Nejsou moc daleko časy, kdy bylo vcelku běžné vidět maminku či babičku, kterak vysvětluje dceři, jak vybírat afrikán, rajče nebo růži. Děda ukázal vnukovi, jak má vybrat na podzim ze zakládky stromek. Maluju si to? Ale jo, mockrát jsem to viděl a vídám poměrně často i dnes, kdy to vysvětlují přátelé jeden druhému. Zkontrolovat prokořenění, prohlídnout si počet výhonů, očka na bázi a celkové založení kytky. Troufám si říct, že lidí, kteří si umí koupit pěknou kytku, výrazně ubylo. Ke škodě jejich i ke škodě zahradníků. Bohužel se často soustředí na docela podružné znaky, které jsou pro zdravé pěstování poměrně nepodstatné anebo liché. Není tak výjimkou, že si k nám přijdou zoufat nad rostlinami, které kdesi koupili už mrtvé.

Příkladem jsou sivé cypřišky pořízené ve slevě pěkně přímo z palety. Výhodně čerstvé. Bohužel zcela suché. Nepoznají to. No a? Jsou snad zahradníci? To je přece zodpovědnost prodejce. To bezesporu je. Svou zkušeností s nákupem rostlin si holt musí projít každý sám. Často je až neuvěřitelně drahá. Tím ovšem nemyslím vůbec jakékoli peníze. Daleko horší je, že zanechává šrámy na naší sebedůvěře a našem vztahu k rostlinám. Přicházejí k nám pěstitelé úplně zničení svými dosavadními neúspěchy a teprve časem zjišťují, že to nebylo jejich neschopností či nedostatkem lásky k rostlinám. Bohužel ty, kteří zcela zahořknou, už já nespočítám a nejspíš se o nich nikdy nedozvím.

Mým úkolem jako zahradníka je, abyste co nejspíš uspěli. Potřebuji se tedy dozvědět, jak pokročilí jste. Myslím, že velmi typickou rostlinou jsou v téhle věci pivoňky. Jsou velice populární pro své velké květy, momentálně dost módní a k mnoha duším přilnou nejprve jako řezané, aby se je jednou pokusily pěstovat. Mnozí se prozradí už v první větě tím, že chtějí pivoňku na balkon či terasu. To nefunguje a nikdy fungovat nebude, ať si budou markeťáci o speciálně vyšlechtěných odrůdách vymýšlet, co chtějí. Druhým takovým mýtem je žlutá pivoňka za dvě stovky v akci, což je buď plastová dekorace, anebo různým stupněm zhybridizovaný semenáček kavkazských pivoněk s perspektivou kvetení za sedm let v rozličných barvách. Nic proti loterii. Třetím jevem je pak skupina lidí, kteří pivoňky považují za růže. Nejspíš si myslíte, že si z vás dělám blázny. Když jsem to slyšel poprvé, byl jsem na tom stejně. Leč není to ojedinělé. Nicméně, novorozenci nepřicházejí na svět jízdou na bicyklu, tak buďme trpěliví. Vzpomeneme si na svou autoškolu anebo návštěvu lékaře s notebookem a podobné kratochvíle. Každý holt umíme něco a takzvaný „všeobecný přehled“ už základka nezajistí.

Jsem-li na pochybách, ptám se: Chcete víc výhonů, poupě nebo s květem? Většinu lidí donutí tato otázka k zamyšlení, co jim to vlastně nabízím za Sofiinu volbu. Samozřejmě že by hňápli nejradši po té s květem. Tak se stává, že výběr padne na poslední kvetoucí jednovýhonovku a pětivýhonovky s přestíněným zažloutlým spodním listem se nelíbí. S tím já nic neudělám. Je to jako zkoušet vysvětlovat, že drobnější jablka sem tam s flíčkem asi opravdu od Litoměřic budou, kdežto těm naleštěným bezvadným mičudám kouká Itálie přímo z bubáku.

Trpělivě vysvětluji, vybírejte si kytky osobně u svého zahradníka, který je skutečně pěstuje, dobře pořídíte. Vaše nářky nad „zajíci v pytli“, kdy si po večerech opět naklikáte snové fotky, zase se spálíte a realita vás ne a ne přesvědčit o tom, že děláte blbost. Ale mám jisté porozumění. Všichni chceme být klamáni a jsme tak trochu hráči. Jistoty a záruky nás vlastně nudí.