Až dosud prakticky nebyli vidět, teď se opozice konečně začíná probouzet. A přitvrzuje i verbálně. Třeba Martin Kupka, z kterého si dosud kvůli jeho dřívější práci i opatrnému vystupování mnozí utahovali, jestli je vlastně předsedou nebo „mluvčím ODS“. Teď Kupka ukazuje, že umí použít i útočnější slovník – šéfa ANO Andreje Babiše nazývá parazitem a ministryni financí Alenu Schillerovou „Dluženou von Bankrot“.

Zatímco lidovecký předseda Jan Grolich ještě kutá nový program strany a drží se zpět, jeho spolustraník Marian Jurečka si řekl, že ve sněmovně bude za „zlého muže“. Předsedovi SPD Tomiu Okamurovi u pultíku vmetl, že je lhář a srab, motoristického ministra zahraničí Petra Macinku zase nazval zastydlým puberťákem a mimoněm. Předseda TOP 09, na jehož jméno by si minimálně 7 lidí z 10 na ulici nejspíš ani nevzpomnělo, konečně vyrazil aspoň do těch ulic. Od tohoto čtvrtka rozjel něco, čemu se říká roadshow.

První rok po volbách obecně bývá tím, kdy se opozice hledá a koalice si užívá toho, že ještě lidi neměla čím naštvat. Další rok bude klíčový pro to, aby koalice stihla realizovat případné nepříjemné změny, až pak začne skutečný souboj mezi stranami.

Když byla řeč o změně image Martina Kupky, nemusí to být jen hra navenek, na mítincích ODS totiž lze vidět, že spolustraníky docela sekýruje a neváhá jim vynadat. Třeba Janě Černochové za to, že teď přece má jít proti vládě, a tak není namístě, aby chválila Babišův kabinet, jak dobře vybral nového náčelníka armády.

Jiná věc je, jestli „nový“, rázný Kupka bude pro voliče uvěřitelný. A nebude působit podobně rozpačitě, jako když Fiala v minulém volebním období rozjel kariéru influencera na TikToku. A na sociální síti, které dominují klipovité příspěvky pro náctileté, se snažil oslovit mladé publikum videy, v nichž si vázal kravatu nebo zapínal hodinky. Paradoxem je, že teď, když už to od Fialy nikdo nečekal a možná ani nechtěl, bývalý předseda začal natáčet příspěvky, které dokážou být vtipné. A svým dosahem na sociálních sítích trumfují produkci Kupkova týmu.

Ale do příštích sněmovních voleb je moře času. Kdy jindy může opozice experimentovat než teď. Při všem tom hledání marketingových rolí, které by na voliče mohly působit, se ale nabízí otázka, zda by se opozice neměla soustředit také na to, aby byla pochopitelná při tom hlavním – svojí politické práci ve sněmovně. Když totiž ODS podpoří vládní návrh na snížení odvodů OSVČ s poznámkou, že jde o „krvavý kompromis“, působí to od strany, která se stále nazývá pravicovou, divně. Pro snižování odvodů státu by přece měla být ze svojí podstaty.

A když pak STAN nominuje svou kandidátku na místopředsedy sněmovny, ke zvolení stačí 85 hlasů, ale opozice nedoručí ani svých 92, tak to pak nechápe nikdo. S aktivitou ve sněmovně jsou sice na štíru i mnozí koaliční poslanci, třeba motorista Filip Turek tam za poslední měsíc byl vidět méně než se sklenkou vína u Xavera Veselého na XTV. Ale opozice je ta, která teď potřebuje něčím zaujmout, proto je její sněmovní počínání zvláštní.