Politicky uvědomělejší části vlády – většinou rozmístěné v menších a ještě menších koaličních stranách, ale pár uvědomělých je i v ANO – považují za jeden ze stěžejních úkolů omezení „hlubokého státu“. Česká verze deep state podle nich není usazena jen v ústředním státním aparátu, ne, jeho součástí jsou i veřejnoprávní média. A nejpřesněji řečeno redakce zpravodajství a publicistiky. V obou prostředích se dá propouštět. Jak na Úřadu vlády, tak na ministerstvech spravedlnosti nebo životního prostředí, abychom jmenovali dvě pod politicky uvědomělejšími ministry, se ideologická agenda skutečně redukuje a s ní i její nositelé.

Z České televize a Českého rozhlasu nelze přímo propouštět v jakémkoli významnějším množství a podle protiideologických kritérií, veřejný prostor by okamžitě bubnoval před čistkami nepohodlných a neúplatných redaktorů. Co asi lze, je vytvořit pro oba generální ředitele podmínky, v nichž začnou propouštět sami. Těžko v ohlášené změně financování ČT a ČRo hledat jiný smysl než tento.

Častá námitka proti záměru zrušit koncesionářské poplatky a platit oba kanály rovnou ze státního rozpočtu je ta, že vláda pak na ty kanály bude moci tlačit daleko snáz. To je do určité míry pravda, příspěvek ze státního rozpočtu má tu vlastnost, že ho vláda musí určovat znovu každý rok. Ale vláda, která bude imunní vůči bouřím a shitstormům na internetu, může koncesionářské poplatky měnit na každý další rok už teď. Stačí jí k tomu 101 hlasů ve sněmovně, jimiž každá vláda logicky disponuje. Mezikrok, jímž je právě ohlášené zrušení poplatků pro koncesionáře nad 75 let a další skupiny, je toho ukázkou. Pokud se k němu přistoupí, bude normálně odhlasován ve sněmovně.

Podstata věci tedy není ve způsobu, jakým peníze do ČRo a ČT plynou, ale přirozeně v jejich množství. A údajně to při svých debatách s politiky takhle stavějí i generální ředitelé René Zavoral a Hynek Chudárek. O novém systému ještě není rozhodnuto, ale čekejme nějaký koeficient, dejme tomu několik procent z výběru konkrétní daně, nebo ze všech státních příjmů za uplynulý rok (pak by to však byly nižší desetiny procenta). Koeficient se skoro jistě určí tak, aby rozpočet obou stanic byl menší než při zvýšených a rozšířených poplatcích, jak je loni nastavila tzv. Baxova novela. Důležitý poslanec ANO Patrik Nacher, který se na plánech změnit financování veřejnoprávních stanic podílel, tvrdí, že výsledkem bude zhruba stejná suma, jakou by dnes ČT a ČRo měly bez Martina Baxy.

Jistě že v chystané změně je politický zájem, jak by taky nebyl. Baxa koncesionářský poplatek pojal jako daň z chytrého telefonu a uvalil ji kromě domácností ještě i na střední a velké firmy. Každá daň se kdykoli může stát předmětem politických úvah a politického boje. Babišova koalice asi dospěla k názoru, že mezi svými příznivci má víc těch, kteří ocení toto malé snížení daní, než těch, kteří budou postrádat politické školení mužstva na ČT24, kdyby náhodou nějaký takto výchovný pořad šetřením zanikl, a kteří budou postrádat ultralevicové Radio Wave pro nebinární mládež.

Předák Milionu chvilek Mikuláš Minář a předáci opozičních stran (v tomto pořadí) slibují proti ohlášené změně financování ČT a ČRo udělat, co bude v jejich silách. Tedy další Letnou v Praze a menší Letné v menších českých městech, obstrukce ve sněmovně. Takže se příští čtyři měsíce, do parlamentních prázdnin, bude řešit návrat financí pro veřejnoprávní média do doby před Baxou. Jde dohromady o 1,2 miliardy korun, z pohledu státního rozpočtu nepodstatnou částku.

Člověk to zanícení pochopí u hnutí STAN, do jehož progresivismu ve středovém balení se obě stanice svým směřováním trefují dokonale. Ale Piráti, kteří vznikli jako strana divokého internetu, se chtějí vysilovat na obhajobě stanic a webů, které, i kdyby byly obsazeny dredaři, budou z povahy věci oficiózní? Z druhé strany ODS se svým předsedou Martinem Kupkou, jenž byl do čela vybrán Petrem Fialou: Fialova intelektuální skupina vstoupila do veřejného povědomí za televizní krize roku 2000, kdy její vyslanci v televizní radě bránili ředitele ČT Jiřího Hodače před stejným výsekem občanské společnosti, k němuž se teď Kupka a v závěsu za ním ostatní, od Baxy až po toho Fialu, budou snažit přimknout.