž finální rozhodnutí leželo na vedení ČT. Podle Urbánikové tak vypuštění údajů o politických preferencích diváků bylo jen jedním malým dílkem z celkového doporučení.

Mluvčí Pleskot Echu potvrdil, že ČT aktuálně politické preference diváků nesleduje a dodal, že „politické preference nikdy nebyly a nejsou součástí PEM TV projektu“. Údaje zveřejňované ve starších výročních zprávách tak zřejmě vycházely z jiných typů výzkumů a nikoliv přímo z peoplemetrového televizního měření. ČT dle Pleskota běžně spolupracuje prakticky se všemi relevantními agenturami pro výzkum veřejného mínění, které „oslovuje na základě jejich expertízy a schopností formou objednávky nebo prostřednictvím výběrových řízení“.

Stárnutí a zúžení základny

Stále výrazněji se také projevuje rozdíl mezi lineárním televizním vysíláním a digitálními službami. Zatímco tradiční publikum České televize zůstává starší a věrné klasickému sledování, mladší generace konzumuje obsah převážně online. Digitální platformy jako iVysílání proto oslovují odlišnou skupinu uživatelů než klasické vysílání a částečně tento generační rozdíl vyrovnávají.

ČT udává návštěvnost webů průměrný počet unikátních uživatelů webových stránek za měsíc, konkrétně: ceskatelevize.cz v roce 2024 měla průměrně 2 351 896 měsíčně, což byl 11procentní pokles oproti předchozímu roku. Web iVysilani.cz měl průměrně návštěvnost 1 406 636 uživatelů měsíčně, pokles o 8 procent. Poslední z první trojice, web ct24.cz, pak průměrně přilákal 949 963 unikátních uživatelů měsíčně, což byl oproti 2023 pokles o 13 procent. U prvních dvou zmíněných ale rostl ve srovnání s rokem předtím počet zobrazených stránek: lidí sice přišlo méně, ale více klikali.

„Na těchto platformách převažují diváci do 54 let. Pokud bereme v potaz dospělou populaci, za kterou máme sociodemografická data, pak je třetina uživatelů hlavních webů České televize 18–44 let a další třetina 45–54 let. Uživatelé v mobilních a smart TV aplikacích jsou pak ještě o něco mladší,“ uvedl pro Echo vedoucí tiskového oddělení Michal Pleskot. Podle vedoucího komunikace se ČT v posledních letech více soustředí na rozvoj obsahu na vlastních online platformách.

Podle výzkumu Kláry Smejkal z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, který prezentovala na květnovém semináři v dolní parlamentní komoře věnovaném médiím veřejné služby, se ukazuje, že veřejnost od ČT neočekává pouze zpravodajství, ale také domácí tvorbu, regionální obsah, kulturní témata, dětské pořady nebo kvalitní českou zábavu. V takovém případě totiž média veřejné služby mohou dle výzkumu sehrát důležitou lokální protiváhu vůči globálním platformám typu Netflix nebo YouTube.

Vše zmíněné v důsledku znamená, že Česká televize má sice silný celkový zásah napříč populací, její „jádro“ však tvoří specifická skupina diváků, zatímco část společnosti se přesouvá jinam. Zájem o ČT roste dle vydaných zpráv na sociálních sítích, byť zde by bylo určitě nutné vést hlubší debatu. Popsaný vývoj navíc není specifický jen pro Česko. Podobný posun k staršímu a vzdělanějšímu publiku sledují i veřejnoprávní média v západní Evropě, včetně BBC nebo německých ARD a ZDF. Veřejnoprávní televize tak čelí stejnému paradoxu: mají široký dosah a silnou důvěru, ale jejich stabilní divácká základna se postupně zužuje a stárne. Tento trend přitom pravděpodobně nezmizí – naopak bude s pokračující fragmentací mediálního trhu pravděpodobně dále sílit.

Nesledují všichni

Vedle věku hraje roli i typ mediálního chování. Diváci ČT častěji sledují zpravodajství, publicistiku a dokumenty a mají větší tendenci vnímat televizi jako hlavní zdroj informací. To souvisí i s vyšší mírou důvěry ve veřejnoprávní média, kterou opakovaně potvrzují různé průzkumy. Zároveň jde o publikum, které je v průměru méně orientované na čistě zábavní formáty a méně se přesouvá k online platformám než mladší generace. Nejvyšší průměrný týdenní zásah v populaci 15+ tradičně vykazují u ČT dramatické pořady (52 %), následované pořady zpravodajskými (39 %) a zábavnými (38 %). Složení žánrové struktury hlavního kanálu televize, ČT1, přitom bylo následující: 35 procent pořady dramatické, 18 procent zábavné, 16 procent zpravodajské a 12 procent vzdělávací. Hlavní zpravodajskou relaci ČT Události v roce 2024 průměrně sledovalo 786 tisíc diváků starších 15 let.

Aktuální data Echu sdělil mluvčí ČT. Mezi nejsledovanější pořady roku 2026 dle Pleskota patřily především přenosy ze zimních olympijských her, zejména hokejové zápasy českého týmu nebo medailové závody českých reprezentantů. „Mimo sport šlo například o pořady Peče celá země, Místo zločinu Zlín, filmy Aristokratka ve varu a Vlny, ale také Události nebo talkshow Všechnopárty. V rámci zpravodajství a publicistiky pak podle ČT dominovaly pořady Události, Otázky Václava Moravce, Nedělní debata, Události v regionech a Reportéři ČT,“ sdělil mluvčí. ČT zároveň poskytla i regionální rozložení televizního publika. Podle Pleskota pochází 59 procent televizních diváků ČT ze sídel do 20 tisíc obyvatel, zatímco ve městech nad 20 tisíc obyvatel žije 41 procent publika.

Zároveň ale platí, že Česká televize není univerzálním médiem pro všechny a byť je publikum veřejnoprávní televize široké, není všezahrnující, neboť část dospělé populace ČT vůbec nesleduje. Jak vyplývá ze zmíněných dat o zásahu, na Českou televizi sice během týdne narazí většina populace, zároveň se ale v průměrném sedmidenním období s jejím vysíláním vůbec nesetká zhruba třetina lidí starších patnácti let.

O důvodech, proč jsou někteří diváci k vysílání skeptičtější, hovořila i Smejkal z MUNI. Podle výzkumnice sice Česká televize dominuje v kategorii 15+, v mladších skupinách, zejména mezi diváky 18 až 49 let, však převažují komerční televize. Právě mladší publikum podle Smejkal často nevnímá obsah veřejnoprávních médií jako dostatečně moderní nebo dostatečně viditelný v online prostředí. Smejkal upozornila, že část mladších respondentů má pocit, že veřejnoprávní média nejsou dostatečně „pro ně“ a nereflektují témata, která řeší jejich generace. Vedle mladých lidí podle ní podobný odstup vykazuje také část lidí s nižší důvěrou v politický systém.

„Typicky lidé, kteří například mají negativní vztah k Ukrajině a měli pocit, že jejich názor není dostatečně reprezentován v tom médiu,“ osvětlila Smejkal, která se podílela na nedávném výzkumu chování diváků. Další kategorií, která nedůvěřuje ČT, je pak dle ní část voličů ANO a SPD. „Někteří vládní voliči, v minulém období voliči opozice, měli pocit, že média veřejné služby jsou přísnější k jejich představitelům než k představitelům té druhé strany, tehdejší vládní koalice,“ uvedla ke svému výzkumu, který probíhal mj. formou fokusních skupin.