Motoristický ministr kultury Oto Klempíř má zvláštní auru. Prakticky kamkoli přijede, budí jeho účast takové emoce a pozornost, že se okamžitě stává hlavním tématem akce právě on. A je už v podstatě jedno, jestli byl vidět – jako na nedávném Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Nebo přijel v tichosti a ani nechodil mezi širší veřejnost – jako během posledního víkendu na jubilejním 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Stačil jeden screenshot z mobilního telefonu s influencerem Čestmírem Strakatým a vypadá to, že tento okamžik, při němž si dotyční domlouvali spolu s mluvčí Klempířova ministerstva rozhovor, je víc než celý festival.

Je možná ještě zákeřnější tím, že „se tváří kultivovaně, neutrálně a vlastně neškodně. Tváří se jako otevřenost a neutralita sama, ale ve skutečnosti jen nekriticky předává lidem mikrofon. Páteř nula, hodnoty nula“ – zhodnotil Ludwig Strakatého rozhovory. O čemž by se dalo debatovat, kdyby zároveň sám nepřímo nedal najevo, že celkem přehání, vymýšlí si – a coby bojovník proti dezinformacím se s ověřováním svých informací moc nezalamuje.

Klempíř se pak už podruhé v několika dnech omluvil, po svém vystoupení ve Strážnici širší veřejnosti tentokrát Strakatému. Za to, že ho svým záběrem vystavil veřejnému lynči. Což si navzdory všemu, co si o Klempířovi lze myslet kvůli jeho předlistopadovému nezvykle aktivnímu práskání StB, za mě přece jen zaslouží aspoň malou dávku respektu. Přiznání vlastní chyby a následná omluva jsou v politice pořád celkem vzácné. Zvlášť když jste reprezentantem strany, která má marketing a značnou část svojí odlišnosti postavené na tom, že se nebojí provokovat a trollovat mnohem víc, než je v politice zvykem. Strany, která v něčem navazuje na styl exprezidenta Miloše Zemana, jenž se byl schopen místo omluvy i šest let soudit.

Klempířův problém je, že se v politice na rozdíl od Zemana nemůže najít a čím dál víc se v ní plácá. A zatímco jeho kolegovi, zakladateli a předsedovi Motoristů Petru Macinkovi se pomalu daří s tímto stylem přerůstat stranickou ikonu Filipa Turka, Klempíř působí bezradně. Zatímco Macinkovo sebevědomí a provokace jsou pro mnohé zcela nestravitelné, ale ministr zahraničních věcí si jich užívá s takovou samozřejmostí, že to části voličů logicky imponuje, Klempíř prakticky od začátku ve vládě Andreje Babiše působí jako otloukánek a nejslabší kus. Až by ho člověku bylo líto. Ale tohle – pro něj evidentně stále příliš velké sousto – si Klempíř ukousl sám. A protože léto je plné kulturních akcí, kde by se ministr kultury měl ukázat, zcela nepochybně to neschytal naposledy. Není čas to trápení ukončit sám?