Maciej Ruczaj nedávno v komentáři Štrasburk ví lépe? (Echo24.cz 14. 6. 2026) upozornil na deklaraci zástupců ministerstev zahraničí členských zemí Rady Evropy, kteří se sešli v květnu v Kišiněvě. Ti vyzvali Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, aby víc dbal práv členských zemí rozhodovat o tom, které cizince vpustí na své území. Ač jejich apel byl zahalen do „europeistických“ termínů jako princip subsidiarity, v kultuře, kde se považuje za nepatřičné, když politici hodnotí rozhodování soudů, šlo fakticky o nebývale ostrou výhradu.

Další ukázka emancipování státní politiky přichází ze Švédska. Skandinávcům se občas podaří exportovat, případně zkomercializovat nějaký termín do jiných jazyků jedním slovem nepřeložitelný, naposled snad hygge. Teď by k nim mohl přibýt výraz skötsamhet. V červnu ve švédském parlamentu těsně prošlo zpřísnění pravidel pro pobyt cizinců. Zkráceně se mu říká zákon o slušném chování, což je ovšem jen pokus zahraničních médií přeložit ono slovo skötsamhet. Podle švédského akademika a blogera Johana Wennströma „má konotace svědomitosti, důvěryhodnosti a ochoty dodržovat společenská pravidla“. Nový zákon dává úřadům možnost odejmout povolení k pobytu cizincům, jejichž chování nepřekračuje meze postižitelné trestním zákonem, ale kteří se, jednoduše řečeno, chovají „neslušně“. Wennström vysvětluje, že dosavadní úsilí o přísnější postup paradoxně dopadalo na ty méně problémové migranty – ten, kdo se naučí švédsky a zapojí se do života společnosti, přichází víc do styku s institucemi, takže je větší pravděpodobnost, že se na něj „něco najde“. Nový zákon umožňuje postihnout lidi, kteří se „neustále chovají neukázněně, čímž narušují sociální soudržnost a vyvolávají pocit, že země přestává být domovem – pocit, který dnes mnoho Evropanů spojuje s masovou imigrací. Zákaz přímo dopadá na lidi, kteří se skrývají, aby obešli imigrační předpisy, neoprávněně pobírají nemocenské dávky, hromadí dluhy a vůbec projevují pohrdání tím, co švédský ministr pro migraci Johan Forssell nazývá úsilím chovat se správně“, píše autor.

Moderní liberální právní stát se ovšem ze slov jako „slušnost“ trochu ošívá. Zavání to subjektivitou a předpisováním určitého způsobu života. Každý má přece právo dělat vše, co není zákonem zakázáno. Jenže i evropské země fakticky fungují na bázi sdílených norem, jež nejsou kodifikovány zákonem a mají kořeny v tradici. A mohou být omezující – koneckonců jiným skandinávským nepřeložitelným výrazem je janteloven, maloměstský rovnostářský konformismus.

Novým trendem posledních let ve zpravodajství z imigračních zemí jsou zprávy o potížích s veřejnými koupališti. Občas dostoupí úrovně kriminality – skupina „mladíků“ zmlátila plavčíka tak, že musel do nemocnice, jiní se dopustili sexuálního útoku. A pak tu jsou zprávy o poněkud atypických pokusech regulovat vstup. V německém Halle zakázali vstup lidem, kteří neumějí německy, ve Švýcarsku zas zkoušejí zdražit vstupné pro krkolomně definovanou skupinu návštěvníků, jež by se dala popsat jako „nerezidenti, ale ne ti, kteří jsou turisté“. Jsou to tupé nástroje, možná si koledují o žalobu.

Ty pokusy vznikají proto, že těch pár kriminálních incidentů, kvůli kterým musí přijet policie, je vrcholek ledovce. Pod ním je rozšířené, setrvalé chování, jež nedosahuje intenzity trestného činu, ale třeba jen porušení návštěvního řádu nebo „jen“ porušení pravidel slušného chování. Co s takovými lidmi dělat, když na výzvy nereagují a pokusy vykázat je mohou pro plavčíka dopadnout špatně?

Zní to jako taková prkotina. Budete kvůli koupalištím volit AfD? Nejste náhodou rasista?

Ale veřejné plovárny a bazény jsou nejpozději od počátku 20. století součástí evropské civilizace. Přinesly nový, uvolněný způsob trávení volného času, specifickou kulturu, kde se mohli setkávat spoře odění příslušníci obou pohlaví v době, kdy to ještě jinde nebylo myslitelné. Očekávalo se zde jisté chování, jež si návštěvníci osvojili. Přijít o to je civilizační ztráta, negativní externalita migrace. Kvůli tomu, že stát se ostýchá podmiňovat pobyt nově příchozích něčím tak „buržoazním“, jako je slušnost.