Ostuda. Porážka soukromí. Fraška, která poškozuje demokracii. To nejšpinavější, co jsem zažil. Totální prasárna. Tak znějí namátkou vybrané reakce českých i zahraničních europoslanců na velice nestandardní hlasování Evropského parlamentu z minulého týdne. To vrátilo do hry masové šmírování digitálního prostoru známé jako Chat Control 1.0. Jde o výjimku ze směrnice ePrivacy, která jinak chrání důvěrnost elektronické komunikace a zakazuje poskytovatelům – zde si představme zejména americké technologické giganty jako Facebook, Google nebo Microsoft – svévolně prohledávat obsah soukromých zpráv. Nechvalná výjimka toto umožňuje, a to ve jménu ochrany nezletilých a boje proti dětské pornografii. Nevyžaduje se soudní příkaz, pokyn policie ani konkrétní podezření. O nasazení systému si rozhoduje samotná firma dobrovolně a automatizované kontrole mohou být podle jakési presumpce viny podrobeni všichni uživatelé dané služby.

Opatření se poprvé zavedlo v roce 2021 a od samého začátku bylo velmi problematické. Evropský inspektor ochrany údajů, nezávislý dozorový orgán EU, už při návrhu vydal kritickou analýzu, kde varoval, že úprava nepřiměřeně zasahuje do soukromí a zároveň neobsahuje dostatečné pojistky, které by zamezily možnosti zneužití. „Důvěrnost komunikace je jedním ze základních pilířů práva na respektování soukromého a rodinného života. I dobrovolná opatření soukromých společností představují zásah do těchto práv,“ dočteme se ve stanovisku. Z toho důvodu také tehdejší podporovatelé zdůrazňovali, že jde pouze o dočasné řešení, které brzy nahradí sofistikovanější alternativa. Zároveň se dušovali, že nezbytnost zásahu do občanských práv brzy potvrdí výsledky: více dopadených pachatelů a více objasněných případů. Cožpak nestojí za to, ukrojit si z vlastních práv, pokud tím ochráníme děti před něčím tak hrůzným, jako je sexuální zneužívání?

S vaničkou i dítě

Dlouho se téměř nekriticky předpokládalo, že právě taková volba před námi stojí: na jedné misce vah soukromí milionů lidí, na druhé bezpečí těch nejzranitelnějších. Po důkladnějším přezkoumání se však začala rozpadat i tato zdánlivá samozřejmost. Skenování je totiž účinné hlavně proti neobyčejně hloupým a neopatrným pachatelům, jež by policie nejspíš dopadla i bez masového dohledu nad všemi ostatními. Technicky jen trochu zdatný zločinec nástrahu snadno obejde: přejde na jinou službu, stáhne se do uzavřené sítě, soubory zašifruje s heslem nebo třeba začne materiál šířit poštou na fyzických nosičích. Plošná kontrola tak dopadá hlavně na obyčejné, bezúhonné uživatele, zatímco pachatelé, proti nimž je údajně namířena, mají silnou motivaci i dostatek snadných možností se jí vyhnout.

Že nejde jen o hypotetickou námitku, byla nucena přiznat i sama Evropská komise, která jinak věc dlouhodobě protežuje. Když loni na podzim zveřejnila evaluační zprávu, konstatovala, že nelze doložit základní kauzální řetězec, jímž obhájci zásah ospravedlňovali: od skenování přes policejní vyšetřování až k dopadení pachatele nebo ochraně konkrétního dítěte. „Na základě dostupných dat v současnosti není možné stanovit jasnou souvislost mezi odsouzeními a hlášením poskytovatelů a organizací, jež působí ve veřejném zájmu v boji proti sexuálnímu zneužívání dětí v daných sledovaných obdobích,“ připouští Komise. Vydíravá argumentace, která šmírování skrývala pod závojem starosti o nezletilé, byla tak zřejmě od počátku postavená na vodě. „Fakticky nedochází k žádnému zlepšení bezpečnosti dětí, pouze k rozšíření sledování,“ shrnuje česká organizace Iuridicum Remedium, která se zaměřuje na digitální svobody a právo na soukromí.

Kromě neúčinnosti představují další problém chybná hlášení detekčních systémů. Automatizované nástroje mohou sice vykazovat velmi vysokou senzitivitu i specificitu, ovšem vzhledem k tomu, že je dětská pornografie naštěstí relativně vzácným jevem, v měřítku milionů každodenních zpráv se promění i zanedbatelná chybovost v množství falešného poplachu, kde systém označí neproblematický materiál za podezřelý. A mýlit se bude především u obsahu, který je v něčem podobný tomu kriminálnímu – například fotografie dětí na pláži z rodinné dovolené nebo intimní snímky konsenzuálně sdílené mezi dospělými nebo dospívajícími partnery. „Hrozí, že orgánům činným v trestním řízení bude nahlášen značný počet nevinných lidí,“ píše Evropský inspektor ochrany údajů. Zdokumentován je například případ otce, který na doporučení zdravotní sestry vyfotografoval svého malého syna, aby snímky mohl posoudit lékař. Systém Googlu je vyhodnotil jako možný materiál sexuálního zneužívání dětí, účet zablokoval a případ nahlásil policii. Navíc u nejasných případů bude do procesu muset vstoupit lidský posuzovatel, což představuje ještě hlubší zásah do soukromí, a to navíc u toho nejchoulostivějšího materiálu, který si mezi sebou lidé sdílejí. A mýlit se koneckonců může i on. Ale i kdyby se nemýlil, pokud většinu hlášení tvoří falešný poplach, a tedy fakticky bezcenná data, budou bezpečnostní složky mrhat časem a energií, které by jinak mohly věnovat vyšetřování skutečných zločinů.

Jako by však toto nastavení, jeho chabá účinnost a výrazná chybovost nestačily, připravovala Evropská komise podstatně invazivnější pokračování ve formě nařízení – tzv. Chat Control 2.0. Ten hrozil tím, že sledování soukromých zpráv na základě detekčních příkazů už nebude dobrovolné, ale povinné a zasáhne i šifrovanou komunikaci. Svého času to dokonce vypadalo, že EU bude chtít zakázat koncové šifrování, což by představovalo systémový zásah do soukromí, v digitálním věku takřka bezprecedentní. Verze 2.0 byla natolik orwellovská a invazivní, že se proti ní loni zvedla mohutná vlna odporu a evropští příznivci šmírování museli zařadit zpátečku. Štěstím v neštěstí byl také fakt, že spor zároveň vrhl nové světlo i na dosud spíš přehlíženou „dočasnou“ verzi 1.0, což přispělo k tomu, že když se měla její platnost letos v březnu znovu prodloužit, Evropský parlament návrh dvakrát po sobě odmítl. Google, Meta a Microsoft sice ve společném prohlášení oznámily, že chtějí ve skenování pokračovat, od letošního jara však pro ně takový postup v Evropě postrádal právní základ. Obhájci soukromí si mohli na chvíli oddechnout. Nikoli však nadlouho – a tím se dostáváme ke „špinavosti“ minulého týdne.

Krystalický příklad demokratického deficitu EU

Klíčovou roli zde sehrála maltská předsedkyně europarlamentu Roberta Metsolová z řad evropských lidovců, která se předvedla jako natolik zdatný technolog moci, že by se za ni nemusel stydět ani kardinál Richelieu nebo Marek Benda. Prosadit své se jí podařilo ve dvou důmyslně zákeřných krocích. Zaprvé, skrze málokdy využívanou procedurální kličku přizvala členské státy v Radě EU, aby k věci zaujaly vlastní společný postoj a podobu návrhu, kterou poslanci v březnu už dvakrát zavrhli, vrátily znovu k hlasování – navíc rovnou do druhého čtení. To je zásadní, poněvadž ve druhém čtení je mnohem těžší úpravu odmítnout – potřebujete na to totiž vůli „absolutní většiny“ ze 720 zvolených zástupců, tedy aspoň 361 hlasů, které by byly proti. Pokud se takto početná vůle nenajde, věc projde bez nutnosti aktivního schválení – kdo mlčí nebo chybí, jako by souhlasil.

A k tomu se přidává geniální krok druhý, v němž si Malťanka dala europarlamentem v úterý schválit, že se o šmírovací výjimce bude hlasovat v „urgentním“ režimu hned o dva dny později, tedy ve čtvrtek. To jednak znemožňovalo řádnou diskusi a projednání věci ve výborech, ale tento konkrétní čtvrtek byl dál mimořádně speciálním dnem v roce tím, že šlo o poslední jednací den před letní pauzou a významná část evropských poslanců už ze Štrasburku odjela a byla na dovolených. Čili dosáhnout absolutní většiny pro odmítnutí bylo téměř nemožné, což se také zrcadlilo ve výsledku. Finální skóre ve čtvrtek bylo sice 314 proti a pouhých 276 pro, ale marná sláva – nestačilo to. „Prošlo dobrovolné masové skenování. Jsem znechucena, jakým stylem tlačí evropští lidovci Chat Control 1.0. O jeho návratu jsme vůbec neměli hlasovat. Už jsme ho totiž dvakrát odmítli, a Komise ho tedy měla stáhnout,“ komentovala výsledek pirátka Markéta Gregorová, která proti zásahům do soukromí vystupuje dlouhodobě a patří v této věci k nejvýraznějším hlasům nejen mezi českými zástupci, ale v europarlamentu obecně.

Jakousi cenou útěchy budiž, že se aspoň podařilo prosadit pozměňovací návrh, podle něhož se úprava nemá vztahovat na komunikaci chráněnou koncovým šifrováním. Anabáze tedy ještě není u konce a text se vrací Radě EU, která má nyní tři měsíce na vyjádření. Za pozornost stojí, že mezi členskými státy bude samozřejmě rozhodovat i česká vláda, která už v celé věci sehrála svou roli, když jednala na pokyn předsedkyně Metsolové a podpořila posun úpravy do druhého čtení – to zatím prošlo veřejným prostorem veskrze bez povšimnutí. To samé se nedá říct o hlasování českých europoslanců. Ti, kteří návrhu pomohli, si koncem týdne vysloužili zevrubné pranýřování na sociálních sítích. Zde jde o členy z ANO, STAN, TOP 09 a KDU-ČSL, kteří v úterý zvedli ruku pro urgentní hlasování, čímž věc fakticky rozhodli.

Obhájci EU často vyčítají domácím euroskeptikům pasivitu: stěžujete si na Green Deal či kvazicenzurní důsledky DSA – proč jste se ale neozvali, když to ještě šlo ovlivnit? Po zkušenosti s Chat Control tato argumentace výrazně slábne. Český veřejný prostor nejméně poslední rok bedlivě sleduje, co se kolem návrhu děje, a panuje zde neobvykle široká shoda, že takto dramatický zásah do soukromí nechceme. Téma proniklo i do domácí politiky a před loňskými sněmovními volbami se od něj distancovaly prakticky všechny relevantní strany. O to větší je rozčarování, když se ukazuje, že veřejný odpor nemusí nic znamenat, podaří-li se věc stejně protlačit pomocí obskurních procedurálních pravidel a neprůhledných procesů. Debaty o demokratickém deficitu Unie právě dostaly mimořádně názorný příklad. Snad v tom všem ale lze spatřovat i něco užitečného. Jak bylo zmíněno, Chat Control 1.0 má totiž ještě řádově odpudivější sestru v podobě verze 2.0. Ta zůstává také živá – jen uvázla v trialogu mezi Evropskou radou, Evropskou komisí a Evropským parlamentem, ale může se velice brzy vrátit. Verze 1.0 nám může posloužit jako očkování proti ještě horším manévrům v budoucnu. Jak praví skauti: Buď připraven!