Maďarské parlamentní volby skončily jasným vítězstvím strany Tisza nad Fideszem. Proč po 16 letech končí éra Viktora Orbána a nastupuje vláda Pétera Magyara? Pozvání do debaty na toto téma přijali a do studia Echa dorazili bývalý ministr zahraničních věcí a v současnosti politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Petříček, dlouholetý novinář slovenského původu a expert na Maďarsko István Léko, odborník na mezinárodní vztahy rovněž působící na Fakultě sociálních věd Tomáš Weiss a z Maďarska se pak na dálku připojil bývalý velvyslanec České republiky v této zemi Tibor Bial.

Jaký je hlavní důvod toho, že Fidesz letos prohrál volby?

Petříček: Únava a frustrace. Lidé už chtěli změnu, byli unavení z korupce, z toho, že se ekonomická situace nezlepšuje, že chybí perspektiva. A nakonec i to, že režim Viktora Orbána už se choval tak arogantně, že už vůbec nezakrýval, co se v Maďarsku do této doby dělo. Lidé už prostě chtěli něco jiného.

Stáhnout MP3

Léko: Jednak padla teze, že Fidesz neboli Orbána nelze porazit demokratickou cestou. Zaznívaly chiméry, že je tam diktatura, že musí přijet nějaká revoluce, lidi do ulic, střílení. Ale vidíme, že Fidesz se dal porazit hodně demokratickou cestou. Dokonce kdyby se volilo systémem jako ve Velké Británii, tak má Tisza kolem 90 procent parlamentu. A taky souhlasím s bývalým panem ministrem, že 16 let už bylo hodně a Fidesz nedokázal, kromě svého tvrdého jádra, což byly nějaké dva tři miliony voličů, přilákat hlasů víc. Přitom dělal spoustu věcí, ale lidé na to už moc nereagovali. Těch 16 let je hodně, moc korumpuje a myslím, že lidé měli pocit, že země nemíří dobrým směrem.

Weiss: Po 16 letech je člověk unavený z jakéhokoli režimu a z jakékoli politické reprezentace. Demokracie je založená na tom, že politiky máme možnost vyměnit. Viktor Orbán nedokázal naplnit očekávání, která si sám pro sebe vytvořil – například v tématu porodnosti, která je snad nejnižší v celé Evropské unii. Mladí lidé odcházeli z Maďarska. Čím dál víc bylo vidět, že Viktor Orbán se jenom drží u moci, ale ve skutečnosti ten jeho režim nesměřuje ani tam, kam sám tvrdil.

Bial: Ano, 16 let způsobilo nějakou únavu. Ale taky musíme zmínit, že mobilizace, volební účast byla rekordní. O deset procent převýšila poslední volby, celkově byla skoro 80 procent, což je rozdíl asi 600 tisíc voličů, kteří v drtivé většině volili Tiszu. Mobilizace mladých voličů je vůbec zajímavé téma. Jinak se ukazuje, že ty fámy, jak v Maďarsku není demokracie, respektive tam panuje autokracie, jsou jedním úhlem pohledu, ale vidíme, že Fidesz bez problémů předává moc, všechno funguje, jak v demokratických státech má.

Je tedy Maďarsko standardní demokracií?

Petříček: Otázka je, co je standardní demokracie. Viktor Orbán se netajil tím, že přeměňuje podobu maďarské demokracie, že centralizuje moc do rukou vlády, omezil některý prostor pro svobodné vyjadřování. Média byla de facto zestátněna nebo plně podrobena vládní kontrole. Omezil i prostor pro univerzity. Proč třeba Středoevropská univerzita odešla z Maďarska do Vídně? Ale stále se ukazuje, že to byla demokracie, jinak by ty volby neproběhly relativně svobodně.

Léko: Samozřejmě že tam je demokracie. O maďarském volebním systému je ale potřeba říct, že tam nelze vyhrát na body jako v boxu. V Maďarsku můžete vyhrát jenom na K. O. Volební systém tlačil maďarskou společnost k tomu, aby v podstatě vznikl parlament dvou stran. Je tam ještě nacionalistická strana, ale ta má asi osm poslanců a je naprosto marginální. Orbán to uchopil po svém a taky na to doplatil. Ano, veřejnoprávní média byla v podstatě pod kontrolou, ale co se týče soukromých médií, tak třeba web, který odpovídá našemu Seznamu, neříkám, že píská rovinu, ale byl trochu na straně Tiszy. Jsou tam weby typu Echa, dvě velké komerční televize, jedna byla provládní, druhá silně protivládní, takže rozhodně nemůžeme říct, pane ministře, že všechna média byla proti někomu.

Petříček: Spíše mi šlo o veřejnoprávní média. Ta byla plně pod kontrolou vlády, takže neplnila veřejnoprávní roli, kterou bychom od nich očekávali.

Český i další zahraniční liberální mainstream ale razil narativ, že i soukromá média jsou silně pod vlivem Fideszu.

Weiss: Viděl jsem analýzy o tom, jak byla velká média skupována lidmi kolem Orbána. Ano, i na českém mediálním trhu se důležití podnikatelé potřebují zajistit nákupem médií. V Maďarsku to ale bylo velmi specifické v tom, že šlo ve velkém o podnikatele závislé nebo nějak organizované kolem Viktora Orbána. Samozřejmě že v době internetu nedokážete ovládnout celý mediální trh. Ale bavíme se o voličské mase, jež ze své definice bývá konzervativní. O maďarském venkovu, který byl dlouhá léta baštou Orbánových voličů. Většina lidí si asi nezačne ověřovat informace a porovnávat je se zahraničními zdroji. To velmi často nevidím ani u vysokoškolských studentů. A ještě jedna věc. Problém s Viktorem Orbánem nebyl ten, že si upravil systém k obrazu svému, kdy vítěz bere všechno. Ale v tom, že je důležité mít velmi silně vyvinutý systém brzd a protiváh, který třeba ve Velké Británii tradičně byl. Ani tam to není všespásné. V Maďarsku se ukázalo, že budovat většinovou demokracii bez té tradice politické kultury je prostě problematické.

Léko: Řeknu vám, že rok před volbami to bylo tak rozpolcené, že už se nedala číst pravicová ani ta levicová média. To byla úplná hrůza.

Pane Biale, vy jste je četl?

Bial: Ano. Trávím polovinu času v Maďarsku a polovinu v Praze. Veřejnoprávní televize byla na vládní straně, ale to si nezařídil Fidesz nebo Orbán. To je historicky daná záležitost, že v Maďarsku veřejnoprávní média nahrávají vládní straně. Když se bavíme o tom, že lidé kolem Fideszu poskupovali různá média, tak to je pravda, ale – kolik lidí dnes čte tištěné noviny? To je marginální. V posledních letech se tu objevila spousta médií, která o sobě říkají, že jsou nezávislá. Takže já se spíš přikláním k tomu, co říkal pan Léko: že jedna část médií je provládní a druhá je protivládní. Teď bude zajímavé, jak se to bude měnit. Když se podíváme na to, jak se psalo v České republice v posledních týdnech o Maďarsku, většinou se přebíraly informace od médií jako telex.hu, 444.hu a další – ta skupinka, která se zve jako nezávislá scéna.

A je to skutečně nezávislá scéna?

Bial: Je to ta scéna, která byla dosud protivládní. Ale už jsem zmínil, že v těchto volbách se povedlo aktivizovat prvovoliče. Tedy generaci Z, která je víceméně závislá na internetu, telefonech a už vůbec nepoužívá klasická média, nedívají se na televizi, nečtou tištěné noviny. Jedou jenom on-line a na sociálních sítích a jsou ve své bublině. Nechci hodnotit, jestli je to dobré, nebo špatné, ale tato skupina prvovoličů se teď prostě objevila nově – a drtivě, přes 90 procent z nich, hlasovala pro změnu, pro Tiszu.

V každých volbách přece hlasují i prvovoliči.

Bial: Ale teď se poprvé dokázala tak silně aktivizovat. Kdo se zabývá politologií, asi mi dá za pravdu, že všeobecně tato věková skupina zhruba 18 až 25 let je, co se týče voleb, nejpasivnější.

Weiss: Myslím si, že debata v těchto volbách v Maďarsku byla svým způsobem standardnější než v těch minulých. Už tehdy byla relativně vysoká šance, že Viktor Orbán prohraje, protože už i těch 12 let bylo poměrně dlouho. Ale tehdy byla doba po covidu a dva měsíce po ruské invazi. A Viktor Orbán ty volby velmi šikovně změnil na určité hlasování o tom, že on je symbol té stability a bezpečí, kdežto opozice ne. V tehdejší rozjitřené atmosféře to byla taktika, která velmi dobře fungovala. Když ale stejnou kartu zkoušel teď po čtyřech letech, kdy je riziko nějaké další invaze a větší války považované za daleko nižší, byť máme spoustu jiných konfliktů, tak to už zdaleka tolik nefunguje.

Bial: S tím můžu jen absolutně souhlasit. Před čtyřmi lety zarezonovala ta ruská agrese a válka, teď už ne. Dodal bych ještě pár důležitých čísel – teď se účastnilo voleb zhruba šest milionů voličů, z čehož skoro 3,4 milionu hlasů dostala Tisza, Fidesz pak téměř 2,5 milionu. Před čtyřmi lety byla volební účast 5,37 milionu, takže o 600 tisíc lidí míň. A z toho Fidesz dostal 3,06 milionu hlasů, opozice necelé dva miliony. Spousta lidí, a mezi nimi možná právě těch mladých, k volbám tehdy nešla, protože neviděli tu kvazisprávnou alternativu. Nechtěli volit Fidesz, ale zároveň řešení neviděli ani v opozici.

Petříček: Viktor Orbán do jisté míry ztratil svůj populistický instinkt. Před čtyřmi lety skutečně viděl výrazné obavy veřejnosti, že by Maďarsko mohlo být zavlečeno do konfliktu, který se odehrával v sousedství jeho země. Až 70 procent maďarské veřejnosti se toho obávalo. To zlomilo vaz tehdejší opozici, která varovala před tím proruským přístupem a před jistou ambivalentností maďarské pozice. Dnes se situace úplně obrátila. Přesto Viktor Orbán navzdory datům, která měl k dispozici, stále hrál kartu, že on je ta garance toho, že Maďarsko nebude zavlečeno do nějakého konfliktu. Jinak si nemyslím, že volby rozhodla generace Z, ale v první řadě tradiční voliči Fideszu v menších městech a na venkově, kteří už neviděli budoucnost, pokud by Viktor Orbán zůstal u kormidla. Když se podívám na průběh kampaně, tak – navzdory snahám ho zdiskreditovat – kdykoli Péter Magyar přijel do tradičních bašt Orbána a Fideszu, scházely se tam tisíce lidí, což si z kampaní v Česku ani nedovedeme představit.

Léko: Když přijede do vesnice nějaký nový cirkus, tak se na něj lidé přijdou podívat radši. Od Orbána víme, co máme čekat, od Magyara nevíme, tak si ho pojďme poslechnout. To byl spíš vtip, ale myslím, že dost pravdy na tom je. Co se týče médií, síla sociálních sítí se za poslední čtyři roky zvětšila do nedozírných rozměrů. A Tisza byla v tomto mnohem silnější než Fidesz. Pan ministr má pravdu, že kdyby venkov šel volit v takové míře jako před čtyřmi lety, tak by možná vítězství Tiszy bylo menší. Byl jsem v Budapešti v březnu, mluvil jsem s lidmi kolem Orbána a báli se toho, že venkov nepůjde volit, zatímco město půjde volit mnohem víc než předtím. Ve velkých městech, kde jsou univerzity, a to není jenom Budapešť, ale i Debrecín, Segedín nebo Pětikostelí, mám pocit, že Fidesz boj o voliče vzdal. To je taky chyba.

Petříček: Ale tradiční bašty jako Debrecín Viktor Orbán zařadil do vrcholu své kampaně – přesto prohrál. Co jsem sledoval a mám potvrzené od maďarských kolegů a známých, je to, že Viktor Orbán byl na rozdíl od kampaně před čtyřmi lety v obrovské defenzivě. Snažil se bránit své bašty, nikoli jít a ovlivňovat veřejnost tam, kde měl slabší pozici. Do poslední chvíle bránil už jen to, co vnímal, že je vozová hradba Fideszu.

Léko: Chci říct ještě jednu důležitou věc. Myslím si, že maďarská společnost, stejně jako slovenská, polská, rumunská nebo bulharská, se té války dnes bojí víc než před čtyřmi lety. Dnes je větší hrozba, že ta válka bude eskalovat nejenom horizontálně, ale i vertikálně. Když se podíváme, co se děje v Pobaltí, tak bych se, pane ministře, neodvažoval tvrdit, že veřejnost ve východních provinciích Evropské unie, chceme-li to tak nazvat, se dnes bojí války méně.

Petříček: Vycházím z dat, která jsem měl možnost studovat z průzkumů veřejného mínění, které dělaly maďarské agentury. Podle nich se dnes maďarská veřejnost obává zavlečení do války mnohem méně, než se obávala před ještě rokem a půl, dvěma. A to byl ten zásadní moment, kdy Viktor Orbán mobilizoval na něčem, co už pro veřejnost nebylo tak důležité. Co se týče Pobaltí a měnícího se světa, tady se bohužel projevuje riziko, že veřejnost začíná vnímat válku jako součást našeho života. Přirozená reakce je, že si na to zvykáme.

Léko: A právě z té obavy si myslím, že lidé spíš zvolili Evropskou unii jako tu jistotu než Orbána.

Bial: Také se přikláním k tomu, že možná byly špatně zvoleny ty fráze ze strany Fidesu. Protože oni mluvili o budoucích problémech, zatímco Tisza víc mluvila o problémech dneška.

Za jeden z těch hlavních problémů dneška byly v českém mediálním prostředí označeny hospodářské důvody. Příběh, že Maďarsko s Orbánem chudne. Jakou roli to ve volbách sehrálo?

Petříček: Když jsem měl možnost bavit se s lidmi v Maďarsku, tak ti říkali, že frustrace z ekonomické situace tady prostě je. Inflace je vyšší než ve většině okolních států.

Podařilo se ji ale podobně jako u nás z dvojciferných hodnot zkrotit na nižší jednotky procent.

Petříček: Ale stále byla za loňský rok o 1,5 až 2 procentní body vyšší než u nás nebo v Polsku. Růst mezd z pohledu Maďarů také neodpovídá tomu, jak rychle rostou ceny a životní náklady. Ekonomický růst byl v porovnání s Polskem, ale i s námi také v posledních deseti letech pomalejší. Takže Maďarsko trochu zaostává za okolními státy. Další problém je zadlužování, které byť v posledních letech třeba probíhá pomaleji než v České republice, tak stále je výrazně vyšší než u nás. Jestliže u nás se bavíme o nějakých 44 procentech HDP, tak v Maďarsku o 75 procentech.

Otázka je, jestli voliči zrovna míru zadlužení země ve velkém řeší.

Léko: Orbán se velmi snažil zavést pro občany úlevy. Ale obrovské. Maďarsko platilo velice nízké ceny elektřiny, plynu – snad nejmenší v Evropě. Zavedli obrovské daňové úlevy pro firmy, tuším nějakých devět nebo 11 procent. Lidé do 25 let nemuseli platit daně na naftu, na benzin bylo cenové moratorium. Zastropovali úroky na hypotéky, ženy, které vychovávaly děti, nemusely do konce života platit daně ze zisku a tak dále. A za to si myslím, že Orbán očekával vděčnost. Očekával, že ho ti lidé odmění, což byla obrovská chyba, protože vděčnost není politická kategorie. I když jste třeba dvoučlenná rodina, oba pracujete, v garáži máte zaparkované dvě tesly a odebíráte veškeré výhody Orbánova režimu, tak můžete mít pocit, že celá země jde špatným směrem. Možná je to nějaký transcendentální pocit, ale prostě tak to je a všichni to cítíme. Já si myslím a budu to tvrdit pořád, že Orbán prohrál kvůli válce na Ukrajině. Ekonomické věci, jako je míra zadlužení, podle mě nehrály roli.

Weiss: Skutečně hodně záleží na té transcendentální otázce, jestli se tedy máme dobře, nebo ne. Druhá věc je, že i když budu bohatnout, náladu mi to stejně nezlepší, pokud bude můj soused bohatnout rychleji. A to srovnání v rámci Evropské unie s čísly, která Maďarsko v evropském srovnání vykazuje, prostě nebylo dobré.

Léko: Ještě bych chtěl zmínit, že Evropská unie zadržela Maďarsku podle Ursuly von der Leyenové 17 miliard eur. Je to možná i víc, někteří moji maďarští kamarádi mluvili o 30 miliardách – tolik si zase myslím, že to nebylo. Ale každopádně se bavíme o částce kolem 400 až 500 miliard korun, která kdyby tady chyběla Babišovi, Fialovi nebo komukoli, tak myslím, že se s tím nebude umět vyrovnat.

Petříček: To je přibližně 10 procent maďarského HDP, což je obrovské číslo. A ještě o jedné věci tady nebyla řeč a já bych ji nepodceňoval – volby byly hodně o korupci. Snahu vypořádat se s klientelismem a korupcí, která kvůli dlouhodobému vládnutí jedné strany vznikla, vnímali Maďaři už dost citlivě. A Tisza toho ve své komunikaci velmi účinně využila. Že tento systém rozbije. A že přinese ty peníze z EU, které byly zamrazené.

Léko: Když jsme se bavili o transcendentálních věcech, napadly mě citace ze Starého zákona, kde se píše, že tomu, kdo dobré oplácí zlem, zlo se nehne z domova. To je boží varování, ale v sobě nese varování, že když se chováte zle, může se vám to do budoucna vymstít. Také jsem si vzpomněl na Noema a jeho syny. Když se Noe opil, byl nahý někde ve stanu a Kenaan ho, svého tátu, v této nedůstojné pozici viděl, zavolal své dva bratry, kteří přišli, přinesli přikrývku a přikryli ho. Tím chci říct, že to, že mládí dnes ve volbách něco rozhodlo, se ještě může vymstít. Myslím, že o tom je třeba přemýšlet i takto. A chci to říct lidem, kteří přemýšlejí duchovněji.

Čímž se dostáváme k vítězi maďarských voleb.

Léko: Ano, ale nezlobte se, ještě jedna velmi stručná poznámka, na niž jsem zapomněl. Orbán prohrál i kvůli fotbalu. On nalil do maďarského fotbalu, včetně stavby stadionů, zhruba 700 až 800 miliard forintů (v přepočtu kolem 50 miliard korun), což je hodně peněz. A přesto Maďaři nepostoupili na mistrovství světa, to bylo velké zklamání.

Přejděme už k Péteru Magyarovi. Co od něj čekáte? Pomůže Maďarsku dosáhnout na zablokované evropské peníze?

Léko: Ano, tam jsou velká očekávání, ale myslím si, že to bude jinak než v případě Polska. Donald Tusk před lety dostal zmrazené peníze z EU v podstatě za sliby. Můj názor je, že EU chtěla Tuska podpořit, protože přece jen vládl v koalici s těsnou většinou, a tak EU potřebovala posílit jeho politickou pozici. U Pétera Magyara EU vidí, že má víc než dvě třetiny v parlamentu, když bude chtít, může změnit ústavu zítra. I proto už dostal z Bruselu 27 podmínek, ty peníze jen tak nepřijdou. Tohle bude největší problém. Ale jednoznačně je tam deklarovaná evropská orientace, absolutní. Někdo mi teď psal, že Magyar je národní konzervativec. To, prosím, není pravda. Ačkoli byl 22 let členem Fideszu, spousta členů Fideszu nejsou národní konzervativci.

Petříček: Byla to nakonec dřív liberální strana.

Léko: Ano. A navíc nezapomeňme na jednu věc, mnoho mladých lidí, co v Budapešti znám, jsou konzervativci přes den v práci, ale když se vrátí domů a vyrazí za zábavou, tak už konzervativci nejsou.

Weiss: Souhlasím, že to Magyar nebude mít tak lehké, že se po něm bude chtít, aby něco udělal. Nejen proto, že Tusk měl menší většinu, ale také proto, že postup Evropské komise v případě Polska byl hodně zpochybňovaný, i proto ty peníze byly uvolněné už na základě slibů. Myslím, že Evropská komise se poučila. Ale Komisi jde především o to, jestli je nějakým způsobem zachována vláda práva, která umožní kontrolu peněz. Tedy to, co se vyčítalo i Polsku, to, co se vyčítá nám v případě střetu zájmů Andreje Babiše.

Léko: Orbán podle mě byl prediktabilnější pro Evropskou komisi, než je dnes Magyar. Čímž neříkám, že Magyar za dva měsíce prediktabilní nebude. Zapojí se do toho groupthinku v EU a udělá všechno.

Bude to konformní lídr?

Léko: Bude, lidi to čekali, proto ho volili.

Weiss: Co to znamená konformní lídr? Vůči čemu?

Vůči politice Evropské komise.

Weiss: Ale Evropská komise nemá svoji politiku. To je politika členských států.

Razí svou politiku, například v Green Dealu.

Weiss: Ale to chtěly členské státy. To je přece politika, kterou vyžadovaly po Evropské komisi.

Petříček: V momentě, kdy je tady nějaká koalice členských států, tak samozřejmě ony můžou tlačit Evropskou komisi.

Léko: Pojďme to zúžit na Německo. Nemůžete říct, že Německo nemá svoji politiku. Evropské unii diktuje politiku Německo.

Weiss: Pane Léko, když se podíváte na data z Rady, tak Německo je nejčastěji přehlasovaný členský stát.

To ale nic nemění na tom, že Německo určuje agendu Evropské komise.

Petříček: Protože mu necháváme ten prostor.

Přinese nástup Magyara změnu ve visegrádské čtyřce?

Petříček: Jsem přesvědčen, že to nebude žádná pozitivní změna. Zájem o V4 opadá, schopnost najít společná témata je slabá. Ale uvidíme, jak se budou utvářet vztahy s Magyarem a Tuskem. Myslím, že to může vést k tomu, že na jednu stranu bude izolovaná Bratislava, otázka pak bude, kam bude směřovat Praha.

Léko: Magyar pojede za Tuskem, myslím si, že tam se budou líbat a všechno bude schöne. Slovensko s Ficem, pětimilionový stát, zůstane stranou, Babiš bude hrát nějaký ping-pong a to bude tak asi všechno.

Weiss: V4 od vstupu zemí do EU neměla společnou agendu, ty země těžko hledaly společná témata. Výjimkou byla snad jen migrační krize, kdy jsme byli na jedné vlně. Ale na evropské úrovni potřebujete dělat různé koalice na různá témata, proto to moc nemůže fungovat.

Bial: Jsem velký fanda V4, ale spolupráce by se měla odpolitizovat. Historicky to vždycky spíš fungovalo na komunální a obchodní úrovni. Na závěr mi dovolte ještě jednu větu k Magyarovi. Voliči Tiszy jsou nesmírně heterogenní, protože Magyar se hlásí původně ke středopravici, ale hlasovalo pro něj asi 90 procent opozičních voličů, kteří jsou nalevo od středu. Teď tady třeba proběhlo, že kandidátka na ministryni školství je z církevní školy. A v tu ránu se ozvali lidi podporující Tiszu, jak se jim to nelíbí. Takže se dají očekávat těžkosti.

Má ještě Orbán síly na politický comeback?

Léko: Určitě bych ho nepodceňoval. Jednou už se do vrcholové politiky vrátil. Očekávání od nové vlády jsou enormní a rozhodně je nemusí naplnit. Samozřejmě, ve Fideszu teď drží smutek, ale říkají, že Orbán je jejich nový fénix, který vstane z popela. Je mu 62 let, tak proč ne. K Magyarovi bych ještě parafrázoval citát z Hamleta: Snášíme raději hrůzy, které známe, což je Orbán, než abychom šli vstříc neznámým hrůzám, což může být Tisza. Maďarská společnost bude do budoucna rozdělená napůl, stejně jako ta česká.

Když jste zmínil Hamleta, jakým varováním pro vás jsou zprávy o kauzách Pétera Magyara týkající se jeho osobního života, toho, že svou manželku, někdejší ministryni Judit Vargovou, údajně proti její vůli zamykal v pokoji a jinak psychicky týral?

Léko: Magyar je samozřejmě nečitelný člověk, bůh ví, kdo za ním stojí. Je to takový hezký kluk, ukázali na něj, je štíhlý, umí mluvit, takový namistrovaný. Ale kdo za ním stojí za oponou, to nevíme.

Weiss: Je velmi jednoduché volit proti něčemu, což bylo v tenhle okamžik proti Orbánovi. Ale teď se teprve ukáže, že možná je toho velmi málo, co ty lidi spojuje, aby volili pro něco. Pro Tiszu bude velmi obtížné, aby udržela tu podporu. A velmi bude záležet na globálním kontextu. Rozhodně bych proto Fidesz neodepisoval, myslím si, že se vrátí k moci. Jestli to bude s Viktorem Orbánem v čele, nebo s někým jiným, na to je příliš brzy.

Léko: Když Orbán před lety prohrál volby, asi půl roku skoro s nikým nekomunikoval, šel do sebe. Pak si postavil novou strategii a vyhrál. Bavil jsem se s jedním člověkem, který k němu má hodně blízko, a ten říkal, že současná politika Fideszu založená na podpoře rodiny absolutně selhala. Takže musí přijít s úplně jinou strategií.

Bial: Od Fideszu určitě očekávám comeback. Orbán je obrovský stratég, osobně si myslím, že se vrátí, možná už ne jako premiér, ale jako prezident.

Záznam celé debaty najdete na www.echoprime.cz.