Slibem zpoplatnění „nepotřebných oborů“ na vysokých školách Motoristé asi nikoho vyloženě nenalákali, ale mohlo to být „malé, nevýznamné“ plus na jejich volebním programu. Číňan má volbu jasnou, jde rovnou na věc. Od roku 2021 v Číně zrušili ne desítky, ne stovky, ale tisíce uměleckých, humanitních, jazykových a manažerských bakalářských programů, které se úřadům po nástupu AI jeví buď jako zastaralé, nebo přesycené.

Podle právě zveřejněných dat čínského ministerstva vzdělávání místo 12 tisíc škrtnutých naopak zavedli deset tisíc nových s těžištěm v umělé inteligenci a robotice. Cílem je nejen budoucí (ještě mohutnější, ještě vyzývavější, ještě dominantnější) průmyslová expanze, ale také odvrácení krize zaměstnanosti, která se aktuálně týká možná až pětiny čínských absolventů. Nejradikálnější vzdělávací reforma za mnoho desetiletí se týká třetiny univerzitních studijních oborů v zemi, mnoha milionů studentů.

Dobrovolnost dnes neznamená dobrovolnost zítra. EU už je v poměrně pokročilé fázi přípravy, to se ale na oslavné plakátky do metra nevešlo. Mimochodem, bláboly jako „Trendy se mění, Evropa zůstává“ nebo „Evropa může být ráječek na zemi“ by snad nenapsal ani robotický medvěd po návratu z převýchovného tábora u mongolské hranice.

Druhý důvod je žánrová klasika sporů o (ne)prospěšnost netechnických oborů, kterou shrnuje například komentář: „Humanitní vědy nás učí, jak si navzájem rozumět a jak o sebe navzájem pečovat.“ (Sedm tisíc lajků, slzy dojetí).

Problém je, tedy kromě toho, že pokud k vzájemné péči a porozumění potřebujete profesora, tak se vašim rodičům něco hodně nepovedlo, že porozumění již dávno není obsahem „humanities“. Žádoucím produktem „humanitních věd“ (tj. na Západě, lidé se na sítích vyjadřovali k tomu, co znají z domova nebo co se domnívají, že znají; co se reálně učí v rámci těchto oborů v Číně, ví málokdo) není člověk vzdělaný, samostatně myslící, odvážný a kritický, ale levicový aktivista a konformista. Uplatnitelnost absolventů ve skutečném životě a relevantní otázka, proč má stát platit jejich studium mnohdy protahované jak kšandy právě proto, že se hůře uplatní, je tak vlastně až druhý problém v řadě. Pokud v Česku praskla jedna drobná kauza se sabotážemi, v USA nebo v Británii jsou tisíce takových učitelů, kteří mají za to, že vést studenty k destrukci stávajícího systému je nejen možnost, ale přímo jejich morální povinnost.

V dubnu byl zveřejněn dopis „Výboru pro důvěru ve vysokoškolské vzdělávání“ z Yaleovy univerzity. Nejen Češi – také Američané věří svým institucím méně a méně, včetně médií, federální vlády, velkých korporací. Důvěra v univerzity ale klesala ještě rychleji než v jiných sektorech. Zatímco před deseti lety jim vyjádřilo 57 procent Američanů „velkou“ nebo „poměrně vysokou“ důvěru, do roku 2024 toto číslo kleslo na historické minimum 36 procent. Kromě inflace známek, neférových podmínek přijetí (rasistické a sexistické DEI, která zvýhodňuje úplně všechny kromě bílých mužů), rostoucího školného, byrokracie a politické bias na univerzitách autoři dopisu z Yale upozorňují na autocenzuru a ideologickou konformitu.

Obsadit „humanities“ levicovými ideology je samozřejmě násobně snazší než techniku, protože pokud přestanou respektovat skutečnost dejme tomu budoucí stavební inženýři, začnou padat mosty. Na druhou stranu po sedmi desetiletích levicových experimentů padá celá společnost.