Když se pár let po sametové revoluci vyslovilo „Hliněná bašta“, bylo to tajemné, neprobádané, byla to výzva, kulinární pojem, atraktivní tahák pro každého, kdo byl důležitý, významný, anebo si o sobě aspoň myslel, že něco znamená. Pak nastala nějaká pauza, z mého pohledu trochu vzduchoprázdno, ovšem to už dávno neplatí!

Pro ty, kdo nikdy nebyli v Průhonicích u Prahy, musím zdůraznit, že jde o velmi zvláštní „satelit“. Říká se, že tu většinou bydlí milionáři, kteří nechtějí žít v hlavním městě, počítáno na čtvereční metry je tu docela dost gastronomických podniků: namátkou třeba slavná pizzerie Grosseto, Babišova luxusní a snad už ne tak předražená Paloma, potom romantická a oblíbená Babiččina zahrada v českém stylu a dalších asi deset podniků, kde se v této rozeklané vsi dá najíst. Některé podniky tu občas zkrachují, byť zákazníků není málo, protože to nejsou jen místní, ale také návštěvníci nádherného unikátního parku, jenž je zapsán v UNESCO, pak také pracovníci nedalekých desítek komerčních center na druhé straně dálnice. Nicméně, jak už to bývá, přežívají jen ti silní, kvalitní a vytrvalí restauratéři.

To, že Hliněná bašta je poetická, lehce rustikální, přírodní, že je postavena částečně ekologicky, má vlastní rybník, je zaměřena na ryby a mořské plody (ne z toho rybníka, ten je tu čistě na okrasu), to pro mne stále není dost důvodů, abych sem vážil cestu. Hlavním důvodem je pro mne jakýsi nepopsatelný genius loci a k tomu ještě velmi osobní charakter. Obdiv k této rodinné restauraci, zdůrazňuji slovo rodina, je v tomto případě proto, že tu pracují všichni čtyři její členové, což je, jak známo, velice důležitý moment všude ve světě spolehlivé gastronomie. V dost silné průhonické konkurenci se jim stále daří držet rybí koncept, vždy mají čerstvé kanadské humry v akváriu, vedle toho ovšem také myslí na kolem projíždějící cyklistické nadšence a snaží se jim nabídnout aspoň trochu lepší gastronomické osvěžení než klasické „buřt a pivo“. Pro představu: kromě restaurace uvnitř i na terase nad rybníkem tu zřídili ještě jakousi „kulinární depandanci“ pro gurmány, kteří pochodují nebo projíždějí kolem. Dřevěná bašta neboli cyklostánek (z něhož se dá dojet bicyklem až na Sázavu) nabízí jednodušší věci z ohniště, nejen zapečené domácí párky, ale i krevety, domácí koláče a vždy je v nabídce polévka.

V samotném podniku – ať už si dáte tresku, oblíbenou grilovanou chobotnici, nebo pražmu – je třeba věnovat pozornost nejen chuti a vůni masa, ale především jeho textuře. Ta je totiž nezaměnitelným indikátorem, zda to tady s rybami opravdu umějí! Sdělí vám nejvíc o schopnostech chefa – totiž nepřebít rybu přílišným kořením, vařením, smažením a dalším kreativním blbnutím. Tohle pozná každý zkušenější gastronaut, který si pamatuje, jak chutná šetrně připravená čerstvá (nebo chlazená) ryba oproti té zmražené a zmršené!

Každopádně: Nejezte, nepijte, a když to půjde, ani nežijte blbě!

Hliněná bašta, Újezdská 619, Průhonice.