Ke žhářskému útoku v Pardubicích, kdy shořela hala patřící zbrojovce LPP Holding, se přihlásila skupina The Earthquake Faction. „Jsme internacionalistická podzemní síť, která se zaměřuje na klíčová místa zásadní pro sionistickou entitu. Naším cílem je jakýmikoli účinnými prostředky zničit všechny pilíře impéria zevnitř,“ stojí na internetových stránkách organizace. Tvrdí, že LPP se stala cílem skupiny, jelikož spolupracovala s izraelskou technologickou a zbrojařskou firmou Elbit Systems. Policie to vyšetřuje jako možný teroristický útok. Zatím bylo v souvislosti s útokem zatím zadrženo deset lidí, pět v Česku, jedna na Slovensku, tři v Polsku a jedna osoba v Bulharsku. Podle toho, co o nich uniklo do médií, se zdá, že jde o skupinu propalestinských levicových radikálů. Což rozpoutalo diskusi o tom, jak se mohla skupinka mladých lidí radikalizovat natolik, že jsou ochotni způsobit škodu v řádech stovek milionů korun a riskovat dlouholeté vězení.

Mezi podezřelými katalyzátory radikalizace se ocitl například feministický webový magazín Druhá směna, kam jeden ze zadržených přispíval, či Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, kde studoval. Ale minimálně inspiraci je třeba hledat i za hranicemi České republiky.

Spreje a kladiva

Útok v Pardubicích totiž nápadně připomíná akce britské skupiny Palestine Action. Ta si vysloužila zákaz a označení za teroristickou organizaci poté, co se její členové vloupali v červnu 2025 na základnu RAF a barvou a kladivy tam poškodili dva letecké tankery. Škoda se odhaduje na sedm milionů liber. Soud zákaz později zrušil, ale zůstává v platnosti, dokud neproběhne odvolací řízení. Proskripce Palestine Action je některými Brity kritizována jako příliš tvrdý krok – tvrdí, že jde spíše o pomýlené vandaly než opravdové teroristy.

Radikalizace Palestine Action ale v posledních letech zjevně sílila. Založila ji v červnu 2020 skupinka levicových aktivistů. Většina z nich již měla zkušenosti z ekologické organizace The Extinction Rebellion, která proslula blokováním dopravy a útoky na umělecká díla. I Palestine Action se zpočátku také zabývala hlavně otravným vandalismem, kdy například posprejovala sídlo Elbit Systems UK, nebo se její členové přivázali ke vchodům několika zbrojařských firem. Později ale přešli k závažnější trestné činnosti, k níž si vypracovali zavedený postup. Nejdříve pomocí upravené dodávky prorazí plot nějakého objektu a pak velkými kladivy rozmlátí, co se dá. Dne 6. srpna 2024 takto vnikli do areálu Elbitu ve městě Bristol, kde způsobili škodu za milion liber, zranili dva policisty a jednoho člena ochranky.

Podobně zaútočili na sídlo firem Grid a Martin-Baker a továrnu společnosti Teledyne. V některých případech, stejně jako útočníci v Pardubicích, ze svého řádění zveřejnili video. S Pardubicemi mají společnou ještě jednu okolnost. Napojení napadených firem na Izrael je dost pochybné. LPP tvrdí, že spolupráce s Elbit Systems nakonec nikdy realizována nebyla. Elbit Systems UK je sice dceřinou firmou izraelského Elbitu, ale do Izraele nevyváží ani na to nemá licenci. Grid vyrábí malé přenosné počítače, které obstojí i v tvrdých podmínkách. Podle Palestine Action je dodává i izraelské armádě, Grid to popírá, klientem je britská armáda. Martin-Baker je výrobcem katapultovacího systému do letadel, dodává ho do 81 zemí, včetně izraelských stíhaček F-35.

Podle článku z The Sunday Times z března 2025 Palestine Action vykonala 148 „přímých akcí“ proti zbrojařským firmám, 72 proti bankám a finančním institucím, 50 proti realitním kancelářím, 15 proti pojišťovacím společnostem, devět proti vládním budovám a sedm proti univerzitám. „Hlavním cílem naší kampaně přímých akcí je zbavit Británii izraelských zbrojních továren,“ řekl listu mluvčí organizace. Z velké části jde spíše o vandalismus, ale, jak bylo popsáno, nebojí se ani závažnější kriminality. Celková způsobená škoda se odhaduje na 55 milionů liber.

Skupina rovněž pořádala výcvikové dny, kde rozdávala manuál, jak založit vlastní buňku. Ta by se měla skládat ze tří až pěti důvěryhodných lidí, komunikovat pomocí mobilů na jedno použití a platit za vybavení, třeba právě kladiva, hotově. „Až budete mít svou buňku sestavenou, vymyslete si pro ni název. Může být pojmenována po palestinském bojovníkovi za svobodu, může odkazovat na boj proti válečné mašinerii nebo na cokoli jiného, co se hodí,“ stojí v manuálu. Radí rovněž, jak provést průzkum před útokem a co sabotovat. Útočníci mohou posprejovat objekty a věci červenou barvou, rozmlátit vybavení a okna kladivy nebo zablokovat odpadní trubky cementem. „Pokud na to máte náladu a znáte to místo jako své boty, pak se do cílového objektu vloupat a poškodit jeho obsah je samozřejmě velmi účinná taktika,“ radí.

Žhářství v Pardubicích tak nese všechny znaky útoku inspirovaného Palestine Action – inovovaného ovšem o to, že místo rozmlácení vybavení kladivy ho pachatelé rovnou zapálili.

Zvláště pravicově naladění kritici tvrdí, že jedním z důvodů, proč Palestine Action přešla z „pouhého“ vandalství na mnohem závažnější ničení cizího majetku, je počáteční smířlivý přístup policie a soudů. „Pachatelé těchto incidentů byli ve většině případů potrestáni mírně a někteří byli dokonce osvobozeni s odůvodněním, že jednali ve jménu ‚vyššího dobra‘. Jaké poselství to vyslalo? Média navíc nadále označovala pachatele jako ‚protestující‘, nikoli sabotéry, a přistupovala k nim se sympatiemi. To spoluvytváří společenské normy, a tak se takové ‚protesty‘ mohou stát kvazi legitimními jako projevy zásadového odporu,“ stěžoval si například Edward Stringer, vzdušný maršál ve výslužbě, v konzervativním magazínu The Spectator. Je dobré to mít na paměti při diskusích, jak tvrdé mají být tresty pro žháře z Pardubic. Také to vysvětluje designaci Palestine Action za teroristickou organizaci. Možná se jedná o přehnanou reakci, ale vzešlou z frustrace vlády, že justice nejedná dostatečně přísně.

Případová studie radikalizace

V případě Pardubic se rovněž spekuluje o zapojení cizí mocnosti, nejčastěji Ruska, jelikož LPP dodává drony na Ukrajinu. Nejsou pro to zatím žádné důkazy. Případ Cally Walshové, další zradikalizované aktivistky, tentokrát z USA, ale ukazuje, jak nepřátelské země dokážou zmanipulovat mladé idealisty.

Calla Walshová pochází z města Cambridge ve státě Massachusetts, jedná se o předměstí Bostonu známé především jako sídlo několika vysokých škol, včetně Harvardovy univerzity a MIT. Otec vyučuje anglickou literaturu na Bostonské univerzitě, matka tvůrčí psaní v programech přidružených k Harvardu. Od relativně mladého věku se zajímala o politiku. Zpočátku jejím hlavním zájmem bylo globální oteplování, v 15 letech byla jednou z hlavních organizátorek bostonské školní stávky za klima.

V roce 2020 pronikla do celoamerického povědomí, když se zapojila do kampaně senátora Eda Markeyho. Tento progresivní demokrat, známý právě i důrazem na environmentální problematiku, čelil v primárkách vyzyvateli v osobě Joea Kennedyho III, člena klanu Kennedyů. Walshová zorganizovala stovky mladých nadšenců, kteří často ani nemohli volit – samotné Walshové tehdy bylo teprve 16 let – ve prospěch Markeyho. Zobrazovali ho jako bojovníka proti změně klimatu a politické korupci, zatímco Kennedy pro ně byl symbol washingtonského establishmentu. Přestože byl zpočátku Kennedy favorizován, Markey senzačně vyhrál, na čemž měla velký podíl právě Walshová. Dočkala se pochvalných profilů v The New York Times a magazínu Boston, časopis Teen Vogue o ní jako o reprezentantce aktivismu mladých vydal článek.

Walshová se ale rychle začala posouvat čím dál tím víc doleva. Dva měsíce po Markeyho znovuzvolení se účastnila protestů před jeho bostonskou kanceláří, jelikož hlasoval pro navýšení rozpočtu Pentagonu na obranu východní Asie. Demonstrace organizoval Neville Roy Singham, milionář vyšetřovaný ze spolupráce s čínskou rozvědkou. Nařčení odmítá, ale faktem je, že působil jako konzultant společnosti Huawei a v USA financuje síť neziskovek a médií propagujících čínské zájmy.

Opravdovým přelomem v názorech Walshové ale byla cesta na Kubu. Tu zorganizoval Kubánský institut přátelství mezi národy, všeobecně považovaný za součást kubánské rozvědky, pro kterou rekrutuje agenty. Walshová mezi lety 2022 a 2024 navštívila Kubu čtyřikrát. Mohla sledovat průběh místních voleb, pomáhala se sběrem cukrové třtiny a setkala se s kubánským prezidentem Miguelem Díazem-Canelem. Stala se přesvědčenou následovatelkou kubánské revoluce.

Další zastávkou na cestě její radikalizace bylo seznámení s Fergiem Chambersem na podzim 2023. Chambers je přesvědčený marxista, který má na těle tetování Maa a Stalina. Zároveň je členem rodiny Coxů, která ovládá konglomerát Cox Enterprises podnikající hlavně v telekomunikacích. Chambers zdědil 250 milionů dolarů, které zasvětil revoluci. V pohoří Berkshires vybudoval komplex, kde se jeho následovníci učili bojovému umění. Sídlo zdobila Leninova podobizna a vlajky Číny a Severní Koreje. Jednalo se v podstatě o kult, kde Chambers, obklopený mladými ženami a údajně i drogami, vyučoval radikální teorii a cvičil paramilitární aktivity. Chambers také několikrát navštívil Ruskem okupovaný Donbas, podpořil Putinovu invazi na Ukrajinu a vládce Kremlu považuje za velkého muže.

Po útoku 7. října Chambersova skupina propalestinskými protesty terorizovala okolní městečka. Chambers a Walshová založili Palestine Action US a podle britského vzoru zaútočili na objekty patřící Elbit Systems. Walshová se spolu s dalšími třemi soudruhy vloupala do budovy Elbitu ve státě New Hampshire a zničila osvětlení a ventilační systém. Škoda se odhaduje na zhruba milion dolarů. U soudu přistoupila na dohodu, výměnou za zaplacení škody a slib zdržet se dalších radikálních aktivit dostala pouhé dva měsíce vězení. To zjevně nedodržela. Účastnila se propalestinských protestů na Kolumbijské univerzitě, chválila vraždu dvou zaměstnanců izraelské ambasády ve Washingtonu i žhářský útok v Pardubicích.

Především se ale stala íránskou propagandistkou na plný úvazek. Po loňském letním izraelském útoku na Írán ji Teherán pozval do země. Podobně jako na Kubě podlehla propagandistické show. Nyní žije v Libanonu, je častým hostem v íránské režimní televizi Press TV, své profily na sociálních sítích zasvětila propagaci íránského režimu. Ve svých 21 letech se stala symbolem toho, jak nepřátelé Západu dokážou využít ve svůj prospěch mladé, naivní a idealistické levičáky.

Útok v Pardubicích je varováním, že tyto tendence dorazily i k nám.