Souhlas Evropského parlamentu s prodloužením výjimky, která umožňuje firmám slídit v soukromých konverzacích na internetu, vyvolal značné pobouření. A to i kvůli právní kličce, která de facto protlačila návrh navzdory opakovanému nesouhlasu většiny europoslanců. To hlavní však teprve přijde. Paralelně totiž probíhá další krok jednání o trvalé verzi tohoto opatření, tzv. Chat Control 2.0. Ta může přinést de facto úplný konec soukromí na internetu. A už to nebudou jen firmy, kdo se bude pročítat soukromými zprávami, ale i zaměstnanci nového unijního úřadu.

Historie trvalého řešení, kterému se přezdívá Chat Control 2.0, má s verzí 1.0 něco společného. Hlasuje se o ní tak dlouho, až by mohla projít. Nyní už existuje několikátý kompromisní návrh, svou pozici k návrhu Evropské komise se pokusilo protlačit hned několik předsednictví Rady EU. A oproti Chat Control 1.0, která vzbudila pobouření v posledních dnech, je původní návrh Komise zcela jiná „liga“.

Chat Control 2.0 totiž v původním návrhu Evropské komise a i v několika pozicích, které se pokoušela různá předsednictví prosadit v Radě EU, přišel s povinností skenovat pod pohrůžkou pokuty i šifrovanou komunikaci, což by podle odborníků zcela jasně znamenalo prolomit tzv. koncové šifrování, které lidé využívají na řadě aplikací, jako jsou Signal či WhatsApp. To by tak znamenalo de facto konec posledního zákoutí, v němž lidé na internetu mohou hledat při svých konverzacích soukromí.

Ač by se mohlo zdát, že unijní státy nakonec prosadily ve své pozici jemnější verzi návrhu, není to žádná záruka. Poslední pokus vedlo dánské předsednictví. Při něm se „proslavil“ dánský ministr spravedlnosti Peter Hummelgaard. Zatímco Evropská komise roky tvrdila, že Chat Control rozhodně nepovede k žádnému ohrožení soukromí, dánský ministr si nebral servítky a rovnou řekl, že používání šifrované komunikace na internetu není žádné lidské právo. Mimochodem už v roce 2024 tehdy končící eurokomisařka Věra Jourová přiznala, že návrh Evropské komise počítá s prolomením šifrování.

Možné prosazení návrhu v dosavadních podobách je snem pro bezpečnostní složky a zároveň noční můrou pro zastánce internetu jako svobodného prostoru. Proti samotnému cíli návrhu nikdo neprotestuje, kritici však upozorňují na to, že za zcela neefektivní způsob boje proti dětské pornografii chtějí Evropská komise i část politiků zcela obětovat právo na soukromí. A že tento „boj“ přinese zároveň obrovské množství neprávem obviněných lidí, kteří se dopustí „zločinů“, jako je sdílení fotografií z dovolené. Detekční systémy se totiž opakovaně ukazují jako značně nepřesné a odborníci upozorňují, že skuteční pachatelé se zkrátka přesunou jinam.

S vlastním pokusem předtím zkoušelo přijít mimo jiné polské, maďarské či belgické předsednictví. Belgický návrh byl pozoruhodný, chtěl uživatelům služeb, jako je Messenger, Signal či WhatsApp, dát na výběr: buď budou souhlasit se skenováním fotografií, videí či odkazů v konverzacích, nebo o možnost využívat tyto funkce přijdou. Ke skenování by docházelo přímo v zařízeních lidí, tedy třeba mobilních telefonech. To by opět znamenalo konec šifrování, jelikož by se obsah musel prohledat před jeho zašifrováním.

Dánsko se pak v minulém roce rovnou vrátilo s návrhem, který by uvaloval na technologické platformy povinnost kontrolovat plošně i šifrovanou konverzaci mezi uživateli komunikačních aplikací. V původním návrhu Komise se pak mluvilo i o skenování textových konverzací či datech na úložištích, dánský návrh se vracel v už dřívější kompromisní podobě, která chce „omezit“ skenování na vizuální obsah či hypertextové odkazy. To však podle odborníků základní problém nijak neřeší, jakmile zkrátka dojde k jakémukoliv prolomení koncového šifrování, bude to znamenat jeho konec, jelikož nelze vytvořit „zadní vrátka“ čistě pro bezpečnostní složky.

Dánské předsednictví nakonec přišlo po odporu části unijních států s „mírnějším“ návrhem, který v listopadu 2025 přijala Rada EU. Výsledná pozice? Vzniknout má nová evropská agentura, která má „pomáhat státům a firmám s implementací“ nových pravidel. Úředníci budou také „posuzovat a zpracovávat“ informace, které jim poskytnou digitální platformy, vytvářet databázi hlášení a předávat data Europolu a národním bezpečnostním složkám.

Návrh má také trvale prodloužit výjimku, která firmám umožňuje skenovat soukromé konverzace na „dobrovolné“ bázi. Poté, co bude nový předpis přijat, budou digitální společnosti povinny zabránit šíření materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí. Příslušné vnitrostátní orgány pak budou mít pravomoc uložit společnostem povinnost odstraňovat obsah a blokovat přístup k němu, nebo – v případě vyhledávačů – vyřazovat výsledky vyhledávání.

Pozice rady také zdánlivě vyřešila problém s možností prolomení koncového šifrování. Uvádí, že k ničemu takovému nemá dojít a nikdo nemá mít možnost k tomu firmy nutit. Jenže dále, jak už je u této legislativy zvykem, v textu vězí háček. „Do … [tří let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost] a v případě potřeby poté každé tři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí nezbytnost a proveditelnost zahrnutí detekčních povinností do oblasti působnosti tohoto nařízení. Posouzení bude zahrnovat analýzu stavu vývoje a připravenosti technologií k odhalování materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí a navazování kontaktu s dětmi za účelem sexuálního zneužití, a to i v rámci interpersonálních komunikačních služeb využívajících koncové šifrování, včetně míry chybovosti,“ stojí v pozici Rady.

Explicitně tak očekává v budoucnu možné přitvrzení, nařízení povinnosti firmám proniknout do obsahu uživatelů, a to právě včetně šifrované komunikace. Jak upozornili dříve odborníci, otázkou také je, jak by šlo takové nařízení vykládat. Firmy totiž i pod hrozbou pokuty musí povinně posoudit riziko, že by jejich služby mohly být zneužity k šíření materiálů zobrazujících sexuální zneužívání dětí nebo k navazování kontaktů s dětmi za účelem sexuálního zneužívání. Na základě tohoto posouzení budou muset zavést opatření ke snížení tohoto rizika a přesvědčit určené národní úřady, že to udělaly dostatečně.

„Jak velká míra minimalizace rizika bude vyžadována? Jestli nakonec nebude z pohledu kontrolních orgánů jediným skutečně účinným nástrojem plošné skenování obsahu, které sice nebude přímo nařízeno poskytovateli služeb, ale bude zřejmé, že jinak nemůže dalším požadavkům, které jsou na něj kladeny, vyhovět,“ popsal dříve pro deník Echo24 úskalí pozice Rady Jan Vobořil, výkonný ředitel organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která se dlouhodobě zabývá otázkami ochrany soukromí a v dosavadních podobách Chat Control odmítá.

Česko se po dlouhých letech váhání, kdy původně například tehdejší ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) nejtvrdší návrh z dílny EK „velmi vítal“, rozhodlo při listopadovém hlasování Rady poprvé postavit jasně proti. Dosud zůstávala jeho pozice zdržet se hlasování, k zásadnímu zlomu došlo, až když se téma objevilo pár týdnů před sněmovními volbami. Tehdejší premiér Petr Fiala (ODS) v září minulého roku argumentoval „aktuálním vývojem“ a tím, že návrh sice neměl nikdy podporu vlády, ale nyní se v poslední době „změnil“. To bylo ale značně zavádějící tvrzení, návrh se sice změnil, v původní podobě od Evropské komise je však ještě tvrdší a podobně pak i některé předešlé kompromisní návrhy, jak už bylo zmíněno.

Po schválení pozice Rady v listopadu tak probíhá jednání mezi stanovisky Evropské komise, Rady a Evropského parlamentu. A právě parlament svou pozici k návrhu již před několika lety přijal. Odmítl plošné skenování komunikace a zdůraznil, že povolené má být pouze cílené sledování konkrétních podezřelých osob na základě soudního rozhodnutí.