Tak už je oficiálně venku, že se točí druhé pokračování neboli třetí díl pohádkového vyprávění Anděl Páně. Běžně se tvrdí, že se o něm léta spekulovalo, ale to je zabalování reality do zbytných zástěr. Ve skutečnosti bylo dlouho jasné, že ten film se uskuteční. Zaprvé jako o dobrou a suverénně výdělečnou značku o něj všichni stojí (ostatně naposled ji úspěšně ždímalo ústřední herecké duo Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka, když osobně vezlo pomoc na válkou sužovanou Ukrajinu a chtělo motivovat spoluobčany k další pomoci). Ale především zadruhé: dlouho je jasný klíč k filmu, totiž to, jaké období bude vyprávění rámovat.

To byl totiž zádrhel před druhým filmem, po úspěšné jedničce nebylo jasné, o čem má případný další díl být. Až když se přišlo na to, že Vánocům, o nichž jednička pojednává, předchází nadílka svatého Mikuláše (v tuzemsku v doprovodu anděla a čerta) a že to má být vhodný ústřední motiv k druhému příběhu, vymyslelo se zároveň, o čem by mohl být třetí film. Protože která nadílka následuje tu vánoční? Pochopitelně tříkrálová. Režisér filmu Jiří Strach ani scenárista dvojky (a patrně rovněž trojky) Marek Epstein tento nápad ostatně nijak neskrývají. Naopak o něm hovoří již dlouho, jelikož i to je způsob, jak si pojistit finance na další snímek. Totiž neustále všechny ubezpečovat, že bude, protože se ví, jak na to.

Vloni Strach vzbudil nový zájem o projekt pár týdnů po smrti Jiřího Bartošky, jenž ve snímcích ztvárnil postavu Hospodina. V rozhlasovém pořadu s Lucií Výbornou totiž režisér pronesl, že ani Boží skon není problém, respektive že jde o problém zdánlivý, neboť každý se táže, jak to zaonačit, aby šlo točit s mrtvolou, ale nikdo se pro samé otázky na budoucnost nedívá do minulosti: „Lucie, a co když je to tak, že máme předtočeno?“ zeptal se tehdy a soudě dle posluchačských reakcí vyvolal svou zdánlivou duchaplností úžas.

Fakt přitom je, že podstata Strachova úspěchu u diváků je založena jednak rolí oblíbeného zbojníka Lotranda, to mu neustále u několika generací diváků pomáhá, jednak tím, že dokonale umí pracovat s PR a davem. Dávkovat informace a stavět jejich servis jako herecká čísla, to mu jde. (Takže nakonec by se ani nestalo překvapivým, kdyby další film o třech králích vůbec nebyl, protože by je používal jako vějičku na sponzory.)

V nejnovějších prohlášeních se to hemží ubezpečeními, že je úplně jedno, že oba ústřední herci zase o dekádu zestárli – prý jim stačí nasadit kostým a paruku a nikdo nic nepozná. (To je pravda jen do jisté míry, stárnou taky hlasy, oči...) Skutečně zajímavé jsou ale rozpory některých dosavadních režisérových vystoupení. V nejnovějším rozhovoru pro server iDnes Strach pronesl: „Máme již několik let roztočeno. Práce bohužel přibrzdila nemoc Jiřího Bartošky a my se po dohodě s Českou televizí rozhodli projekt přerušit, než se plně uzdraví. Pravý Pán Bůh ale nakonec rozhodl jinak.“ To bylo včera, takže včera se ji několik let točilo. Leč předevčírem na Frekvenci 1: „Pánbůh je jen jeden, nemůže ho hrát nikdo jiný. My navážeme, počkáme, až napadne sníh, a budeme pokračovat. Rok 2027 není pro premiéru úplně reálný, ale myslím, že 2028 nebo 2029. Nechte nám čas, nějak to dopadne.“

Nechci se handrkovat o délku natáčení filmu, ta bývá různá. Ani o harmonogram štábu nebo o sníh, obzvlášť když letos ho leželo na zemi mnoho a třeba v Praze byl nepřetržitě měsíc (ne všude samozřejmě), což je rekord za mnoho let. Zajímavé jsou ale tyto údaje: dlouholetá ubezpečení, že námět máme a víme, co točit – k ujištěním, že točíme již několik let, a proto máme nabraného i Barťáka – po prosbu o zdrženlivost, že celé snažení zabere ještě tři roky, protože vlastně není napsáno. Co se tedy těch několik let až dosud točilo, nevíme. Pokud jen fórky mezi Bohem, andělem a čertem bez ohledu na jejich koherentní zanesení do děje, může to být žánrově velmi inovativní obohacení celé série o úkrok k surrealismu. Věru, uvidíme.