Ministr zahraničních věcí Petr Macinka prý skočil na lep falešnému Thomasi Pauknerovi, respektive spolku říkajícímu si „Detektivní parta“. Na aférce je zajímavé její načasování, kdy falešný Paukner anoncoval rozhovor s ministrem Macinkou přesně v den, kdy měli Motoristé sobě včetně jejich šéfa Macinky důležitou schůzku se šéfem ANO Andrejem Babišem ohledně státního rozpočtu na příští rok. Ale víc pak zaujme ještě jeden aspekt.

A to, jak si Macinkovo rozhodnutí sejít se s pofiderní postavou interpretují politici a média. Na čí straně je pravda, zda věřit partě kolem bývalého kriminálníka vystupujícího pod přezdívkou MikeJePán a jejímu členovi, jistému Vojtěchu Pšenákovi, který se za anonymního pisatele Pauknera vydával, tvrdícímu, že ho Macinka neprokoukl, nebo ministrovi tvrdícímu opak, stejně stoprocentně ví jen samotný Macinka.

„Detektivní parta“ se sice snaží doložit svoji verzi různými detaily o tom, jak se ministr vystavil možnému bezpečnostnímu riziku, nebo údajným screenem z šifrované komunikační aplikace Signal, podle něhož měl Macinka sám od sebe se zájmem falešnému Pauknerovi ještě po týdnu od společného – dosud nevydaného – rozhovoru psát. Všechno to však nedokládá vůbec nic, podobný screen vám vytvoří kdekdo. A to, že se ministr schází s kdekým a štve ho bezpečnostní protokol, kdy musí mít neustále kolem sebe ochranku, je mi spíš sympatické, než že bych se nad tím měl jakkoli pohoršovat.

Takže mi připadá až vzorově moralisticky prázdné a vlastně dost vypovídající o současné ODS, když se její předseda Martin Kupka na sociální síti X pohoršeně ptá: „Co si asi budou myslet naši spojenci?“ No, samozřejmě nic důležitého. Co by si asi o takové bizarní aférce mysleli. Stejně tak jako když se Kupka ve stejném příspěvku podiví: „On skutečně Andrej Babiš ještě nevyzval Petra Macinku, aby mu přinesl rezignační dopis?“

Chápu, že Kupka záměrně trochu přehání, ale to poslední, co by měl teď asi Babiš dělat ve vztahu se svým koaličním partnerem, kterého potřebuje ke schválení rozpočtu na příští rok, je vyzývat ho k rezignaci. Babiš nanejvýš může situaci využít jako jeden z vyjednávacích prvků, kdy bude na Macinku tlačit, že vládě svou schůzkou jenom přidělal zbytečné starosti a ať si nejdřív uklidí kolem sebe. A pak ať za ním přijde a žádá snížení schodku státního rozpočtu z 389 miliard o nějakou tu desítku dolů.

Nejspíš ale celá aférka brzy zapadne a vystřídá ji další. A v paměti zůstane jen to, že i kdyby každá ze stran předložila na svou stranu desítky argumentů, stoprocentní pravdy se v ní stejně nedobereme. Každý bude mít tu svou. I proto budou mít různá alternativní média či alternativní postavy, jako je třeba právě falešný Paukner, čím dál větší prostor. A ministrovi se lze v tomto světě těžko divit, že se pak sejde s kýmkoliv.