Výpisky z deníků, časopisů a knih

ODS, strana demokratického socialismu?

Výpisky z deníků, časopisů a knih
ODS, strana demokratického socialismu?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Není už nijak objevné konstatování, že ODS o část svých tradičních voličů nestojí a nyní se orientuje na soupeření se STANem o to, kdo bude víc jako STAN. I tak nám ale připadá, že přihlášení se kandidátky na brněnskou primátorku Kamily Zlatuškové k newyorskému starostovi Zohranu Mamdanimu prošlo nepřípadně hladce. Až příliš často to bylo pojednáno jako neudálost – jako záležitost ze sféry komunikace, ne reálné politiky, asi jako kdyby použila nějaký slovní obrat nebo hlášku, která zrovna trenduje na TikToku. Rozhodně to není výrazem ideologického směřování strany. Takto nad tím aspoň mávli rukou někteří politici ODS či straně blízcí komentátoři.

Z toho je těžké se vzpamatovat.

ODS ve své současné komunikaci klade velký důraz na „stání s někým“ a komplementární žalování na to, že někdo jiný „nestojí“. Stojí s Ukrajinou, stojí s prezidentem Pavlem, stojí s veřejnoprávními médii, stojí s aktivisty z Rady vlády pro lidská práva. Nezapomínání na to, kam patříme, stejně jako na poučení z dějin, patří k této výbavě. V době psaní tohoto textu je předposledním tweetem bývalého předsedy ODS Petra Fialy upozornění, že na Slovensku odhalili sochu maršála Koněva jako „další dárek Kremlu“. Lze si těžko představit, že by nějaký její kandidát ohlásil, že se chce inspirovat AfD, neboť je to strana, která v letošních volbách pravidelně zdvojnásobuje své předchozí zisky, případně Die Linke, která to zase předvedla v Berlíně. Ani upřesnění, že se pouze chce inspirovat jejich „komunikací“, ne celou ideologií, by neobstálo.

Je to zřejmě na prvním místě přetrvávající síla Ameriky a její dominance on-line prostoru v dobrém i ve zlém. Může za to, že český politik hodlající oslovit publikum v dosti progresivním městě si nevybere jako inspiraci nějakého západoevropského starostu, ale ryze americký fenomén. On-line svět způsobuje tzv. kolaps kontextu. Vzdálenost smazává všechny partikulární okolnosti a zůstává jen otisk charismatu. Ale stačí opravdu minimální dávka kontextu, abychom uviděli, že Mamdani se za takový inspirační zdroj vůbec nehodí. Třeba už proto, že není nijak zvlášť populární – jeho předchůdce v úřadě Eric Adams byl ve stejné fázi svého mandátu populárnější. Taky proto, že newyorští starostové nikdy nepředznamenávali nějaký politický trend. Nikdo z nich to nikdy nedotáhl v americké politice nikam výš. New York je ikonický, ale velmi odlišný od zbytku Ameriky (Mamdaniho hlavní stratég Morris Katz se svým objevem ve státě Maine Grahamem Platnerem naprosto vyhořel).

Mamdani je bezpochyby velmi talentovaný politik, jemuž se povedlo zvítězit nad nevábným protikandidátem Andrewem Cuomem díky dvěma faktorům: svým osobním charismatem dokázal přesvědčit voliče, že doručí vágně definovanou, ale módní „affordability“, dostupnost životních potřeb. A tím, že má za sebou ambiciózní, energické hnutí DSA, Demokratických socialistů Ameriky. Což je pestré uskupení progresivních aktivistů, jehož některé frakce lze s klidem označit za komunistické. Sám Mamdani v minulosti opakovaně označil za konečný cíl hnutí „zmocnění se výrobních prostředků“. Jeho vrchní úřednice pro bydlení označila vlastnické bydlení za rasistické a prohlásila, že majitelé bytů, „zejména bílí“, budou muset mít v budoucnu „jiný vztah k vlastnictví“.

Nehodláme tu zabřednout do debat o antisemitismu, ale to, že pro DSA je Západ – k němuž podle P. Fialy patříme – zlo a z příslušnosti k němu se lze vykoupit jen „dekolonizací“, je prostě skutečnost. Mamdani řekl, že se nehlásí k heslu „globalizovat intifádu“, ale k té „myšlence za ním“ ano. Pro Zlatuškovou by z toho vyplývalo zastávat se teroristů, kteří zapálili továrnu na drony v Pardubicích.

Mamdaniho idiotský záměr zřídit státní supermarkety by asi v Brně nezabral, ponětí o reálném socialismu je u nás přece jen ještě silné. Co z něj vlastně zbývá? Ta komunikace? Mamdani si vybudoval armádu dvou set influencerů, placených částečně z veřejných prostředků, kterým poskytuje privilegované informace z radnice. Tohle je ten vzor?

Diskuze k tomuto článku probíhá na partnerském webu Cesta.cz. Zde ji čtete, přispívat a hodnotit můžete po přechodu na Cesta.cz.

10. října 2026