Topol bez brnění

Tvorba Filipa Topola, frontmana kultovních Psích vojáků, byla vždy založena na silně konfesijním a romantizujícím přístupu. Těžko bychom v 90. letech hledali v tehdejší alternativní hudbě tak zbožštělou figuru, jakou byl nejmladší člen uměleckého klanu Topolů. Ve všem tom neurvale krásném koncertním štěkotu ale možná trochu zanikalo, že Filip Topol byl nejen hudebníkem a „prokletým básníkem“, ale i podvratně hravým autorem. Na tuto stránku jeho tvorby upozornily především nedávno vydané tituly z nakladatelství Revolver Revue, konkrétně výbor textů Zubama po skle a chronologický přehled Topolova života nazvaný Filip Topol 99 727 znaků včetně mezer. Zejména v mladistvém věku se Topol věnoval také prozaické a částečně i kreslířské tvorbě. A právě výstava Král bez brnění chce lídra Psích vojáků představit jinou žánrovou optikou.

V knihovně Libri Prohibiti na Senovážném náměstí tak naleznete výběr kreseb, rukopisů, fotografií a dokumentů z pozůstalosti Filipa Topola, kterou po jeho předčasné smrti zachránil bratr Jáchym. „Po Filipově smrti 19. července 2013 jsme s Honzou Hazukou a Davidem Skálou vyklízeli jeho byt v Holešovicích. Byl opravdu maličký, ale díky bráchově stylu zakramařený haldami knížek, cédéček, šatstvem, notami, rukopisy. Makali jsme ze všech sil, ještě ochromení tou ztrátou, a dobře jsme udělali. Tu noc se tam vloupala partička zlodějů nebo trochu pomatených Filipových ctitelů, udělali bordel, pálili svíčky a dost věcí zmizelo,“ popisuje Jáchym Topol v průvodním textu skromné, ale o to pečlivěji připravené výstavy. Ta nabízí například fotografie z prvního sólového vystoupení na Hrádečku z roku 1978 od Jaroslava Kukala. Zahlédnout můžete i akvarel na papíře z léta 1981, na němž mladičký Filip zachytil svůj první výslech v Bartolomějské. Nechybí ani řada juvenilních rytířských kreseb z gymnaziálních sešitů či „grantový dopis“ od Václava Havla. Nostalgicky bizarní jsou pak fotografie z natáčení filmu Žiletky (1993) režiséra Zdeňka Týce, v němž Filip Topol ztvárnil hlavní postavu. Překrásná výstava.

Filip Topol: Král bez brnění, Knihovna Libri Prohibiti, Senovážné náměstí 2, Praha 1, do 26. l1. 2026

Roztáčet prachy

Peníze umíme vydělávat, spořit i investovat. Alespoň někteří z nás. Ale umíme je také dobře utrácet? Podle amerického autora Morgana Housela je právě to otázka, kterou si klademe překvapivě málo. Housel se ve svých textech dlouhodobě věnuje penězům, investování a lidskému chování. Jeho kniha Psychologie peněz (česky vyšla v roce 2022) se stala mezinárodním bestsellerem a byla přeložena do desítek jazyků. Ve své nové knize Umění vydávat peníze (s podtitulem Jednoduchá rozhodnutí pro bohatší život), která v českém překladu vyšla na konci srpna v nakladatelství Aurora, se zaměřuje právě na tuto často opomíjenou stránku osobních financí: co s penězi dělat poté, co je vyděláme. „Utrácet peníze je spíše umění než věda. Neexistují univerzální vzorce ani pevná pravidla,“ píše Housel. To, co jednomu člověku přináší radost a pocit naplnění, může být pro druhého naprosto zbytečné. Autor se naštěstí vyhýbá jednoduchým radám typu „utrácejte za zážitky“. Kdo ví, třeba dojde i na zaručený tip, jak spojit příjemné s užitečným a konečně trefit na automatu všechny melouny.

Morgan Housel: Umění vydávat peníze, přeložila Jana Zajícová, nakladatelství Aurora, 200 str.

Waltari ožívá

Z daleké severní země, již kosmografové znají pod jménem Finlandia, prchají dva mladíci. Písař Mikael, který kvůli svému nemanželskému původu nemůže pomýšlet na církevní kariéru, a jeho věrný druh Antti, na první pohled prostoduchý silák. Společně se vydávají do Evropy zmítané náboženskými a mocenskými boji. V Německu se zaplétají do bojů selské války vyvolané reformací Martina Luthera, z bolestné blízkosti sledují kruté mučení obětí čarodějnických procesů a nakonec se účastní barbarského vyplenění Říma vzbouřenými žoldnéři habsburského císaře Karla V. Dvojici historických románů z první poloviny 16. století, nazvaných Krvavá lázeň a Šťastná hvězda, napsal Mika Waltari nedlouho po světovém úspěchu Egypťana Sinuheta. Sám finský spisovatel měl ze všech svých historických próz nejraději právě tento příběh o putování nevšední dvojice hrdinů, často přirovnávaných k Donu Quijotovi a Sancho Panzovi, křesťanským i islámským světem. Teď si můžete první část tohoto dobrodružství poslechnout i v klidu domova. Audiokniha má poctivých 36 hodin, v režii Hynka Pekárka ji skvěle načetl Michal Zelenka.

Mika Waltari: Krvavá lázeň, čte Michal Zelenka, nakladatelství OneHotBook, 36 h.