Čtvrteční mimořádná schůze poslanců ke sjezdu sudetských Němců, který se má už za týden konat v Brně, byla i pro otrlé sněmovní diváky dost smutnou podívanou. Ale velmi příznačnou. Poslanci z podnětu vládního hnutí SPD odmítli konání sjezdu, pro příslušnou rezoluci hlasovalo 73 ze 77 přítomných. Jinými slovy, na schůzi zdaleka nedorazila ani polovina z 200 poslanců, k odhlasování stačila značně prořídlá sestava poslanců koalice.

Ministři, až na výjimky, nepřišli vůbec. Přítomen nebyl ani premiér Andrej Babiš a moc se mu či dalším jeho kolegům nelze divit – účastí by vzhledem k potřebě pokud možno nekazit vztahy s Němci nic nezískali.

Diskuse k němu je i na politické půdě někdy až vulgární. Jako to zažil dramatik a disident Milan Uhde už před měsícem na schůzi brněnského zastupitelstva. Uhde se snažil upřímně vysvětlit, proč navzdory svojí bolestivé osobní zkušenosti konání sjezdu v Brně podporuje.

„Za německé okupace jsem přišel o polovinu rodiny, zahynuli tři mí nejbližší příbuzní a patnáct členů širšího příbuzenstva. Nikdo z nich nemá hrob,“ popisoval Uhde. „Vrahům svých nejbližších a dalších lidí jsem neodpustil a nikdy neodpouštím,“ ujišťoval přítomné. Stačilo však zmínit, že postoj k Němcům s ohledem na pozdější skutečnosti přehodnotil, a hned se ho někteří pokusili vypískat. Pokřikovali na něj, že je „kolaborant“ a „zrádce“.

Uhde přesto vážil cestu. Přesto, že mu letos v červenci bude 90 a mohl by trávit čas nepochybně příjemnějšími činnostmi než projevem k lidem, kterým chybí aspoň špetka empatie a soudnosti – názor jim samozřejmě neberu. Pokřikování na muže, který byl skoro po celá dvě desetiletí za bolševika zakázaným autorem, pokřikování na čestného občana svého města i země, pamětníka, jakých naše republika už má poskrovnu, bandou lidí, kterým by mohl být pradědem, je ale známkou primitivismu. Uhde však věděl, že je důležité mluvit. Ač to vzbudí kontroverze – ale právě proto. Na jakékoli scéně.

O to bezmocněji vyznívá konání současné opozice, která se už s předstihem rozhodla čtvrteční schůzi ve sněmovně bojkotovat. Lze jistě namítnout, že je to legitimní forma projevu nesouhlasu s předmětem celého jednání. Opozice si ke schůzi řekla svoje dva dny předem na společné tiskovce a pozdějšího dění v sále už se nechtěla účastnit, aby nezvyšovala jeho dosah. A naopak dala najevo, že jde z jejího pohledu o trapnou frašku.

Opozice však tím zároveň dala najevo, že klidně vyklidí pole. A že ať si koalice bude chtít odhlasovat cokoli, opoziční poslanci nehodlají klást ani symbolický odpor. Přitom při nevalné účasti koaličních poslanců by zrovna v tomto případě opozice mohla i uspět. Že celé opozici zatím v tomto volebním období tak nějak chybí témata, není nic nového. Ale že už jí chybí i lidé ochotní aspoň promluvit u pultíku, je povýšení dosavadní opoziční bezmocnosti na druhou.