Tohoto suchého léta se z evropských veletoků – Dunaje, Visly, Labe, Rýna – vynořují stíny minulosti. Někde jsou to potopené říční lodě z druhé světové války, jinde „hladové kameny“, do kterých naši předkové vytesali různé vzkazy budoucím generacím. Jeden z nich, u Děčína, je nejméně 400 let starý a zdobí jej německý nápis „Wenn du mich siehst, dann weine“ – Když mě spatříš, zaplač. Tehdy znamenalo sucho reálnou hrozbu hladomoru, s adekvátně drsnými ztrátami na životech; úbytek pěti až deseti procent obyvatelstva nebyl výjimkou, a pokud se poskládaly dvě či tři špatné sezony za sebou, pak ještě daleko víc.

Tím spíše bychom měli dávat pozor na hospodaření s vodou, když zrovna je – ale přesně to je záležitost, v níž nejen Česká republika silně zaspala. Jakýsi úřední idiot dokonce před pár lety zrušil pravidlo, že pro zakopání běžné malé retenční nádrže na dešťovou vodu na vlastním pozemku nepotřebujete oznámení záměru; tato novinka vyvolala mezi opatrnějšími lidmi nebo lidmi, kteří mají nepříjemné sousedy, paniku, protože maximální pokuta prý činí až dva miliony korun. Těžko říci, jak by v praxi úřady postupovaly, ale tento chaos je čisté sebepoškozování, protože každá taková nádrž, která se nepostaví kvůli strachu z papírování a možné represe, znamená dalších pár metrů krychlových vody, jež po bouřce bez užitku odtečou do řeky a sousedních států.

Od vody přes elektřinu až po bydlení jsme vybudovali obrovské byrokratické samoděržaví, kterého může každý nerudný kverulant využít k tomu, aby jakoukoliv stavbu napadal donekonečna – a kterého se normální občan může jedině bát. Nejsme v tom sami, podobným problémem trpí skoro celá západní civilizace, ale je načase s tím něco dělat. V soupeření s ostatními civilizacemi, jako jsou třeba Indie nebo Čína, není nekonečné papírování žádnou výhodou, a kdyby se ořezalo na třetinu stávajícího rozsahu, stále by se nic závažného nestalo.

A kdybychom byli stejně upřímní jako naši předkové, zcela navrch každého úředního dokumentu, ještě před číslem jednacím, bychom umístili jednoznačné varování: Spatři mne a zaplač.

Marian Kechlibar je autorem série knih „Zapomenuté příběhy“. Všech osm dílů si lze objednat na e-shopu Kechlibar.net, a to i s možností osobního věnování od autora.