Do Prahy se o víkendu sjíždějí příznivci Milionu chvilek, možná obecně lidé sdílející jejich obavu o stav demokracie v České republice. Termín byl známý několik týdnů dopředu, pokdy bylo možné se dohadovat, čím budou svolavatelé to ohrožení demokracie ilustrovat. Poslední dva týdny dodaly následující dva hlty: odchod Václava Moravce z České televize a návrh zákona o transparentnosti zahraničního financování. Je trochu divoká představa, že by normálního českého demokrata rozpalovalo zprůhlednění účtů nevládních organizací, ale když se k tomu připíše, že zákon vzniká podle ruského vzoru, šance zaujmout strmě rostou.

Geneze zákona je následující: do programového prohlášení vlády si ho vymínila SPD, respektive malé strany na její kandidátce. Následně se záměru ujal předseda jedné z těch malých stran Jindřich Rajchl (PRO), pojal to jako svůj osobní počin. To je jeden z důvodů, proč dnes tak sporný zákon nevzniká na příslušném ministerstvu – v úvahu připadají spravedlnost a vnitro –, ale poslaneckou iniciativou. Druhým důvodem patrně bylo zkrátit dobu, po kterou je embryo zákona vystavené světlu, bylo totiž jasné, že neziskový sektor a média půjdou na barikády. Samozřejmě to i nastalo, volání na barikády se šikovně zarámovalo jako boj proti ruské legislativě, protože kde jinde by se autoři zákona mohli inspirovat. V nastalém hluku je autorům málo platné, že se odvolávají na první zemi světa, která takový zákon – o registraci zahraničních agentů – přijala ještě před druhou světovou válkou. Byly to Spojené státy, zákon se jmenuje FARA (Foreign Agents Registration Act) a dnes ho chce uplatňovat část internetové pravice proti kritikům války v Íránu.

Rajchl k poslaneckému návrhu přizval dva Vondráčky, Libora (Svobodní) a Radka (ANO), nicméně výkop pochází od něho. Na Úřadu vlády premiérova poradkyně Natálie Vachatová s Rajchlovým návrhem už jen pracovala, zřejmě se ho snažila zmírnit. Podstatou zákona má být povinnost nevládek, které pobírají granty ze zahraničí, zapsat se do příslušného státního registru a kromě částky taky uvést, na co přesně ty peníze dostaly a jak je utratily. Přirozeně s takovým registrem vzniká otázka, jak nevládky přimět k vysvlečení se donaha.

Zúčastnění poslanci tedy debatovali o sankcích. Pokuta, navrhovali jedni, ať je ve výši přijaté, nesprávně vykázané dotace. To je málo, namítali druzí, nula od nuly pojde, jen ať provinilci zaplatí šest procent ze svého ročního obratu (což je jedůvka pro znalce, šest procent ze svého ročního obratu má Evropské unii zaplatit internetová platforma, jež nedostatečně mazala příspěvky nebo jinak nerespektovala nařízení EU o digitálních službách). Jinou variantou je paušální pokuta 15 milionů a zákaz přijímat peníze ze zahraničí po příštích pět let. Všechny varianty podle dostupných informací zůstávají ve hře, ale nejpravděpodobnější je, že prostě jen vznikne zmíněný státní registr a nadto nic zásadního. Rajchlův výkop by v takovém případě byl zpětně brán jako maximalistický návrh, z něhož lze při zachování podstaty – registru – ustupovat.

Pokud ulekanou interpretaci nevládek přebírá i politická opozice, je to další z jalových témat, u nichž by udělala lépe, kdyby je nechala ležet. Ve skutečnosti samozřejmě nejde o buzeraci univerzit nebo snad církví, jak se někteří kritici obávají. Jde o nevládní skupiny, které u nás posledních patnáct a méně let získaly takový vliv na podobu různých norem a zákonů, ekologických, ale i vzdělávacích (inkluze nebo LGBT školení zaměstnanců České školní inspekce, jak podporovat trans žáky proti reakčním rodičům, podoba Rámcového vzdělávacího programu). Za Fialova kabinetu dosáhl český nevládní sektor zenitu své moci, aktivisté, kteří kde se vzali, tu se vzali, neslýchaně ovlivňovali přípravu Státní energetické koncepce, nedlouho před volbami kabinet ještě stihl schválit materiál, který formalizuje roli neziskového sektoru při posuzování návrhů zákonů a vládních politik. U českých nevládek s politickým zaměřením je nějaké zahraniční, většinou unijní financování skoro pravidlem. Kdo má oči, vidí, že tzv. neziskový sektor poněkud přetáhl strunu.