Zhruba před dvěma týdny se na veřejnosti objevila verze zákona o zahraničních vazbách připravovaného vládními poslanci, který by pod hrozbou vysokých pokut stanovil povinnou registraci nejrůznějších neziskových a jiných organizací, jež mají jakékoli vazby na zahraničí nebo jsou z něj financovány. Vláda poté tvrdila, že jde pouze o pracovní poslaneckou verzi a na konečné podobě ještě bude pracovat ministerstvo spravedlnosti. V pondělí, již po natáčení tohoto Salonu, ale ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) oznámil, že zákon nechystá ani jeho resort, ani vláda, s tím, že přehled o dotacích neziskových organizací z veřejných peněz má zajistit vyhláška ministerstva financí. V úterý došlo k další změně, když premiér Andrej Babiš oznámil, že vláda zákon o transparentním financování neziskovek stále plánuje předložit. Chceme zákon o transparentnosti neziskovek a taky ho uděláme,“ uvedl v příspěvku na síti X.

O problematice transparentnosti a vlivu neziskovek debatovali Jana Jochová z Aliance pro rodinu, Robert Kotzian, autor knihy Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci a externí analytik Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP), Michal Bláha z Hlídače státu, Tomáš Urban z Člověka v tísni a Oldřich Kužílek, expert na veřejnou správu a ochranu soukromí a jako někdejší poslanec ODA rovněž autor zákona o svobodném přístupu k informacím.

Stáhnout MP3

Jak bude vypadat finální verze připravovaného zákona, zatím nevíme. Proto bych začal otázkou, zda a proč něco takového v České republice vůbec potřebujeme? 

Kotzian: Já se domnívám, že právní úprava, která by zvýšila transparentnost jednání politicky aktivních neziskových organizací, ale možná spíš politicky aktivních subjektů, potřebná je. Ne pouze politické strany a politická hnutí vyvíjejí politické aktivity. Ale bude dost záviset na tom, co si jako politickou aktivitu vyložíme.

Urban: My známe podobné zákony z Ruska, kde to začalo v roce 2012, a pokračovalo to v Maďarsku, na Slovensku, v Bulharsku. Všude to zkrachovalo, protože to odporovalo místním ústavám, evropskému právu a Listině základních práv a svobod. Bylo to diskriminační. Takže myslím, že to není potřeba, protože je to ruský zákon, který každý, kdo chce bránit českou suverenitu, samozřejmě odmítne, protože lidé, kteří se staví za české hodnoty a obranu českých zájmů, nebudou přijímat Putinův zákon.

Kužílek: K té ruské notě. Jazykový rozbor ukazuje velmi zajímavé věci a vůbec myšlenkový vzorec toho návrhu je zajímavý. K tomu se pak vrátím, ale k otázce, jestli něco takového potřebujeme, tak si myslím, že opravdu ne. Moje žitá zkušenost jako někoho, kdo je v obecném smyslu lobbista – když se mě ptali, za koho lobbuji, tak jsem vždycky říkal, že za článek 17 Listiny základních práv a svobod čili svobodu projevu, právo na informace a tyto záležitosti. Když se přijímal zákon o registru smluv, tak jsme chodili lobbovat, ale naše lobbistické schopnosti oproti třeba ČEZu byly minimální. Vždy jsme někam přišli a tam už to bylo od ČEZu vše vyjednáno. Takže se domnívám, že ten problém je natolik jinde, že se vůbec netýká neziskovek. Jak já je znám, tak dělají své výroční zprávy, tam je víceméně všechno napsané a transparentní – jestli máme peníze od Američanů, Francouzů, Britů nebo od Lichtenštejnského fondu, si každý může přečíst, nikdo to neskrývá.

Bláha: Jak která neziskovka.

Kužílek: Asi jak která neziskovka, no. Takže myslím si, že to vůbec není potřebná věc.

Bláha: Já bych potřeboval pochopit, jaké subjekty vás, pane Kotziane, trápí, které by měly být víc transparentní. Třeba uvést i konkrétní příklady. A proč zrovna neziskovky, proč to zužujete na relativně úzkou část organizací a skupin, jež mohou ovlivňovat politiku, poslance, vládu, ale přitom tady existují další skupiny organizací, které vás vlastně netrápí, a vy jmenujete jenom neziskovky. Já bych vlastně rád pochopil tu myšlenkovou úvahu, protože mi uniká.

Kotzian: Aby nevznikla mýlka, tady nezastupuji vládu ani žádnou politickou stranu, pouze sebe.

Bláha: A Společnost pro obranu svobody projevu.

Kotzian: Tam jsem spolupracující analytik, který…

Bláha: Stejně jako autorka tohoto návrhu.

Kotzian: ... byl přizván teprve před několika dny, nejsem členem této společnosti. A jestli jste mě poslouchal na úvod, tak jsem hovořil o subjektech, které jsou politicky aktivní. A ano, významným zástupcem jsou politicky aktivní neziskové organizace.

Bláha: Já jsem četl váš komentář k tomuto zákonu. Třináctkrát jste tam zopakoval politické neziskovky, proto se ptám cíleně na tuto věc.

Kotzian: Nebyl to komentář k tomu zákonu. To je nějaký návrh. A já jsem se tam jasně vyjádřil, že se nevyjadřuji ke konkrétní uniklé kdovíjaké verzi pracovního textu. Takže na úvod jsem hovořil o tom, že je vhodné zvýšit transparentnost politicky aktivních subjektů, protože politicky aktivní subjekty nejsou výhradně politické strany a politická hnutí.

Bláha: Váš komentář je nazván „Zákon průhlednosti politických neziskovek je v zájmu nás všech“. Nejčastější slovní spojení v tom textu, který není příliš dlouhý, je třináctkrát politická neziskovka. Můžete mi jenom vysvětlit, které máte na mysli, které vás trápí a která část toho, co vás trápí, teď není transparentní a měla by být víc?

Kotzian: Politicky aktivní neziskové organizace jsou ve zkratce ty organizace, které mají ambici ovlivňovat veřejný prostor. Jsou to ty neziskovky, jež o sobě samy tvrdí, že jejich cílem je dosahovat toho, čemu říkají systémová změna. Například skrze procesy strategické litigace. Takové organizace jsou a samy to o sobě říkají. Je to samozřejmě naprosto legitimní součást veřejné debaty a aktivit v rámci občanské společnosti. A já se domnívám, že v některých případech by měla být zvýšena transparentnost těchto aktivit, protože k informacím o těchto jejich aktivitách se dostanete pouze v případě, že čerpají prostředky z veřejných rozpočtů, a to právě prostřednictvím třeba zákona o svobodném přístupu k informacím. Já jsem si samozřejmě vědom toho, že i transparentnost těchto aktivit má své ústavněprávní limity, to já žádným způsobem nezpochybňuji, ale myslím si, že ten, kdo ovlivňuje veřejný prostor, má podléhat určitým pravidlům ve prospěch transparentnosti.

Bláha: A nepřemýšleli jste někdy, že byste třeba sami šli jako vzorem a příkladem toho, co si myslíte, jak by to mělo fungovat?

Kotzian: Podívejte se, já tady opravdu nezastupuji Společnost pro obranu svobody projevu, ano, hlásím se k ní, bylo mi umožněno být spolupracovníkem, čehož si samozřejmě vážím.

Bláha: To je otázka i na paní Jochovou.

Kotzian: Jestli se ptáte, jestli i Společnost pro obranu svobody projevu by měla podléhat týmž pravidlům transparentnosti, o nichž se tady bavíme, no tak samozřejmě odpověď je Ano.

Bláha: A jaké neziskovky vás trápí? Které uvedete jako příklady? Říkáte, je jich spousta, všude nás ovlivňují, je to hrozné, musíme s tím něco udělat. Já bych potřeboval slyšet nějaké jméno, to přece není nic, za co byste se mohl stydět, ne?

Kotzian: Já se určitě nestydím, trošku jsem zaražen z tohoto konfrontačního tónu ke mně, ale já to rád přijímám. Takže například je to neziskovka Klimatická žaloba, která má naprosto zřetelně politické cíle. Můžou to být v některých případech třeba organizace pro pomoc uprchlíkům a tak podobně.

Bláha: A oni jsou netransparentní?

Kotzian: Netransparentní je jejich příjmová stránka.

Bláha: Oni neuvádějí své dárce ve svých materiálech?

Kotzian: Často ne, a ne v takové úrovni detailu, aby to přinášelo potřebnou míru transparentnosti.

Bláha: Ani jedna z vašich (obrací se na pana Kotziana i na paní Jochovou) organizací neuvádí žádné informace o dárcích. Jediné, co uvádíte, je objem, který dostáváte.

Já bych nechal promluvit paní Jochovou, když už byla několikrát zmíněna. 

Jochová: Zákon to nenařizuje.

Bláha: Já vím. A to je v pořádku. Já se ptám, proč vám tyto zákonné povinnosti připadají nedostatečné, a proč tedy sami nejdete příkladem.

Jochová: Já jsem neřekla, že mi věci připadají nedostatečné. Některé ano, ale já jsem se tady ještě nevyjádřila k tomu zákonu a k tomu, co považuji za problém. Já ho vidím trochu v jiné oblasti, než tady bylo zatím zmiňováno. Myslím si, že bychom tu debatu, myslím tu veřejnou, měli trochu zklidnit. Jako zástupci občanské společnosti jsme ohroženi všichni. Občanský sektor podléhá určité veřejné nedůvěře a je jedno, jestli zprava, nebo zleva. Já bych byla pro, abychom vrátili důvěru neziskovým organizacím ze všech stran. A myslím si, že problém je ve financování z veřejných rozpočtů. Jsou tu různé kampaně, které byly placeny z veřejných rozpočtů a jsou zkrátka problematické. A této debatě nečelíme jen v rámci České republiky. Chci upozornit, že tahle debata se vede i v rámci Evropské unie, kdy se třeba v Evropském parlamentu řeší podnět na greenwashing, kdy Evropská komise platila lobbující subjekty. Tento podnět dodnes není vyšetřen. My jsme podali podobný podnět, protože víme, že Evropská komise platila třeba LGBT organizace, které tady potom dělaly kampaně za změny zákonů.

Bláha: Vás také platilo hlavní město Praha.

Jochová: Bylo to jednou a bylo to na kulturní akci.

Bláha: Bylo to dvakrát. Byla to také městská část Praha 1.

Jochová: Ta nám zapůjčila pozemek. To nebyla platba. Ale to nevadí, jednak je to dávno…

Bláha: Takže se to nepočítá.

Jochová: Neříkám, že se to nepočítá. Ale na základě této zkušenosti my už o veřejné peníze nežádáme a žijeme jen ze soukromých zdrojů.

Bláha: Ale nikdo neví, z jakých.

Jochová: Dobře, já jsem byla v klidu, protože mě se vlastně ten zákon o zahraničním financování vůbec netýká. Kdyby nás někdo prošetřoval, tak my nemáme žádné zahraniční zdroje. Ale podívejte, my jsme jednu dobu usilovali o velkou transparentnost a naši dárci pak byli terčem různých útoků. A proto jsme se zatím rozhodli, že tuto transparentnost, pokud není vyžadována zákonem, dělat nebudeme.

Pan Urban se hlásí. 

Urban: Chtěl jsem reagovat na otázku důvěry. Člověku v tísni, Charitě, Lékařům bez hranic důvěřuje víc než 80 procent populace. I u elektorátu SPD nebo Motoristů je třetina lidí, kteří nám důvěřují, protože děláme prostě kvalitní práci. Co se týče návrhu toho zákona, tak je zajímavé, že poslanci vládní koalice sami jsou ve vedení přes 50 neziskovek, z nichž 30 nezveřejňuje podle stávající právní úpravy financování těch organizací. Mně to přijde velmi pokrytecké, když někdo se snaží školit ostatní a sám nedodržuje ani stávající právní povinnosti a ostatní chce hnát k pokutám pět milionů, patnáct milionů a ukládat jim je bez soudu. Co se týče transparentnosti Člověka v tísni, tak my zveřejňujeme všechny donory i výši průměrných mezd na různých úrovních našich zaměstnanců i managementu. Jsme vysoce transparentní nad požadavky zákona. Souhlasím, že ta debata je trochu vypjatá, ono je to i kvůli tomu, že máme zkušenosti s autoritářskými zákony v Rusku. Tam to vedlo k tomu, že se dnes musí lidé na Facebooku označovat jako zahraniční agenti. A jak to začínalo? Požadavkem transparentnosti. To je úplně stejný mechanismus. A autoři toho zákona sami nedodržují absolutně nic.

Kužílek: Já jako starý legislativec poznám z četby toho dokumentu, že jde vlastně o autoritářskou podobu systému. Je to ruská mentální stopa. Pasáže v tom dokumentu ukazují mentalitu odlišnou od evropské právní logiky. Tato norma je psaná tak, že se odkazuje o patro výš, k nějaké vrchnosti, jež rozhodne, co je dobré a co je špatné. Z mého čtení je v tom zákoně vidět jeho autoritářská logika. Myslím, že to je skutečná příčina toho, že se to vůbec objevilo a že s tím někdo předvolebně získával voliče, vytvořil nějakého strašáka promítnutého na zeď a nazval ho slovem neziskové organizace.

Kotzian: Myslím, že ta debata se musí strukturovat na to, jestli se skutečně bavíme o tom uniklém textu, k němuž bych byl obdobně kritický, anebo obecně o cíli zvýšit transparentnost politického života.

Bláha: Je to draft, který napsala vaše kolegyně. Paní Vachatová byla do prosince analytička a projektová manažerka ve Společnosti pro obranu svobody projevu.

Kotzian: Kde já jsem asi týden na jejich webu, tak, prosím pěkně, trochu zklidněte svou argumentaci, děkuji.

Pojďme se vrátit k plánům na registraci neziskovek pobírajících financování ze zahraničí. Několikrát tady zaznělo, že uniklý návrh je inspirovaný Ruskem a je autoritářský. Někteří zastánci argumentují, že podobný zákon mají Američané, Foreign Agents Registration Act (FARA). Co jsem se díval, tak ten je o dost mírnější a odlišný od toho, co uniklo u nás. Pokud by se ale návrh opravdu podobal FARA, umíte si představit, že byste s tím souhlasili? 

Urban: Já jsem si FARA – na rozdíl od většiny autorů, kteří tvrdí, že z něj vycházejí – četl. Ve FARA nejsou nevládní organizace. Není tam Transparency International, není tam Amnesty International, nejsou tam humanitární organizace, tam je explicitní výjimka. Ale je tam například České centrum v New Yorku. Je tam Deutsche Telekom. A to z toho důvodu, že jejich zadavatel – stát, vláda, německá nebo česká – ten subjekt ovládá. Ale nevládní organizace, jako jsme my, které jsou nezávislé, tam nejsou, i když mají zahraniční zdroje. FARA je vyjímá, britský zákon je vyjímá. Vy tady kroutíte očima, ale díval jste se na ten seznam FARA?

Kotzian: Ano, ale ne celý. Já to tedy uvedu do reality.

Urban: Našel jste tam některou z těch organizací, které chce postihovat český zákon?

Kotzian: Ve FARA, pokud jde o neziskové organizace, tak mohou být v postavení agentů, ale nemají ty povinnosti reportování a podobně. Čili ony tam jsou formálně, ale nemají ty povinnosti.

Urban: Ony tam nejsou formálně, vy nemluvíte pravdu. Do českého návrhu zákona mají podle vás spadat politické neziskovky, které jsou nějak nebezpečné. Ale nedokážete uvést jediný příklad takové organizace.

Kotzian: Příklady jsem uvedl nejméně dva, ale ono s panem Bláhou se moc debatovat nedá. Mám tady v tašce český překlad FARA, tak si to tam můžeme ukázat. Je to tak, že obecně jsou vyloučeny neziskové organizace zabývající se těmi obory, co jste říkal. Čili ano, tato výjimka tam je. Ony jsou zbaveny povinností reportování, označování informačních materiálů atd. Ale ministerstvo spravedlnosti je může do toho režimu plné transparentnosti posunout, což se v jednotlivých případech – není to nic hromadného – i děje.

Bláha: Obhájci principu zvýšení transparentnosti politických neziskovek, když použijí váš slovník, říkají: Naše logika toho, co bychom chtěli uzákonit, vychází ze zákona americké FARA, je velmi podobná. Ten rozdíl je přece zcela zásadní. FARA v žádném případě neřeší financování daných organizací. Ona řeší, jestli daná organizace plní pokyny nebo pracuje ve prospěch nějaké jiné organizace. A vůbec se nezabývá financováním. Zatímco vaše argumentace byla primárně postavena na financování. Tak tady nelžete, že ta věc je postavená na FARA.

Kotzian: Proboha, já jsem řekl, že je postavená na FARA? Prosím vás, nevkládejte mi do úst něco, co jsem neřekl, upozaďte své emoce vůči mé osobě a hovořte racionálně. Já jsem nic takového neřekl. Dokonce ani nevím, kdo ten zákon napsal, a pokud se budeme bavit o jeho textu, tak skutečně mé názory na něj se blíží názorům, které tady řekl pan Kužílek.

Bláha: Natálie Vachatová ho napsala.

Kotzian: To já nevím, vy to víte.

Jochová: Můžu se zeptat, to víte, že to určitě napsala ona? Mě by to hrozně zajímalo, že to tvrdíte s takovou jistotou, kde jste vzal tu informaci?

Bláha: Stačí si přečíst články, které o tom vyšly, stačí mít k dispozici originální materiál, kde jsou elektronické stopy, kdo s tím materiálem pracoval.

Veřejně se k tomu hlásí pánové Rajchl a Vondráček. 

Bláha: Pan Vondráček se k tomu nehlásí, i když ten dokument několikrát komentoval. Ale citoval bych z článku pana Kotziana: „Legislativa požadující průhlednost příjmů politických neziskovek bude jen pasivním nástrojem pro veřejnou kontrolu jejich počítání a původu peněz.“ Když to srovnám s tím uniklým návrhem, tak to zdaleka není žádný pasivní nástroj pro zvýšení transparentnosti. To je nástroj, jenž má za úkol hrozit, který má za úkol srovnat neziskovky, aby se chovaly tak, jak si vládnoucí síla požaduje, a to pod sankcemi, jež jsou o řád vyšší než ty, které například jsou kladeny na politické strany, které jsou mnohem silnějším nástrojem společenské změny a mnohem silnějším nástrojem v politickém boji. Proto ta inspirace ruským zákonem je zřejmá. Když si dáte parametry amerického zákona a parametry ruského zákona, tak podobnost s ruským zákonem je dramaticky vyšší než podobnost se zákonem FARA.

Kužílek: Zapomeňme na ten návrh. Pojďme se povídat, jestli teda existuje reálné riziko, nějaká hrozba, jak je velká, a když se popíše, tak potom jestli cesta tohoto typu uchopení toho problému je vůbec ta správná cesta. Dobře, někdo kritizuje, že stát poslal peníze na něco, co považuje za špatné. No a nemá teda být brzda u toho státu, že si to měl vyhodnotit, na co dává peníze? Proč mají případní příjemci financí na velmi rozumné věci podlehnout najednou nějaké takovéhle regulaci? To jsou ty otázky, které by mě zajímaly. Proto pořád prosím, jestli byste mohli z českého prostředí uvést příklad, co hrozí. Pojďte to zkusit říct.

Jochová: Dobře, jestli můžu, tak já to zkusím. Já jsem zástupce občanské společnosti. Dlouho jsme si rozmýšleli, jestli jako přistoupíme vůbec na ten termín, protože jsme politická nezisková organizace, ale také se stýkáme s politiky, jsme zapsaní v rejstříku lobbistů, takže zřejmě taky spadáme do této kategorie. Ale my jsme byli vždycky ten neprivilegovaný sektor, jenž vlastně nebral – až na ty dvě výjimky, jež pan Bláha tady zmiňoval – žádné veřejné peníze. A to je to jádro věci. A ten privilegovaný sektor neziskových organizací, které dělaly politickou agendu a zároveň braly veřejné dotace, tak my jsme zažívali to, že nás chtějí vyštvat z veřejné debaty. Často se nám stávalo, že odmítali s námi třeba diskutovat atd. My jsme byli ta neprivilegovaná část občanské společnosti, které někdo chtěl zakázat veřejně vystupovat.

Kužílek: Neprivilegovaná, nebo privilegovaná, šlo by to nějak rozebrat? Jako abychom odlišili situaci, že vždycky někdo někoho štve.

Jochová: Ne, to nebylo jenom štvaní. Jeden konkrétní příklad z nejbližší doby. Můj kolega odešel do státní správy a v této chvíli se proti němu z různých organizací strhla obrovská šikana. Jiní lidé z neziskových organizací také pracují pro státní správu. Byli to také lidé z politických neziskovek. Můžeme jmenovat třeba paní Šimáčkovou Laurenčíkovou, která působila na pozici vládní zmocněnkyně, odešla tam z neziskového sektoru. Z toho privilegovaného, když to takhle mám říct.

Bláha: Který je ten privilegovaný?

Jochová: Ten, který prostě spolupracuje se státní správou a novináři ho hned nezačnou šikanovat, že to dělá.

Bláha: Fotbalová asociace třeba, nebo Hospodářská komora?

Jochová: Ne, já se bavím o srovnatelných s naší agendou. Nějaké sportovní svazy, tohle vůbec neřeším. Podívejte, my voláme po narovnání podmínek. U politických stran, jež jsou také financované ze státního rozpočtu a musí být velmi transparentní, je to všude stejné. Takže politické neziskovky by měly mít taky srovnatelné podmínky. Ale v té době, kdy my jsme začínali, tak to tak zdaleka nebylo. A není to teď ublíženecké. Já jenom chci říct, že je strašně těžké zastupovat lidi, kteří vám věří a chtějí, aby jejich názory zněly ve veřejném prostoru, když proti vám stojí lidé, kteří berou peníze z různých dotací, z veřejných rozpočtů a snaží se vás zadupat a nechtějí, aby vás bylo vůbec kdekoliv slyšet. A to je podle mě problém.

Urban: Nevím, kdo konkrétně chce Alianci pro rodinu zadupat, určitě se vždycky najdou ve společnosti kritici, stejně jako vůči Člověku v tísni. I když, jak jsem říkal, tak Člověku v tísni důvěřuje přes 80 procent populace. Možná že jsou kontroverzní, polarizující, na extrému fungující nevládní organizace, které se hlavně zabývají lobbingem a systémovou změnou. Ale u těch velkých důvěra je. Co se týče lobbingu, tak ano, my ho děláme ve jménu našich klientů. Většina těch organizací, jaž tady lobbují za systémovou politickou změnu a navrhují zákony – teď nemyslím Alianci a paní Jochovou, ale spíš SOSP –, tak ty informace nezveřejňuje, ale chce to po druhých. My děláme advokační činnost ve jménu stovek tisíc dlužníků. Jsou tady dva miliony lidí, které postihují exekuce. Čistě politické neziskovky ani nezastupují vlastní zájmy, jenom ideje a nějaké svoje představy. A i jejich představy, myslím, do svobodné společnosti patří, ale oni nikoho nezastupují. Mají utkvělou představu, že nevládní organizace jsou nějak podezřelé. Ale nejsou to schopné dokázat, když se jich na to někdo dotazuje. To je prostě klasický autoritářský trik, že se vytvoří nějaký vnitřní nepřítel, slaměný panák, do něhož se potom strefujeme. Ve všech evropských a dalších demokratických zemích byly podobné zákony odmítnuty. Fungují v Kyrgyzstánu, v Rusku a nově v Gruzii. Kvůli tomu byly velké demonstrace a dnes jsou všechny humanitární organizace držené pod krkem. Pro mě jsou v tom emoce. Člověk zná realitu v těch zemích, kde jsou šikanované konkrétní osoby na základě stejného paragrafu, a teď se nám to objevilo i v Česku.

Blížíme se ke konci. Nějaké finální myšlenky? 

Kotzian: Není to jednoduchá věc, je to podle mého názoru nesmírně obtížný problém, tak aby se s vaničkou nevylilo i dítě. Do určité míry se to podařilo například u toho zákona o lobbistech. Tam je také nějakým způsobem postižená privátní aktivita a vyžaduje se po ní nějaká transparentnost, takže možné to nepochybně je. Nějakým příkladem je ona FARA, kam, jak jsem říkal, mohou spadnout i neziskové organizace. Já tady v tabletu mám jeden případ rozhodnutí Department of Justice. Týká se environmentální neziskové organizace, jež byla jeho rozhodnutím vržena do plného režimu FARA. Takže se domnívám, že ta debata je zcela legitimní, ale ano, je potřeba být uměřený, protože se snadno může překročit práh, jejž bychom překročit asi nikdo v této místnosti nechtěli.

Bláha: Cílem toho, co uniklo, není vyšší transparentnost. Cílem je bič. Bič na organizace, které za sebemenší provinění dostanou pokutu, jež je zlikviduje, a veškerá formulace toho, co je politická činnost, s kým co můžou dělat, je velmi obecně napsaná, takže se do toho dostane úplně cokoli.

Kužílek: Mně zůstává záhadou celý ten spouštěcí moment a myslím si, upřímně řečeno, že jste nám tady nepředložili žádný příklad.

Jochová: Evropská unie nestačí? Jako to, že se řeší neziskovky, které platí Evropská komise a je to vyšetřované třeba OLAFem a tak? Já vím, že se to netýká českého prostředí, ale ono to má vliv i tady. Protože ty granty se všelijak přerozdělují. Ty projekty na změny světonázorů jsou docela široké. Ale to asi je na jinou debatu. Já tím pořád chci říct, že by měly být vyrovnané podmínky.

Urban: Chtěl jsem říct, že skutečné hrozby, jako jsou dezinformační ruské projekty, vlivné servery, například Sputnik, který má stovky tisíc sledujících na Facebooku, ten zákon vyjímá. Konfuciovy instituty, další věc zahraničního vlivu, který je mimochodem postihovaný FARA, tak je tímto zákonem vyňat.

Záznam celé debaty najdete na www.echoprime.cz.