Budapešť má po dlouhých šestnácti letech nového vládce. Péter Magyar sice Viktora Orbána neporazil až tak drtivě, jak by se mohlo zdát z českého zpravodajství, ale jednoznačné vítězství to bylo. Na procenta 52: 45 (39+6) a na mandáty 138:61, Magyar tedy může měnit ústavu. Chtěl by do ní vepsat limit dvou premiérských období pro jednoho člověka, tak aby Orbán už ani teoreticky neměl šanci se vrátit. Uplatňovat tento limit retroaktivně by asi bylo protiústavní, ale Magyar hned v prvním vystoupení po volbách zastrašoval předsedu Ústavního soudu. Uvidíme, že politické čistky se Evropské komisi nebudou zdát špatné, pokud budou vyhozeni ti správní lotři.

Mezi všemi kameny úrazu, které se mezi Budapeští a Bruselem (a za ním Berlínem, Paříží, Haagem...) za ta léta nashromáždily, je největším kamenem válka na Ukrajině. Orbán si coby první Maďar, který od roku 1956 ve své vlasti veřejně formuloval požadavek odchodu sovětských vojsk, nepotřebuje dokazovat, že je dostatečně protiruský. Je bohužel poněkud protiukrajinský, což souvisí i s nacionalistickou politikou Kyjeva vůči školám a spolkům maďarské menšiny. Hlavně ale nesdílí přesvědčení, že nekonečným alimentováním Ukrajiny lze porazit Rusko. Nesdílí militaristický keynesianismus většiny politiků dnešní západní Evropy, kteří východisko z odumírání průmyslu a hospodářské stagnace našli v masivním zbrojení. Musel jim nesmírně vadit zpochybňováním paradigmat, o nichž nejsou ochotni připustit diskusi ani na Evropských radách ani v domácí politice. Pokud možno ani na sociálních sítích. Magyar se v tomto ohledu zařadí do hlavního proudu. Pro Andreje Babiše, který o válce a míru uvažuje podobně jako Orbán, bude bez přítomnosti zkušeného lídra na Evropských radách namáhavější pozvednout hlas.

Byť byl vládcem malé, ani ne desetimilionové země, byl Orbán významným světovým reprezentantem populismu, jinak řečeno starého dobrého konzervatismu. Evropská komise, některé členské státy a stejně tak vládní agentury předtrumpovské Ameriky dávaly a pořád dohromady dávají velikou sílu a jak se ukázalo, neváhají ji použít k udržení monokultury. Sem patří nejen zadržované dotace, sem patří i tlak na Facebook a jiné IT platformy, aby moderovaly obsah sítí v Orbánův neprospěch, sem patří zpravodajské úniky odposlechnutých telefonátů člena maďarské vlády se svým ruským protějškem.

Orbán si systémovou převahu levice uvědomuje od 90. let. Zareagoval na ni po svém, přesměrováváním veřejných peněz do konzervativních think-tanků, škol, médií. Momentálně v Budapešti působí odhadem padesát či šedesát západních akademiků konzervativního ražení. Orbán dělal něco, na co by se česká pravice za 35 let neopovážila ani pomyslet. Použil zbraně, na které uplatňuje monopol levice, proto ho taky levice tak nesnáší. Teď se ukáže, jestli Orbán stihl postavit svůj deep state. Byl by to asi jediný konzervativní deep state na světě. Zkouška životnosti právě začíná.