Občas vyjde najevo, že některé naše instituce, jež jsme zvyklí považovat za důvěryhodné, stabilní a osvědčené, jsou ve skutečnosti docela zkorumpované – nikoli nutně v doslovném, trestněprávním smyslu, ale v tom, že na svou úlohu a zodpovědnost a dodržování standardů kašlou. A pak taky občas vyjde najevo, že některé naše instituce, jež jsme zvyklí považovat za důvěryhodné, či dokonce elitní a prestižní, jsou postiženy dysfunkčností. Je to trochu novější jev. Není způsoben tím, že by na všechno kašlaly, nýbrž naopak tím, že se snaží velice.

Médii proběhla zpráva o událostech na gymnáziu v Rokycanech, jež by se zdála být běžnou zpravodajskou lapálií nehodnou komentáře, ale ona prozrazuje tu moderní snaživou dysfunkčnost.

Halloweenské oslavy jsou u nás import, byť se už celkem ujal, a ve své domovské zemi má za sebou ve školním prostředí docela velké trable. Proslulý je případ Eriky a Nicholase Christakisových, profesorů Yaleovy univerzity, kteří se v roce 2015 stali terčem docela maoistického studentského davu kvůli tomu, že Erika, v jakési své roli dozírání na studentský život na koleji, rozeslala studentům e-mail, v němž jim doporučila, aby při volbě halloweenských kostýmů použili zdravý úsudek. Tam je situace mnohem choulostivější, i sombrero může u studenta s mexickými kořeny vyprovokovat hysterický záchvat (protože „moje kultura není tvůj kostým“, jak praví populární bojové heslo). Kdyby někdo přišel v kápi Kukluxklanu, byl by to konec kariéry a začátek týdnů demonstrací.

Ale my jsme v Česku. Kostým Kukluxklanu je problematický vzhledem k idejím, jež klan prosazoval, a skutkům, jichž se členové dopouštěli. Ale historická distance zpravidla umožňuje brát historické odkazy kromě těch nejstrašnějších a nejčerstvějších jako humor. Kukluxklan není v zemi svého původu aktuální hrozba a u nás nepůsobil nikdy. Stejně tak u nás není moc Američanů černé pleti, kteří by se mohli cítit vtipkováním dotčeni (pokud je na rokycanském gymnáziu nějaký americký student, asi by to nevhodné bylo). Zato je, přiznejme, kápě Kukluxklanu vizuálně atraktivní pro kostým.

Jaké jsou hranice, historické, kulturní a geografické, pro to, kdy lze nějaký historický jev, ve své podstatě nepochybně zlý, brát s nadsázkou? Bylo by možné se na Halloween namaskovat na Usámu bin Ládina? Co na Stalina nebo na Lenina (a co když na jednoho ano a na druhého ne, a na kterého)? Co na císaře Františka Josefa, když utlačoval český národ? Co na Jana Žižku, který byl možná barbar?

Kde je ta hranice, která nás vede zacházet s Kukluxklanem jinak, než kdyby přišli studenti namaskovaní za Laurela a Hardyho nebo jiné ikonické postavy americké civilizace?

Gymnázium je ovšem ve zpravodajství charakterizované jako „prestižní“, má prý jako „jediná státní škola v České republice akreditaci dvouletého mezinárodního programu zakončeného prestižními IB zkouškami“. A ředitel se prý „snaží ve škole budovat bezpečné prostředí“. Nedá se proto vyloučit, že se v Rokycanech už cítí být součástí tzv. globální civilizace, v níž má každý nárok na „safe space“ a dědictví anglosaského osadnického kolonialismu a transatlantického obchodu s otroky je ústředním problémem dnešního světa. Takovým, jež i pár jednotlivců v Česku přiměje demonstrovat za „Black lives matter“. Ale dokázal by ředitel nám obyčejným Čechům vysvětlit, jak přesně byla událost „nebezpečná“ v běžném významu toho slova?

Obraťme ale pozornost k vyšetřování. Opouštíme vliv americké kulturní senzibility a ocitáme se v silovém poli nejlepších tradic české filmové komedie.

Jak se dostala k věci policie? Obrátil se na ni ředitel, když se o události dozvěděl. „Považoval jsem za normální obrátit se na orgány činné v trestním řízení, aby nám řekly, jestli se jedná o klukovinu, jak se někdy prezentuje, nebo ne,“ vysvětlil to. Protože na policii se vždy obracíme, když chceme vědět, co je to klukovina.

Konkrétně podal trestní oznámení na ty dva studenty. Ale to nebylo všechno.

Podal taky oznámení na neznámé pachatele, kteří situaci nezabránili, čímž myslel své kolegy. Čímž mu ovšem zbýval jediný logický krok – jestliže selhali kolegové, jak se může vyhnout následkům ten, kdo nese za školu nejvyšší odpovědnost? A podal trestní oznámení sám na sebe.

Ale to nebylo všechno. Nebezpečí bylo znásobené tím, že studenti nejen v kostýmech přišli, ale dokonce vyhráli tajné hlasování o nejlepší masku. Takže ředitel podal trestní oznámení i na jejich spolužáky, kteří pro ně hlasovali.

Policie již pracuje, požádala o posouzení soudního znalce. Takže asi přece jen není největší autoritou na klukoviny v republice.

Filmově nejatraktivnější částí vyšetřování bude jistě zjišťování, kdo ze studentů pro závadové masky hlasoval. Je to příležitost pro postavu moudrého, zkušeného kriminalisty, který umí promluvit těm uličníkům do duše jako táta, tak nějak lidsky, a nakonec se dobrat pravdy. Však takové postavy naši filmaři umějí.

Ale realita se může od toho, co známe z filmů, lišit. Nedávno policie skončila vyšetřování jednoho tajného hlasování, ve vší úctě důležitějšího než to v Rokycanech. Šlo o vyšetřování voleb v jednom okrsku v Blansku, kde loni při sněmovních volbách došlo k patrně největší nesrovnalosti při sčítání hlasů v samostatné České republice. Jak zjistil Nejvyšší správní soud, volební komise tam zapsala Pirátům nulu, přestože pro ně bylo odevzdáno dvacet hlasů, a hnutí ANO přidala dvacet jeden hlas. A co ukázalo policejní vyšetřování? Že členové volební komise si chybu, slovy mluvčí městského státního zastupitelství, „neumějí nijak vysvětlit“. To pak nejde nic dělat.

Třeba nepůjde nic dělat ani v Rokycanech. Třeba ředitel neměl věc hlásit policii, ale, jak mu doporučovala část rodičů, řešit věc domluvou. Třeba si mohl dát doma před zrcadlem facku a pak pozvat neziskovou organizaci Konsent, aby na škole provedla hloubkový audit a připravila školení.

Anebo ještě lépe, mohl prokázat trochu samostatnosti, příkladem vštípit studentům, že zodpovědní, svéprávní občané dokážou vést své životy bez ustavičného dozoru a intervencí policie či nějakých specializovaných autorit.