„Protože tam je,“ odpověděl britský horolezec George Mallory na otázku, proč chce vylézt na Mount Everest. Jeho ambice ho stála život, v roce 1924 zahynul těsně pod vrcholem. Jeho lakonická odpověď se ale stala symbolem lidské vůle a odhodlání, touhy dojít dál, vylézt výše, potopit se níže než kdokoliv jiný. Ne kvůli nějakému zjevnému materiálnímu benefitu, ale abychom mohli říct: Byli jsme tam. Protože nekonečná touha zjistit, co je za dalším kopcem, nakonec vyvedla lidstvo z Afriky a donutila ho obsadit celý svět. Na Malloryho slova si tak nešlo nevzpomenout při sledování startu mise Artemis II, která má za úkol obletět s lidskou posádkou Měsíc.

Je to součást plánu NASA nejen k návratu na Měsíc, ale i přistání na Marsu. Artemis II, která vystartovala z floridského mysu Canaveral 1. dubna a celá její cesta má trvat zhruba 10 dní, takže nyní je zhruba v polovině, je testovacím letem pro další mise. Artemis IV, plánovaná na květen 2028, by měla na Měsíci vysadit první lidskou posádku od roku 1972. Plán je na Měsíci v průběhu 30. let vybudovat stálou základnu, která umožní cesty do hlubšího vesmíru – včetně cesty na Mars.

Tento plán má řadu kritiků, jejichž hlavní argument se dá shrnout do věty: Proč se vydávat na drahé cesty do vesmíru, když je třeba řešit problémy zde na Zemi? Dokud existuje chudoba, války, environmentální katastrofy, neměli bychom plýtvat prostředky na vyslání pár lidí do kosmu, jen aby si mohli prohlédnout nějakou vzdálenou skálu.

Příkladem této argumentace je článek historika vesmírných letů Gerarda DeGroota na webu UnHerd. „Ačkoli se NASA ráda přirovnává k objevitelům ze 16. století, ve skutečnosti je to srovnání povrchní. Cestování do vesmíru se ani zdaleka nepodobá tomu, čeho kdysi dosáhl Magalhães. Tito objevitelé přiváželi poklady: zlato, stříbro, tabák, brambory. Neúrodná povaha Měsíce je nejlepším vysvětlením, proč se tam lidé nevrátili. Žádné brambory tam nejsou,“ píše. Stěžuje si, že zatímco se mluví o „vrozené lidské touze po objevování“, „zpátky na Zemi se Američané zamýšlejí nad tím, jak žít bez dostupné zdravotní péče“.

Vesmírný závod v 60. letech byl podle něj poháněn touhou natřít to Sovětům. Jakmile se to podařilo, financování pro další výzkum vesmíru vyschlo. Připomíná výroky kongresmana a pozdějšího starosty New Yorku Eda Kocha i senátora Waltera Mondalea. „Prostě si za nic na světě nedokážu ospravedlnit, že bych hlasoval pro vyčlenění peněz na to, abychom zjistili, jestli na Marsu existuje nějaký mikroorganismus, když přitom vím, že v harlemských bytech žijí krysy,“ řekl Koch. „Bylo by nemyslitelné pustit se do projektu s tak ohromnými náklady, když mnoho našich občanů trpí podvýživou,“ prohlásil Mondale.

DeGroot tvrdí, že většina výdobytků vesmírného výzkumu se odehrává v blízkém kosmu, na oběžné dráze, kde tisíce satelitů ulehčují běžný život. Hlavními hybateli návratu na Měsíc a plánů na přistání na Marsu jsou dle něj Donald Trump a Elon Musk. Trump jelikož „je beznadějně přitahován lesklými předměty – a máloco se leskne víc než pilotované kosmické lety“. Musk v tom podle DeGroota cítí příležitost pro svou firmu SpaceX, která umožňuje komerční lety do vesmíru. Také Muskova dlouhodobá vize je založení stálé kolonie na Marsu. Tvrdí, že lidstvo se musí stát meziplanetárním druhem, aby si zajistilo přežití. Zemi se může něco stát a nebude schopna dále podporovat život. „Jaký to má smysl? Proč budovat kolonii na Marsu, když by se environmentální problémy Země daly vyřešit za zlomek nákladů?“ ptá se DeGroot. Když Musk mluví o vesmíru, zní podle DeGroota jako „třináctiletý chlapec závislý na videohrách“.

Kdyby se lidstvo řídilo radami lidí, jako je DeGroot, nikdy bychom neopustili jeskyně. Vždy budou existovat problémy zde na Zemi. Lidstvo se ale nemůže jen hnípat ve svých problémech, musí i snít. Nikdo neví, jaké pozitivní výsledky naše sny mohou mít. DeGroot píše, že na Měsíci nejsou brambory, ale o bramborách nevěděl ani Kryštof Kolumbus, když přeplul Atlantik. Co když někde v kosmu na nás čeká ještě něco lepšího než brambory?

Objevné plavby započaté v 16. století byly poháněny směsicí touhy po dobrodružství a chamtivosti. To platí i pro ty do vesmíru. Právě Muskova SpaceX ukazuje, že komerční lety do vesmíru mohou být ziskové. Podařilo se mu stlačit cenu na zlomek. Start raketoplánu na oběžnou dráhu vycházel na nějakých 1,5 až 1,7 miliardy dolarů. Crew Dragon SpaceXu to zvládne za 60 až 140 milionů.

Navíc víme, že vesmír je plný bohatství. Asteroidy a okolní planety obsahují vzácné minerály a kovy, které je teoreticky možné těžit. Jeden z důvodů, proč NASA chce stálou základnu na Měsíci, je možnost provádět geologický průzkum. NASA tvrdí, že na Měsíci se potenciálně nachází bohatství v hodnotě stovek miliard dolarů. Možná jednou bude vesmírný výzkum financovat zdravotnictví.

Zároveň by ale otázka neměla stát „vesmír, nebo zdravotnictví“. Takto předložený problém předpokládá, že pozemské problémy se dají vyřešit tím, že se do nich prostě nalije více peněz. Jak ale ukazuje případ britského zdravotnictví, kterému stát přidává stále větší finanční prostředky bez odpovídajícího skoku v kvalitě, někdy jsou problémy způsobeny politikou či rozhodnutími jednotlivců a víc peněz je nevyřeší. Lidstvo by tak mělo směřovat k tomu, že si dovolí jak vesmír, tak kvalitní zdravotní péči.

A i kdyby nic z toho neplatilo, pořád tu je Malloryho argument. K Měsíci, Marsu a dál by lidstvo mělo směřovat, „protože tam jsou“. Bez velkých plánů se nikam neposuneme a zůstaneme navěky ve svém rodném údolí.