„Nikoho tam nenecháme,“ je étos amerických ozbrojených sil, který jsme mohli vidět o víkendu v praxi. Íráncům se po více než měsíci války a tisících úderů podařilo sestřelit stíhačku F-15. Oběma členům posádky se podařilo se katapultovat a přistáli uprostřed nepřátelského území. To spustilo spektakulární akci, podle které nejspíš už nyní vzniká hollywoodský scénář.

Podle veřejně známých informací se stalo zhruba toto: zatímco pilota se podařilo nalézt a zachránit relativně rychle, v rámci hodin, jeho operátor zbraňových systémů se ocitl ve větších potížích. Írán zmobilizoval elitní Revoluční gardy i milice Basídž s cílem letce vypátrat. Ten utekl do blízkých hor.

Americké ozbrojené síly jsou snad jedinou armádou na světě, která je něčeho takového schopná. Disponují technologickou a taktickou převahou, která jim umožňuje provádět takto riskantní operace uprostřed nepřátelského území. Stalo se tak podruhé za krátkou dobu, nezapomínejme, že v lednu unesli ve Venezuele prezidenta.

Zároveň to ukazuje na morální rozdíl oproti některým jiným armádám. Srovnejme to třeba s chováním Ruska na Ukrajině vůči vlastním vojákům. Vysílá je do sebevražedných útoků, kdy odměnou je získání pár metrů území. Ruské ztráty, tedy mrtví, zranění a nezvěstní, se odhadují na tisíc denně.

Tento způsob myšlení sahá daleko do historie. Zatímco Rusové vždy měli pocit, že je jich mnoho a lidský život nemá velkou cenu, Američané upřednostňovali využívání techniky. Nový tank či letadlo lze vždy postavit znovu, ale mrtvého vojáka již nevzkřísíte. Zatímco Sověty velké ztráty nijak netrápily, Američané dávali přednost zničující palebné převaze, která měla oslabit nepřítele před útokem pěchoty. Osádky tanků Sherman měly díky jejich konstrukci vysokou šanci přežití i při přímém zásahu. A Japonci v Pacifiku žasli nad americkými snahami zachránit piloty, kteří skončili v oceánu.

Tento étos ale má i své vojenské opodstatnění. Vědomí, že velení zbytečně neplýtvá životy a v případě problémů udělá vše, co je v jeho silách, aby vás dostalo domů, pomáhá udržovat vysokou morálku a profesionalitu amerických ozbrojených sil. Navíc by USA politicky rozhodně neprospělo propagandistické divadlo, které by Teherán rozpoutal, kdyby se mu letce podařilo zajmout.

Spojené státy nejsou jediná země s étosem nenechat nikoho pozadu. Ale ostatní státy k tomu nemají prostředky. Britové otevřeně přiznávají, že zorganizovat záchrannou akci takového rozsahu a tak rychle, jak to dokázali Američané v Íránu, by nezvládli.

Spolu s technologickou převahou to zaručuje taktickou brilantnost, jíž nikdo jiný nedosahuje. Pochybnosti ohledně útoku na Írán jsou strategického rázu, tedy zda vzdušná dominance může stačit ke změně uvažování v Teheránu.

Nejdůležitější je momentálně otevření Hormuzské úžiny a vyražení této ekonomické zbraně z rukou islamistického režimu. Již nějakou dobu se spekuluje, že k tomu bude potřeba nějaká pozemní operace. Nejčastěji se mluví o obsazení ostrova Chárg, kde se nachází ropný terminál, odkud proudí drtivá většina íránské ropy. To by mohlo posloužit jako páka na Teherán, aby úžinu otevřel. Takováto obojživelná operace je ovšem vysoce riskantní. Víkendová záchrana letce by však Donalda Trumpa mohla přesvědčit, že ji americké síly zvládnou.

Zatím se ale americký prezident zdá stále více nakloněný eskalační bombardovací kampani. „V Íránu bude úterý zároveň Dnem elektráren i Dnem mostů. Nic podobného tu ještě nebylo!!! Otevřete ten zasranej průliv, vy šílení bastardi, nebo budete žít v pekle – jen si počkejte! Chvála Alláhovi. Prezident DONALD J. TRUMP,“ napsal na sociální síti Truth. Navazuje tím na předešlé výhrůžky zničit íránskou infrastrukturu, pokud Teherán neotevře Hormuz. Den elektráren a mostů je dnes, ultimátum má vypršet večer.

Íránská válka tak zůstává soubojem mezi tím, zda dříve dojde ajatolláhům vůle zůstávat v bunkrech, nebo Američanům a Izraelcům bomby. A svět mezitím pozoruje, jak cena ropy jde nahoru.