Nikdy bych netušil, kolik zlé krve, tupých xenofobních výpadů a odpudivé zášti (ale naštěstí i mnoho normálních lidských názorů) přinese moje celkem běžné facebookové upozornění na novou ukrajinskou restauraci The Boršč umístěnou na rohu Strossmayerova náměstí v Praze 7.

Jak je to vlastně s tím borščem? Tady mají na meníčku třeba hovězí nebo vegetariánský boršč se smrkovým hřibem, kyjevský kotlet, varenyky s tvarohem a koprem, tatarák ze sledě, ale také uzená vepřová ouška a spoustu dalších ukrajinských pokrmů. Že to někomu připomíná ruskou kuchyni? Že je to pro někoho politicky nepřijatelné? Ale vždyť nám také chutná maďarský guláš, frankfurtský párek! Vepřo knedlo zelo? V Bavorsku by odpřisáhli, že je jenom a pouze jejich. A co teprve Wiener Schnitzel? Tedy náš oblíbený řízek, i když ne vždy v klasické telecí podobě. Prostě je to jen jiná kuchyně, tak jako populární vietnamské pho, italská pizza či arabský (či středovýchodní?) hummus. Je fakt těžké hledat přesné gastronomické hranice.

Kdo co vlastně vymyslel? Wikipedie tvrdí toto: „Takzvaný borščový pás se táhne od Polska přes Halič, Rumunsko, Ukrajinu, Bělorusko až do Ruska k Volze a Donu. Moderní význam boršče, jako polévky z řepy se zelím, byl vypůjčen z ukrajinštiny v 19. století. O původ této polévky probíhal mezi Ukrajinou a Ruskem od roku 2019 ostrý spor, podle některých odborníků nicméně vznikla nejspíše na území Kyjevské Rusi.“ Na facebooku jsem se ovšem v téměř třech stovkách nejrůznějších reakcí dozvěděl, že někomu vadí název The Boršč, prý snaha o světovost, jinému to zase připadá vtipné, další charakterní anonymní hlas posílá tuto kuchyni „zpátky, odkud přišla“… Tak mne napadá, co si tedy máme počít s restauracemi čínskými, francouzskými, gruzínskými nebo afghánskými (ty jsou u nás díkybohu také)? Dál mi někdo poradil, abych šel ochutnat jídlo do ukrajinských zákopů, že si tam pošmáknu a nebudu trousit hlouposti. A rovněž jsem byl poučen, že boršč je „ruský, takže hnusný“. No prostě spousta typických superinteligentních názorů, jak tomu ostatně na sociálních sítích často bývá.

Já jsem vyzkoušel foršmak – tradiční oděskou pomazánku z matjesů, pak právě boršč, pivo ze Lvova, ručně vyrobenou kořaličku z pupenů černého rybízu a úžasný tmavý chléb s vůní kmínu a koriandru. Měl by to zkusit každý, koho baví jídlo. Jsem rád, že v naší zemi můžu „ochutnat“ třeba Indii, Mexiko či vynikající syrské a libanonské dobroty, že si mohu kupovat svůj oblíbený palestinský za’atar či izraelsky laděný falafel a šakšuku. Gastronomie naštěstí nemá hranice a neřeší, co se v té zemi zrovna děje a zda se nám to líbí, či ne.

Pokud chcete ochutnat boršč v tomto podniku, vaří jej kuchaři ze Zakarpatské Ukrajiny a já myslím, že mají mít stejnou šanci jako kterýkoli jiný národ nabídnout nám svoji typickou kuchyni. Je pouze na nich, zda nás gastronomicky zklamou, nebo okouzlí!

Každopádně: Nejezte, nepijte, a když to půjde, ani nežijte blbě!

The Boršč, Dukelských hrdinů 10, Praha 7.