Jak jsme zaznamenali minule, člověk, který se 25. dubna pokusil zastřelit prezidenta Trumpa, jej ve svém manifestu hned dvakrát nazval „pedofilem, násilníkem a vlastizrádcem“. Jsou to slova, která mohl on i jeho zamýšlení čtenáři slyšet nebo číst mnohokrát, protože jsou často opakována, a to i politiky Demokratické strany. Z kauzy Jeffreyho Epsteina, původně posedlosti konzervativního podhoubí, se nyní stalo mnohem víc téma demokratů. Vymýšlejí se nejšílenější věci.

Jeden kongresman třeba obvinil vůdce republikánské většiny Johnsona, kterému se údajně nechce do zveřejnění dalších milionů stránek dokumentů, že „chrání pedofily, ať už jde o Donalda Trumpa, nebo jeho bohaté elitní přátele“. Jiný kongresman tvrdil, že tam jsou „znepokojivá obvinění, že Donald Trump znásilňoval děti a vyhrožoval zabitím dětí“.

Musíme opakovat, že na těchto naprostých nesmyslech je navíc iritující to, jak se v celé kauze Jeffreyho Epsteina zavádějícím způsobem používá slovo pedofil. Epsteina můžete označit mnoha hanlivými slovy, avšak sexuální úchylkou, již tento klinický termín označuje, netrpěl.

Víte, kdo byl pedofil? Michael Jackson. Byť byl ve dvou soudech zproštěn, o tom, že měl abnormální vztah k prepubertálním chlapcům, je důkazů dost a dost. V kinech teď boduje nový životopisný film Michael a leckoho může napadnout otázka, jak jsou tam tato obvinění zpracována. To je zajímavé – nijak.

Původně být měla; byla zveřejněna část původního scénáře, která se zabývala obviněním ze zneužití třináctiletého Jareda Chandlera v roce 1993. Jeho rodina tam byla vylíčena jako prohnaní zlatokopové, kteří chtěli zneužít Jacksonovy dobroty. Dokonce to bylo i natočeno. Ale pak se muselo přetáčet.

Film je totiž takzvaný autorizovaný životopis, natáčel se se souhlasem správců Jacksonovy pozůstalosti – jinak by tam asi nemohly zaznít Jacksonovy písničky. A kupodivu si nikdo včas nevšiml, že mimosoudní vyrovnání, jež Jackson v roce 1994 s rodinou Chandlerových uzavřel, brání správcům pozůstalosti podílet se na jakékoli dramatizaci těch událostí. Jak vidíme, právníci Chandlerových věděli, co dělají.

Takže se diváci dovědí jen to, že Michael navštěvoval v nemocnicích děti nemocné rakovinou, film má větší návštěvnost, než měl v této fázi Oppenheimer, a diváci prý tančí v uličkách.

Jednoho málem napadne nezdvořilá myšlenka, že Američanům pedofilové ve skutečnosti příliš nevadí.

Southern Poverty Law Center (SPLC) je jedna z těch lidskoprávních organizací s úctyhodnou historií, které sešly z cesty, podobně jako třeba Amnesty International nebo ACLU. Její specialitou je Hatewatch, přehled osob a organizací „šířících nenávist“, od skutečných extremistů po skupinky lokálních buranů, jež si nezaslouží označení organizace, až po politicky nekorektní intelektuály (autor tohoto textu tuto organizaci definitivně odepsal, když mezi šiřitele nenávisti zařadila sociálního vědce Charlese Murrayho).

Nyní americké ministerstvo spravedlnosti obhájilo před porotou obvinění, že SPLC členy těchto organizací platila. Prý jako informátory, což by dávalo jistý smysl – jenže to někdy byli i vůdci těchto organizací. A jeden z informátorů se podílel na organizaci neblaze proslulého shromáždění v Charlottesville v roce 2017, kde byla zabita jedna demonstrantka. Pomáhal prý organizovat dopravu a psal rasistické posty na internet podle pokynů SPLC.

Jestli je to trestné, se ještě ukáže. Ale je to pikantní. Dočteme se například, že SPLC platila vůdci jedné neonacistické organizace za to, že pro ně kradl interní dokumenty, a když se na to přišlo, zaplatila jinému, níže postavenému členovi, aby to vzal na sebe.

Pro čtenáře je namístě varování. Pokud si třeba hledáte na anglické Wikipedii nějaké informace z americké politiky či moderní historie, je třeba se mít na pozoru před tím, že SPLC je Wikipedií hodnocena jako „důvěryhodný zdroj“, což aktivistickým editorům umožňuje někoho označit za extremistu nebo rasistu třeba hned v úvodním odstavci a bez dalšího dokazování. Wikipedie se nejspíš bude bránit změnám, i kdyby SPLC soud prohrála, ale aspoň o tom víc lidí bude vědět.