Americká stoletá voda
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Guvernéra státu Utah Spencera Coxe si americká veřejnost měla příležitost všimnout po vraždě Charlieho Kirka loni v září, k níž došlo v jeho státě. Je to republikán, ale netrumpovského typu, tak jako jeho stát. Občas postuje na svém soukromém twitterovém účtu, který má vedle toho oficiálního guvernérského. Včera tam sdílel citát konzervativního intelektuála Yvala Levina: „Volby, které dopadnou 50–50, jsou pro politické strany velmi špatné, protože si nevezmete žádné poučení z porážky. Poučení si vezmete, jen když prohrajete pořádně.“ Postoval to ve chvíli, kdy už byl kontext jednoznačný: republikánská strana toho dne prohrála pořádně.
Že republikáni přijdou o kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, to bylo vzhledem k jejich malé většině a železnému zákonu ztrát prezidentovy strany v „midterms“ volbách jasné. Ale ne, jak moc prohrajou. Pokud budou mít demokraté většinu 255 křesel, museli bychom se pro podobnou většinu v živé paměti vrátit až k roku 2008 či 1992. Ale to byly roky prezidentských voleb; při midterms nepřinesly opoziční straně takovou převahu ani výplachy v letech 1994 (za Clintona; 240 křesel) a 2010 (za Obamy; 242 křesel), o nichž se ve své době mluvilo s úžasem. Ještě výraznější je to v celkovém počtu hlasů – podobnou převahu zaznamenali naposledy demokraté v roce 1974, po Watergate.
A to není všechno, co té porážce dodává drtivý charakter. Demokraté získali senátory ve státech, kde Donald Trump před dvěma lety vyhrál prezidentské volby, a ve státech, kde je neměli už dlouhé desítky let, nejmarkantněji v Kansasu a, což je pro republikány ještě větší darda, v Texasu. Nepolepšili si nikde.
Co se týče demografických skupin, exit polly ukazují, že zisky, které dokázal nasbírat Trump před dvěma lety – mezi mladými muži obecně a mladými černochy zvlášť, mezi hispánskými dělníky –, se úplně vypařily. Zůstalo jen tvrdé jádro MAGA, a těch nepřišlo k volbám dost. Kdo by se jim divil? Volit prezidenta, který zvítězil mj. díky kritice Bidenovy inflace, aby pak nastala stejná inflace, již způsobil prezident porušením svého klíčového slibu – žádné další hloupé blízkovýchodní války za „změnu režimu“ –, to chce opravdu fanatickou loajalitu.
Republikánská koalice je v troskách. I takový analytik nenáchylný k nadsázkám, jako je Sean Trende, přirovnával výsledek ke stoleté vodě.
Je to Trumpova porážka a jen a jen jeho. Zavedení cel, od něhož se datuje jeho setrvalý pokles podpory, byla jeho posedlost a jejich nekončící chaotické provádění jeho typická praxe. Válku s Íránem nikdy veřejnosti pořádně nevysvětlil, protože se bláhově domníval, že bude krátká. Takže po prvním měsíci jejího trvání, od dubna, periodicky prohlašuje, že už je v podstatě vyhraná, přerušuje ji, znovu rozjíždí, obchází Kongres (George W. Bush měl pro svou válku s terorismem mandát Kongresu; senátoři pak měli příležitost svých hlasů litovat, nicméně teď se ukazuje, že když tu příležitost nemají, taky to není ono).
Trump měl mandát pro řešení problému ilegální imigrace. Pojal je tak, aby to bylo maximální divadlo krutosti pro jeho skalní fanoušky. Vyvolávání konfliktů s proimigrantsky naladěnou částí veřejnosti bylo cílem, nikoli vedlejším účinkem. Do čela ministerstva domácí bezpečnosti, pod nějž agenda spadá, postavil Kristi Noemovou, proslulou tím, že se chlubila, že zastřelila svého psa. Šéf Pohraniční stráže Greg Bovino se při nájezdech na nepřátelská města rád promenoval v nacistickém kabátě. Byli z toho nakonec dva mrtví a spousta videoklipů plačících dětí a matek, jimž deportovali hlavu rodiny. Veřejné mínění předvedlo klasický příklad toho, čemu odborníci říkají termostatická reakce: v reakci na to, že se mu dostalo příliš mnoho toho, co chtělo, se přehouplo na druhou stranu. Imigrace má dnes větší podporu než za Bidena. Trump později vyměnil lidi a změnil taktiku, deportační síly nyní postupují diskrétněji, ale škoda už je způsobená. Kritici poukazují na to, že Trump nikdy nesáhl po logickém kroku, jak vytvořit ilegálním migrantům nehostinnou půdu: nešel po podnikatelích, kteří je zaměstnávají. Přitom by stačilo pár exemplárních případů a kroků jako začít brát vážně léta zaváděný kontrolní systém E-Verify. Posiluje to dojem, že cílem bylo to divadlo.
Twitterový účet The Halfway Post, specializovaný na politickou satiru z liberální perspektivy, publikoval 20. října fiktivní zprávu o tom, že Stephen Miller, Trumpův poradce a architekt jeho deportační politiky, a Jared Kushner, Trumpův zeť a vlivná zákulisní postava americké diplomacie, se navzájem obviňují z toho, kdo může za blížící se debakl republikánů v midterms, přičemž Miller označuje íránskou válku za „Jaredův výmysl“ a Kushner upozorňuje, že republikáni získávali hispánské voliče, dokud Miller neudělal z Imigrační a celní služby „americké gestapo“. Je to fiktivní zpráva, která by ale klidně mohla být skutečná a oba by měli pravdu.
Dalším faktorem, který by si žádal samostatný prostor, byla korupce Trumpova kruhu. Je opravdu okatá a nenasytná a hlavně platí, že to, co voliči skousnou, když ekonomika šlape, jim začne mnohem víc vadit, když mají hlouběji do kapsy.
Jaké poučení si republikáni z porážky vezmou? Autor tohoto textu se ohledně Trumpova fenoménu opakovaně mýlil, takže si netroufá předpovídat, zda budou hledat obětní beránky v podobě zrádců a nepřátel nejrůznějšího typu, anebo vezmou na vědomí, že Trumpova éra musí skončit, a začnou hledat, co z ní zachránit a jak.
Vítězové amerických voleb v poslední dekádě opakovaně špatně „přečetli“ svůj mandát a jali se uchvátit větší sousto, než jim náleželo. V případě demokratů je nebezpečí, že progresivisté kolem strany DSA, z nichž sálá nejvíc energie, řeknou: Vidíte, báli jste se, že lidé jako náš Abdul El-Sayed v Ohiu jsou moc radikální, a oni vyhráli. K čertu s vaší opatrností a obavami o „volitelnost“, mysleme odvážně, Američané nechtějí polovičatá řešení! Jenže tomu nic nenasvědčuje. Například v progresivní Kalifornii referendum o konfiskačním zdanění majetku miliardářů prohrálo 40:60. Bohužel je třeba se obávat, že strana neodolá a bude dělat stejné chyby jako Obama nebo jako Biden, přesněji řečeno aktivistický ekosystém, jenž se za Bidenova pospávání ujal moci.
Diskuze k tomuto článku probíhá na partnerském webu Cesta.cz. Zde ji čtete, přispívat a hodnotit můžete po přechodu na Cesta.cz.