Vláda chce žákům během školního vyučování zakázat používání mobilních telefonů. Návrh ale není napsán tak, aby dítě mohlo zákaz jednoduše obejít chytrými hodinkami. Dopadnout má také na další elektronická komunikační zařízení. Zatímco rodiče mluví o bezpečnosti a spojení s dítětem, školy upozorňují na vyrušování, tajné nahrávání i podvádění při písemkách. Skutečný spor se proto nebude vést jen o telefony, ale o to, zda škola smí regulovat i zařízení připnuté na dětském zápěstí.

Debata o zákazu mobilů ve školách se vede, jako by šlo o jednu konkrétní věc: telefon, který dítě vytáhne z kapsy a položí na lavici. Technologická realita je ale o několik kroků dál. Chytré hodinky umějí přijímat zprávy, zobrazovat oznámení, telefonovat a připojovat se k internetu. Některé děti je navíc nenosí jako doplněk k mobilu, ale přímo místo něj.

Právě hodinky tak mohou být prvním testem, zda připravovaný zákaz skutečně omezí používání osobní elektroniky, nebo pouze přesune problém z kapes na zápěstí. Vláda 20. července podpořila poslanecký návrh premiéra Andreje Babiše a ministra školství Roberta Plagy. Pokud jej schválí parlament a podepíše prezident, měl by začít platit od 1. září 2027. Nejde tedy zatím o účinný zákon, ale o návrh na začátku legislativní cesty.

Nezakazují se telefony, ale jejich funkce

Odpověď na základní otázku je poměrně jednoznačná: chytré hodinky mají být do nového režimu zahrnuty. Návrh nemluví pouze o mobilních telefonech, ale také o „jiných elektronických komunikačních zařízeních“. Důvodová zpráva mezi ně výslovně řadí například tablety a chytré hodinky. Rozhodující tedy nemá být název výrobku ani to, zda se nosí v kapse, v aktovce nebo na ruce. Podstatné bude, zda zařízení umožňuje elektronickou komunikaci.

Obyčejné analogové hodinky nebo jednoduché digitálky, které pouze ukazují čas, z povahy této definice problém nepředstavují. Jiná situace nastává u hodinek se SIM kartou, internetovým připojením nebo možností přijímat hovory a zprávy. Rodič proto pravděpodobně neuspěje s argumentem, že dítě „žádný telefon nemá“, pokud mu na zápěstí připne zařízení, které telefon prakticky nahrazuje.

Zákaz ovšem nebude absolutní v doslovném smyslu. Návrh dětem zařízení nezakazuje vlastnit ani přinést do školy. Zakazuje jejich používání při vzdělávání a při činnostech, které se vzděláváním souvisejí. Školní řád bude moci určit, zda mají být přístroje vypnuté, uložené v tašce, odložené do schránky nebo odevzdané učiteli. Škola je bude moci při porušení pravidel dočasně odebrat, nejdéle však do konce školního dne.

Počítá se také s výjimkami. Elektroniku bude možné použít se souhlasem pedagoga při výuce, na exkurzi nebo při jiné vzdělávací aktivitě. Výjimku mají dostat také děti, které zařízení potřebují ze zdravotních důvodů nebo kvůli speciálním vzdělávacím potřebám. Typickým příkladem může být telefon či hodinky propojené se senzorem pro sledování hladiny cukru v krvi. Prakticky tak půjde o téměř úplný zákaz běžného soukromého používání, nikoli o zákaz každého zařízení za všech okolností.

Plaga nejprve varoval před „tupým zákazem“

Pozoruhodný je obrat ministerstva školství. Robert Plaga ještě v březnu při debatě o opozičním návrhu odmítal jednoduché celostátní řešení jako „tupý zákaz“. Tvrdil, že platný školský zákon už školám umožňuje telefony omezit a že je třeba vycházet z dat, metodiky a podmínek jednotlivých škol. Také odborný kulatý stůl pořádaný vládou dospěl koncem roku 2025 k závěru, že absolutní zákaz není optimálním řešením. Experti zdůrazňovali přiměřenost, výjimky a autonomii škol.

O několik měsíců později se Plaga stal spoluautorem plošné úpravy. Změna však není tak úplná, jak může působit. Návrh sice zavádí jednotný zákonný základ, konkrétní režim ponechává školním řádům. Stát určí, že osobní komunikační elektronika se používat nemá, ale ředitelé budou dál rozhodovat, zda zařízení zůstane vypnuté v aktovce, nebo se bude ráno ukládat do uzamykatelné schránky.

Vláda argumentuje ochranou duševního zdraví, lepším soustředěním, omezením kyberšikany a zlepšením vztahů mezi dětmi. Návrh má platit od mateřských škol až do ukončení povinné školní docházky, tedy také pro nižší stupně víceletých gymnázií. Zasáhnout má nejen vyučovací hodiny, ale také přestávky, družiny nebo školní jídelny.

Školy už zakazují. Nejtěžší jsou přestávky

Stát přitom nevstupuje do prostředí bez pravidel. Ministerský průzkum z května 2026, do kterého se zapojilo více než 99 procent oslovených základních škol, zjistil, že určitý režim pro mobilní telefony mělo ve školním řádu už 93 procent z nich. Pouze sedm procent žádná pravidla nemělo a více než polovina této menšiny je plánovala zavést od září.

Ve vyučovacích hodinách bývá situace relativně jednoduchá: telefon je zakázán, pokud jeho použití výslovně nepovolí učitel. Největším problémem jsou podle škol přestávky. Právě tehdy se děti přesouvají, pedagogové nemají všechny pod přímým dohledem a zařízení se používají k natáčení spolužáků, hraní nebo komunikaci na sociálních sítích. Školy v průzkumu zmiňovaly také kyberšikanu, návykové chování a neoprávněné pořizování záznamů.

Ani tehdy však školy nemohou libovolně prohledávat obsah telefonů nebo hodinek. Ministerská metodika upozorňuje na ochranu soukromí a požadavek přiměřenosti. Učitel může zakročit proti používání zařízení, nemá ale automatické právo procházet zprávy, fotografie nebo historii komunikace.

Rodiče zákaz podporují. Dokud se mohou dovolat

Obraz rodičů jako jednotné opozice proti zákazu neodpovídá dostupným údajům. Předběžné ministerské zjišťování ukázalo, že regulaci používání mobilů podporují přibližně čtyři pětiny rodičů. Také školy, které přísnější režim zavedly, často uvádějí, že většina rodičů opatření přijala. Spor začíná ve chvíli, kdy regulace přeruší přímé spojení mezi rodičem a dítětem. Chytré hodinky se prodávají právě jako bezpečnostní pomůcka: rodič může dítěti zavolat nebo zjistit, zda dorazilo do školy. U mladších dětí bývají hodinky kompromisem pro rodiny, které jim ještě nechtějí pořizovat smartphone.

Jenže zařízení, které umožňuje rodiči kdykoli vstoupit do školního dne, umožňuje totéž spolužákovi, skupinovému chatu nebo komukoli jinému. Z hlediska školy není rozhodující, zda hodinky koupili rodiče kvůli bezpečnosti. Rozhodující je, zda při hodině zvoní, vibrují, zobrazují zprávy nebo umožňují dítěti komunikovat bez vědomí učitele.

Vládní protiargument proto bude jednoduchý: v naléhavé situaci zůstává rodičům telefonní číslo školy a učitel může dítěti použití vlastního zařízení povolit. Stejný postup už používají školy, které přísnější pravidla zavedly dobrovolně.

Slabým místem tohoto argumentu je důvěra. Rodiče musejí věřit, že se ke škole rychle dovolají, že škola zprávu dítěti předá a že uložené zařízení nezmizí ani se nepoškodí. Právě obava o bezpečnost odložených telefonů se objevila také mezi žáky jedné z pražských škol. Když škola oznámila používání společné úložné schránky, podpořili opatření pouze dva žáci; ostatní namítali, že v ní jejich přístroje nebudou v bezpečí. Většina rodičů přitom změnu podpořila.

Žáci: nejprve odpor, potom nové přestávky

Reprezentativní celostátní průzkum postojů samotných žáků k aktuálnímu vládnímu návrhu zatím k dispozici není. Zkušenosti jednotlivých škol ale ukazují opakující se scénář: první reakce bývá odmítavá, po několika týdnech se režim stane běžnou součástí školního dne.

Ředitelé popisují počáteční projevy připomínající „absťák“. Děti zařízení automaticky hledají, nevědí, čím vyplnit přestávku, nebo si stěžují, že nemohou okamžitě odpovědět rodičům. Postupně však začínají více mluvit se spolužáky, využívat školní hřiště nebo hrát stolní hry. Některé školy proto současně se zákazem nakupují sportovní vybavení a vytvářejí alternativní program.

Dětský ombudsman nicméně varuje před způsobem, jakým se plošné pravidlo zavádí. Podle něj už devět z deseti škol telefony nějak reguluje a celostátní zákon může být zbytečně tvrdý, zvláště pokud děti nebudou do nastavování podmínek zapojeny. Školu pak mohou vnímat především jako místo, které omezuje jejich svobodu.

Právě chytré hodinky mohou tento odpor zesílit. Telefon lze nechat v tašce a dítě jej stále vnímá jako samostatný předmět. Hodinky jsou osobnější: nosí se na těle, ukazují čas, měří pohyb a někdy sledují zdravotní údaje. Požadavek, aby je žák sundal a odevzdal, bude proto citlivější než prosté vypnutí telefonu.

Opisování ze zápěstí není hypotetický problém

Nejtvrdší argument škol přichází při písemkách. Telefon schovaný pod lavicí je relativně nápadný. Hodinky zůstávají na ruce a krátký pohled na displej se může tvářit jako kontrola času.

Český výzkum Český učitel ve světě technologií, který vznikl ve spolupráci společnosti O2 a Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, ukázal, že 41,8 procenta dotázaných učitelů zaznamenalo zneužití moderních technologií k podvádění. Mezi 964 pedagogy, kteří s technologickým podváděním zkušenost měli, uvedlo 34,44 procenta opisování pomocí chytrých hodinek. Dalších 12,34 procenta zaznamenalo, že byly hodinky použity k fotografování zadání.

Hodinky mohou zobrazit předem připravené poznámky, odpověď zaslanou spolužákem nebo výsledek internetového vyhledávání. Novější zařízení přidávají hlasové asistenty a služby založené na umělé inteligenci. Český průzkum, který vznikl ještě před masovým rozšířením generativní AI, tento způsob zneužití neměřil. Jde tedy o logické nové riziko, nikoli zatím o podložený údaj o rozsahu jeho používání v českých školách.

Pro školy z toho plyne nepříjemný závěr. Při zkoušení nebude stačit zakázat mobilní telefon. Budou muset určit pravidlo pro všechny hodinky schopné komunikace, případně pro všechny hodinky bez rozdílu. Jinak se učitel dostane do situace, kdy před každou písemkou zkoumá model, nastavení a funkce zařízení na zápěstí každého žáka.