Kdybychom vybírali typy staveb, na které se česká architektura v posledních letech soustředí nejvíce, školy by mezi nimi nemohly chybět. A to především ty mateřské a základní. Dobrou zprávou je, že jejich návrhy jsou stále častěji svěřovány kvalitním architektům, což dokládá i početné zastoupení škol v letošním ročníku České ceny za architekturu. U škol se přitom proměňuje prakticky všechno – to, jak vypadají, fungují i za jakých okolností vznikají. Nová základní škola s podivným názvem LOŠBATES východně od Prahy je toho jasným důkazem.

Dohánění dluhu

Malé obce v prstenci kolem Prahy procházejí od devadesátých let bouřlivou suburbanizací, některé z nich se zvětšily i desetinásobně. Za masivní výstavbou rodinných domů však dlouho zaostávalo budování občanské vybavenosti, malé obce na příval nových obyvatel nestíhaly reagovat. Lidé se v nich proto postupně dostali do pasti: pro své děti nemohli najít místo ve školách a mnohdy je museli vozit i desítky kilometrů daleko.

Výjimkou nebylo ani několik obcí jihovýchodně od Prahy za Říčany. Například v Babicích žilo roku 1991 pouze 110 obyvatel, o třicet let později už jejich počet překročil čtrnáct set. A protože situace už přestávala být únosná a žádná z obcí si zároveň nemohla dovolit postavit novou základní školu sama, rozhodly se spojit síly. Louňovice, Štíhlice, Babice, Tehovec a Svojetice vytvořily dobrovolný svazek obcí LOŠBATES – podle počátečních písmen názvů. Babice později z projektu vycouvaly, označení svazku už ale zůstalo.

Návrh společné školy se obce rozhodly získat prostřednictvím velké mezinárodní architektonické soutěže, která vyvolala mimořádnou pozornost. Sešlo se v ní přes sto návrhů od týmů z 38 zemí světa. Zvítězil projekt kanadského studia Pelletier de Fontenay sídlícího v Montrealu. Porotu oslovilo především uspořádání školy do několika samostatných budov, jež společně vytvářejí prstenec kolem velkého vnitřního dvora. Rozčlenění rozsáhlého objemu do menších částí umožnilo přiblížit měřítko rozlehlého areálu okolní zástavbě a zároveň symbolicky vyjádřit spojení několika obcí.

Kanadské studio následně na projektu spolupracovalo s pražským ateliérem SOA architekti, který už měl se školními stavbami zkušenosti. V roce 2019 dokončil oceňovanou základní školu pro Psáry a Dolní Jirčany, v podobném prostředí obcí potýkajících se s masivní výstavbou rodinných domů a nedostatkem míst pro děti.

Lesní klášter

Pozemek pro školu LOŠBATES byl zvolen na severním okraji Louňovic. Strategicky tak, aby se stavba mohla stát novým společenským centrem celého mikroregionu. Jde o pěkné místo na rozhraní zástavby rodinných domů a lesa, který se stal jedním z důležitých východisek architektonického návrhu. Právě do něj směřují velká okna tříd prvního stupně, což pomáhá vytvořit poklidné prostředí pro menší děti. Západní křídlo pak patří administrativě a společným prostorům, východní obývá druhý stupeň a z jihu areál uzavírá tělocvična.

Autoři školu přirovnávají k lesnímu klášteru. Jednotlivá křídla propojuje krytý ochoz neboli ambit, z něhož se otevírají výhledy do centrálního dvora i okolního lesa. Prstenec zároveň umožňuje procházet školou několika směry, takže zde nevznikají dlouhé slepé chodby typické pro starší školní budovy. Kromě mimořádně vzdušných a světlých tříd stojí za pozornost také řešení prostorů mezi nimi. Nejde jen o chodby určené k přesunům během přestávek. Architekti do nich začlenili variabilní „kapsy“, které lze pomocí posuvných stěn, akustických závěsů a mobilního nábytku oddělovat nebo propojovat, a vytvářet tak místa pro soustředění, týmovou práci i odpočinek. Škola tím naplňuje koncept výukové krajiny, v níž se může vzdělávání odehrávat prakticky kdekoli.

Nové školní budovy – a zvláště ty v rychle rostoucích obcích – už nejsou navrhovány pouze s ohledem na potřeby žáků a učitelů. Jejich provoz má mnohem větší přesah do společenského života daných obcí, protože se často jedná o jediné veřejné stavby v okolí. Tělocvična, jídelna, aula a další části školy mohou fungovat také mimo vyučovací hodiny a sloužit sportovním, kulturním i společenským aktivitám místních obyvatel. Do prostředí, kde se několik dekád stavěly prakticky jen rodinné domy za ploty, tak LOŠBATES přináší nejen chybějící školní kapacity, ale také skutečný veřejný prostor a občanskou vybavenost. Škola jako skutečný středobod života hned několika obcí.