Jihlava není město, kam by se ve velkém jezdilo za památkami. A je to škoda. Kolem jejího úchvatného náměstí najdeme řadu budov, jejichž základy pamatují vrcholný středověk. Jednou z nich je také dům č. 21, jenž nedávno prošel výjimečnou rekonstrukcí. Ta mu navrátila jeho původní noblesu, ale i život, který se z historického jádra města v posledních letech citelně vytrácel.

Vrstvy a čas

Architektura je tou nejvýmluvnější vizitkou historického rozvoje měst. Někdy ani není nutné si předem nastudovat historii, stačí se jen projít ulicemi a budovy samy napovědí, kdy město bohatlo a kdy naopak stagnovalo. Jihlava je toho skvělým příkladem. Když se člověk přes stavebně rozsypaný a vizuálně neutěšený okraj Jihlavy dostane až na Masarykovo náměstí, jako by se transportoval do úplně jiného světa. Jde o úchvatné místo nejen svou prostorovou velkorysostí, ale i majestátností měšťanských domů a možností dohlédnout přímo z jeho horního okraje až na vysočinské louky a lesy. Hyzdí ho sice neohrabaná budova bývalého Prioru, v kontextu okolní historické malebnosti jde ale jen o jednu ne zrovna šťastnou kapitolu vývoje Jihlavy. Kousek pod ní se pak nachází dům, který má k historii města mnoho co říct.

Už zvenku je jasné, proč stavba dostala název Stříbrný dům. Při slunečném počasí hází stříbřité odlesky nejen nová plechová střecha, ale také fasáda s jemnou historizující štukovou výzdobou. K projektu na záchranu a obnovu této stavby byl v roce 2019 povolán architekt Marek Jan Štěpán, známý především svými návrhy novodobých kostelů – málokdo z dnešních tvůrců jich má na kontě tolik jako on. Sám o svém přístupu tvrdí, že vychází z konzervativních kořenů. Historickou architekturu má skvěle nastudovanou a ještě lépe ji dokáže novodobě interpretovat. Dílo Marka Štěpána je nejlepší ukázkou toho, jak přirozeně spolu mohou koexistovat soudobé a historické vrstvy architektury.

V Jihlavě tento svůj cit jasně prokázal. Už na začátku projektu přemýšlel o domě skrze motiv stříbra, který se následně propsal do několika vrstev návrhu. Vědělo se, že základy domu sahají až do třináctého století, kdy Jihlava bohatla díky stříbrné horečce. Motiv drahého kovu ale odkazuje i na místní tradici dokumentárního filmu a symboliku stříbrného plátna. A během stavebních a archeologických prací se přímo v domě navíc objevily vzácné předměty nasvědčující tomu, že zde probíhala ražba stříbrných mincí. Stříbrný dům od základů po střechu.

Nezamlčovat

Protože byla stavba v zoufalém stavu, mohl Marek Štěpán navrhnout rekonstrukci pěkně od podlahy. Chtěl, aby v domě byl stále jasně čitelný jeho osm set let dlouhý stavební vývoj, a aby tak sám o sobě sloužil jako učebnice architektury. Zaměřil se na zdůraznění renesančního jádra domu, na něž se přirozeně navazovalo, naplno ale nechal vyznít i gotická sklepení. Původní interiérové prvky byly pečlivě zachovávány, ovšem bez přehnaného sentimentu. Díky tomu jim dělají společnost nové architektonické vstupy, ať někdy jasně patrné, jindy více ukryté. Že má architekt Štěpán smysl pro humor, dokazuje sál s malovanými stropy, na jehož stěny nechal v historickém duchu namalovat stavební dominanty města včetně třeba funkcionalistické sokolovny Bohuslava Fuchse.

Štětcem zpodobněná moderní architektura v sobě nese také symbolický rozměr. I ta nejnovější a nejpokrokovější architektura se po čase stane samozřejmou součástí historie města. Památkářské spory se u Stříbrného domu vedly kvůli záměru zvýšit střechu s dožitým krovem. Udělalo se vše pro to, aby zásah byl zvenčí co nejméně patrný, což opět může s odstupem svědčit o naší době a specificky pak její odvaze. Do dvora byl dům doplněn o přístavbu se stříbřitým kovovým závojem, která se využívá hlavně pro lekce jógy.

Tím nejlepším výsledkem projektu je samotný život budovy. Není to umrtvený historický monument – kromě informačního centra tu funguje čajovna s knihovnou, koncertní a konferenční sály, zázemí městských organizací Brána Jihlavy a Jihlavského architektonického manuálu (pokud se do Jihlavy chystáte, určitě se podívejte na jejich web) i Centra dokumentárního filmu. Sebelépe opravené fasády samy historická centra měst nezachrání, potřebují především každodenní život. A Stříbrný dům ho do Jihlavy znovu vrací.