Zakladatel perské říše Kýros Veliký dobyl Babylon a dovolil tam vězněným Židům vrátit se zpět do oblasti dnešního Izraele, kde obnovili svůj chrám. I po více než 2500 letech je tento příběh připomínán jako základ starobylého pouta mezi Židy a Peršany neboli dnešními Íránci. Íránská opozice se na něj občas odvolává s otázkou, kdy Izrael oplatí osvobození z babylonského zajetí a svrhne nenáviděný islamistický režim ajatolláhů. Odpověď přišla o víkendu. Izraelské letectvo společně s americkým masivně zaútočilo na Írán.

Není pochyb, že jedním z cílů je změna režimu. Ke konci své řeči, ve které oznámil začátek útoku, americký prezident Donald Trump přímo vyzval Íránce ke svržení stávající vlády. „Až budeme hotovi, převezměte vládu. Bude vaše. Bude to pravděpodobně vaše jediná šance po celé generace,“ prohlásil. „Amerika vás podporuje svou ohromnou silou a ničivou mocí. Nyní je čas převzít kontrolu nad svým osudem a uvolnit prosperující a slavnou budoucnost, která je na dosah ruky. Je čas jednat. Nenechte si tuto příležitost ujít,“ dodal. Stejnou výzvu učinil i izraelský premiér Benjamin Netanjahu: „Íránský lide ve vší své rozmanitosti – Peršané, Kurdové, Ázerbájdžánci, Balúčové, Abcházci a všichni ostatní občané této úžasné země –, máte příležitost vybudovat nový a svobodný Írán.“

Tomu byla podřízena i taktika na začátku operace. První údery měly za úkol zlikvidovat vedení země. Mezi mrtvými je tak třeba velitel Islámských revolučních gard Mohammad Pákpúr, ministr obrany Azíz Nasírzáde a hlavně nejvyšší vůdce Íránu Alí Chámeneí.

Okamžitě se objevilo mnoho kritiků útoků. Považují je za porušení mezinárodního práva a upozorňují, že snahy o změnu režimu v nedávné historii, třeba v Afghánistánu, Iráku nebo Libyi, nelze považovat za příklady úspěšného budování demokracie. Naopak, tyto země se propadly do chaosu a anarchie. „Opět jsou šířeny do očí bijící lži a přehnaná tvrzení, aby se ospravedlnil útok. Pokrytecká americká diplomacie se stala fíkovým listem pro předem připravenou agresi. Varovné rady spojenců byly odmítnuty. OSN, mezinárodní právo i veřejné mínění byly ignorovány. Chybí demokratický souhlas. A opět existuje jen málo jasně stanovených cílů, podle nichž by bylo možné měřit úspěch, a žádný dlouhodobý plán,“ stěžoval si třeba komentátor britského deníku The Guardian Simon Tisdall. V Česku útok odsoudili například představitelé Pirátů nebo senátor Pavel Fischer.

Proč se tedy Američané, podporovaní Izraelem, rozhodli pokusit se svrhnout ajatolláhy zrovna nyní? Nynější krize začala režimním masakrem íránských protestujících. Zemřely jistě tisíce lidí, spíše však desetitisíce. Trump osobně slíbil přijít demonstrantům na pomoc. Můžeme diskutovat o tom, zda to bylo takticky moudré, zda tím nevzbudil přílišná očekávání v době, kdy USA neměly prostředky v oblasti. Faktem ale je, že režim má čerstvě ruce od krve. Je podivuhodné, jak se na tyto mrtvé v nynější debatě zapomíná. Zvláště s přihlédnutím k tomu, že potrestání Teheránu za masakr je nejlepším morálním i právním argumentem pro izraelsko-americkou akci. Mezinárodní právo zná koncept „odpovědnosti chránit“, umožňující zásah zvenčí, pokud se vláda dopouští zločinů proti lidskosti.

Trump se ale nesnaží o svržení íránského režimu jen z nějakých morálních důvodů. Jsou tu i dobré geopolitické důvody pro neutralizaci islamistického režimu. Zaprvé, Írán je ve skryté válce se Spojenými státy od roku 1979, kdy po svržení šáha islamističtí revolucionáři obsadili americkou ambasádu v Teheránu a zajali americké diplomaty jako rukojmí. Íránem založené a kontrolované hnutí Hizballáh zabilo v roce 1983 241 amerických mariňáků, kteří byli v Bejrútu jako součást mírových jednotek OSN. Hizballáh unášel a vraždil další americké představitele. Během války v Iráku Íránem podporované milice zabily 603 Američanů. Írán se aktivně snažil stát hegemonem Blízkého východu a ovládal neformální impérium táhnoucí se přes Irák, Sýrii až k Libanonu, takzvaný šíitský půlměsíc. Podporoval Asadův režim, Hizballáh, Hamás a Húsíe. Byl hlavním destabilizačním faktorem, kterého se obávaly všechny státy v okolí. Jedním z lidí, kdo údajně lobboval u Trumpa za útok na Írán, byl i saúdský korunní princ a faktický vládce země Muhammad bin Salmán.

Heslem íránského režimu je slogan „Smrt Americe“. USA jsou podle ajatolláhů „velký Satan“ a Izrael „malý Satan“. Nelze se divit, že Washington se rozhodne zlikvidovat vládu, jež mu slibuje zničení. Překvapivé je, že se k tomu odhodlal až po 47 letech. Pro Izrael je Írán existenční hrozba.

Pak je tu íránský jaderný program. USA a Izrael nepochybovaly o tom, že Teherán nikdy nesmí získat atomovou zbraň. Kvůli obavám, že je blízko, zaútočil Izrael loni v červnu, k poslední fázi se přidalo i americké letectvo. Vždy ale hrozilo, že dojde k jeho obnovení.

To bylo cílem vyjednávání před útokem. Američané požadovali ukončení íránského jaderného programu i výroby balistických raket. Íránci také měli ukončit podporu milic v zahraničí a přestat potlačovat protesty. I když v posledních dnech se mluvilo o průlomu ve vyjednávání, podle informací reportéra deníku Wall Street Journal Laurence Normana byl Íránem předložený kompromis pro Američany nepřijatelný. V podstatě trval na zachování vlastních kapacit na obohacování uranu a chtěl mít dovoleno obohacovat ho až na 20 %. Jím navržené podmínky byly měkčí než ty v takzvané íránské jaderné dohodě, kterou vyjednal s Teheránem Barack Obama a kterou republikáni kritizovali jako nedostatečnou. To vedlo Washington k přesvědčení, že Írán se jaderného programu nevzdá a jeho zbytky je třeba zničit silou.

Posledním důvodem k útoku na Írán je Čína. Peking je spojencem Teheránu. Odebírá 90 % jeho ropy. V roce 2021 obě země uzavřely smlouvu o vzájemném strategickém partnerství na 25 let, kdy se říše středu zavázala investovat 400 miliard dolarů do íránské ekonomiky. Minulý týden se také objevily zprávy, že dohoda o prodeji vyspělých čínských protilodních raket Teheránu je na spadnutí. Už dříve Číňané dodali 1000 tun perchlorátu sodného, který se používá v raketovém palivu.

USA považují Čínu za svého hlavního geopolitického soupeře. Nedávné kroky Washingtonu lze tak chápat jako přípravu na možný střet s Pekingem. Zajetí venezuelského prezidenta Nicoláse Madura odstranilo hlavního čínského (a ruského) spojence v Latinské Americe. Nyní se snaží odstranit hlavního čínského (a ruského) spojence na Blízkém východě. Navíc Venezuela, stejně jako Írán, dodávala ropu Pekingu. Možnost v případě konfliktu omezit dodávky této suroviny Číně se může ukázat jako velmi užitečná. A americká odhodlanost střílet ostrými může působit odstrašujícím dojmem v čínských úvahách dobýt Tchaj-wan. I když se objevují i názory, že to naopak Čínu podnítí, jelikož Američané vyplýtvají své bomby proti Íránu a budou jim chybět pro možnou budoucí obranu Tchaj-wanu.

Je třeba uznat, že pro útok na Írán se jevila i vhodná doba. Izraelci během loňské války naprosto rozebrali jeho protivzdušnou obranu. Jeho neformální impérium se rozpadlo v posledních dvou letech, když porážku utrpěly Hamás a Hizballáh. Bašár Asad v Sýrii utekl do Moskvy. Je také jasné, že íránský režim je prolezlý izraelskými agenty. Připočtěme k tomu domácí nestabilitu a Írán nikdy nebyl slabší.

Co bude dál? Mnozí experti připomínají, že změna režimu jen za pomoci vzdušných sil nemá příliš precedentů. A nasazení pozemní armády Trump vyloučil. Teherán sice nedokáže sestřelovat nepřátelské letouny, ale podle kusých zpráv se zdá, že stále umí vynutit si pořádek v ulicích. Zároveň ale není příliš příkladů bombardování země, která je v podstatě na pokraji revoluce a jejíž vláda je extrémně nepopulární.

Druhá možnost je nějaký vnitřní puč. „Vy, občané Íránu, i íránská armádo, Arteshi. Nejste našimi nepřáteli a my nejsme vašimi nepřáteli. Máme společného nepřítele – vražedný režim ajatolláhů, který vás ovládl prostřednictvím represivních sil Revolučních gard a milic Basídž,“ vyzval Netanjahu regulární armádu v podstatě ke vzpouře. Trump i Netanjahu slíbili imunitu představitelům režimu, kteří změní strany. Ve hře může být i venezuelský scénář, tedy nahrazení hardlinera někým, kdo bude ochotný s Američany jednat, tak jako Madura v Caracasu nahradila Delcy Rodríguezová.

Íránským cílem je patrně prostě vydržet. „Možná jsme ztratili jednoho nebo dva velitele, ale to není velký problém,“ prohlásil Abbás Aráqčí. Sice se tím snažil popřít zprávy o vysokých ztrátách mezi vedením, ale svým způsobem to odhaluje myšlení režimu. Doufá, že jeho instituce jsou silnější než jeho jednotlivci a až přestane bombardování, prosadí znovu svou moc. I proto Írán bombarduje okolní země jak zběsilý. Doufá, že bohaté arabské státy se zaleknou a zatlačí na USA, aby ukončily operaci. Zatím je to spíše kontraproduktivní.

Trump sice tvrdí, že je svolný k rozhovorům, ale dá se očekávat, že jeho podmínky budou tvrdé. „Zničíme jejich rakety a srovnáme jejich raketový průmysl se zemí. Bude znovu naprosto vymazán. Zlikvidujeme jejich námořnictvo. Zajistíme, aby terorističtí zástupci v regionu už nemohli destabilizovat oblast ani svět a útočit na naše síly a aby už nemohli používat své improvizované výbušné systémy neboli nálože u silnic, jak se jim někdy říká, k tomu, aby tak těžce zraňovali a zabíjeli tisíce a tisíce lidí, včetně mnoha Američanů. A zajistíme, aby Írán nezískal jadernou zbraň. Je to velmi jednoduché sdělení: Nikdy nebudou mít jadernou zbraň. Tento režim se brzy naučí, že nikdo by neměl zpochybňovat sílu a moc ozbrojených sil Spojených států,“ slíbil ve svém projevu.

Možná tak základní ponaučení zní: Nevyhrožujte smrtí Americe. Se zlou se potážete.