Pachatelé posledních dvou teroristických útoků na českém území – Jaromír Balda a členové skupiny Earthquake Faction (otázku, zda jimi jsou zatčení, ponechávám otevřenou) – by v mnoha ohledech mohli jen těžko být víc odlišní. Důchodce versus (zřejmě) mladí studenti. Stoupenec SPD vystrašený možností masové muslimské imigrace versus fanatičtí zastánci Palestiny blízcí prostředí pokrokářské levice.

Obě ty matlácké akce měly i výrazný, řekněme, performativní aspekt, jejich pachatelé byli „v roli“. Jaromír Balda to pojal řekněme tradičněji, předstíral, že je někým jiným, konkrétně džihádistickým záškodníkem, jeho útok pod falešnou vlajkou měl veřejnost vyburcovat k větší ostražitosti vůči muslimské migraci (nebo tak něco). V pardubickém případě, myslím, šlo o jiný typ performance. Je snadné si představit, že víc času než výběrem cíle a mapováním situace kolem něj ta skupina strávila vymýšlením co nejinfantilnějšího názvu (Earthquake Faction?!), případně stříháním později zveřejněného videa, představováním si obrovského dosahu, který v on-line světě bude mít. Jako kdyby hmotná realita byla v jejich vnímání světa něco spíš podružného, důležitější je prezentace na sítích.

Performance boje, pro niž je druhotný výsledek boje. Rozhodující jsou stylizace a prožitek „bojovníka“. V něčem se takový terorismus může podobat až různým formám cosplaye, jako kdyby to bylo pokračování comic-conu či maškarního bálu jinými prostředky, vedoucího k, bohužel, jiným důsledkům pro svět i pachatele.

Výmluvné v tom ohledu jsou i texty, které jeden ze zatčených publikoval ve feministickém magazínu. Jistě jsou neseny nějakou ideologií. Ale taky urputnou snahou používat ta správná slova, provést jejich pomocí ten správný povinný cvik, udělat správný dojem, bez ohledu na to, jak absurdní celek toho textu nakonec bude (v tomto případě šlo o pokus o jakousi syntézu islamismu a queer ideologie).

Útok v Pardubicích mohl vyvolat reminiscence na ultralevicové teroristické skupiny druhé poloviny dvacátého století. A jistě, ideologické styčné body by se našly. V něčem – naštěstí ne smrtelností – je ale podle mě také blízký zločinům některých amerických hromadných vrahů poslední doby. Měly sice jakási ideologická vysvětlení, jejich nesourodost a bizarnost ale dokládala především jakousi vnitřní rozbitost, ztrátu kontaktu s realitou a pohlcenost on-line světem. Z někoho se tímhle způsobem stane matlácký terorista, jsou ale i ještě horší možnosti. Snad se tu nezačnou naplňovat.