Donald Trump je nepochybně dominantní postavou americké politiky. Nejen proto, že jako šéf Bílého domu je stále nejmocnějším člověkem na světě. Jeho chování, jež v sobě kombinuje nevyzpytatelnost s charakterem amorálního showmana, minimálně zajišťuje, že se člověk při sledování americké politiky rozhodně nenudí. Navíc se může spolehnout na Kongres, kde jeho Republikánská strana momentálně ovládá obě komory. Relativně brzy ale může jeho moc značně oslabit. V listopadu se konají kongresové volby a Demokratická strana doufá v zisk legislativní většiny. Tím by Trumpovi značně zúžila manévrovací prostor. Ale v jakém stavu se vlastně nachází americká opozice?

Pokud se na situaci podíváme skrze data, odpověď nezní nijak dobře. Podle webu RealClearPolitics, který agreguje výsledky průzkumů, jsou demokraté momentálně ještě méně populární než republikáni. Pozitivní názor na ně má pouze 36,5 procenta Američanů. Pravda, republikáni se také netěší zrovna nadšené adoraci veřejnosti, pozitivně je vnímá 38,6 procenta, pro demokratické úsilí dobýt Kongres a za dva roky Bílý dům to ale zkrátka není úplně komfortní výchozí pozice.

Do karet jim ale zase mohou hrát ekonomické a geopolitické faktory: inflace navzdory Trumpovým slibům zůstává relativně vysoká (4,2 procenta), sám Trump je vnímán jako zkorumpovaný (jeho osobní jmění loni vzrostlo o 2,2 miliardy dolarů) a rozpoutal – a prohrál – nepopulární válku v Íránu.

V takzvaném generickém průzkumu, kdy jsou lidé prostě tázáni, zda by do Kongresu volili demokraty, či republikány, to také vychází pro levici o něco lépe. Demokraty by volilo 48,5 procenta, zatímco republikány 42,9 procenta. Američané také v takzvaných midterms, tedy kongresových volbách pořádaných v polovině prezidentského mandátu, rádi „vyvažují“ a volí stranu, která zrovna neovládá Bílý dům. Jenže americké volby nejsou generické, kdy se voliči rozhodují mezi platonským ideálem republikána a demokrata. Vždy jde o souboj dvou konkrétních lidí a jejich kvality a charakter mohou výsledkem značně zamíchat. Republikáni se o tom přesvědčili třeba v roce 2022, kdy zaostali za očekáváním hlavně kvůli vysokému počtu kandidátů, jejichž hlavní předností byla loajalita k Trumpovi a kteří se v ostatních názorech řadili spíše k šílenějšímu křídlu strany.

Také záleží na rozložení hlasů. Pokud získáte o deset procent více v okrsku, kde běžně republikáni vítězí o třicet procentních bodů, je vám to k ničemu. Proto model RealClearPolitics momentálně predikuje, že v Senátu si republikáni udrží těsnou většinu 51 hlasů ku 49.

Jestli demokraté v listopadu uspějí, bude hodně záležet na tom, jak se budou vymezovat vůči Trumpovi. Pokud jako umírněná, klidná síla, která ukončí trumpovský chaos a vrátí politice stabilitu, mají velkou šanci na úspěch. V podstatě by se jednalo o zopakování vítězné strategie Joea Bidena v roce 2020.

Jenže demokraté mají problém. Ve straně jim roste extrémně levicové křídlo, které má potenciál průměrného voliče vyděsit více než všechny Trumpovy šílenosti.

Převlečení komunisté?

Democratic Socialists of America (DSA) neboli Demokratičtí socialisté Ameriky jsou organizací, jejímž oficiálním cílem je strhnout Demokratickou stranu doleva. Jelikož je v USA téměř nemožné uspět jako třetí politická strana, nejjednodušším způsobem, jak si prosadit svou, je infiltrovat a přebrat jednu z hlavních partají. To se v podstatě podařilo Donaldu Trumpovi a jeho hnutí MAGA s republikány. DSA se snaží o něco podobného s demokraty.

Organizace vznikla již v roce 1982, ale dlouho nehrála v americké politice žádnou roli. Přelomem byla kandidatura senátora Bernieho Sanderse na prezidenta v roce 2016. Ten sice není členem DSA, ale označuje sám sebe za „demokratického socialistu“. DSA ho oficiálně podpořila a její členové se ve velkém hlásili jako dobrovolníci do jeho kampaně. Sanders sice nezískal demokratickou nominaci na prezidenta, ale v primárkách značně zavařil Hillary Clintonové, preferované demokratickým establishmentem. Z DSA se stala síla, se kterou je třeba počítat.

O dva roky později se za demokraty dostala do Kongresu členka DSA Alexandria Ocasiová-Cortezová (AOC), z níž se stala politická hvězda a nejprominentnější tvář hnutí. Do Kongresu ji následovalo několik jejích kolegů, počet členů DSA vystřelil nahoru z asi šesti tisíc v roce 2014 na dnešních více než sto tisíc a z DSA se stala disciplinovaná, motivovaná a výkonná politická mašina.

Další vrchol DSA nastal loni v listopadu, když se její člen Zohran Mamdani stal starostou New Yorku. A zdá se, že DSA bude ještě sílit. Mamdani podpořil v demokratických primárkách tři newyorské kandidáty, všichni tři ve svých okrscích zvítězili, a s velkou pravděpodobností tak postoupí na podzim do Kongresu. Stejně tak Melat Kirosová, která vyhrála primárky v Coloradu. Kandidátka DSA zvítězila v demokratických primárkách ve Washingtonu, a bude se tak ucházet o post starostky.

Před nástupem DSA varoval Trump. „Používají výraz demokratický socialismus, protože to zní tak hezky, ale ve skutečnosti jde o komunismus,“ řekl reportérům v Oválné pracovně. „Myslím, že jde o největší hrozbu pro náš národ, možná od samého založení naší země,“ dodal.

Ne všichni členové a lidé spojovaní s DSA jsou komunisté. Lidé jako Sanders a AOC patří k levému křídlu Demokratické strany, ale nechtějí přetvořit USA v komunistický stát. To umožňuje sympatizantům v médiích tvrdit, že DSA jsou neškodní socialisté, kteří chtějí jen zvýšit daně nejbohatším a zavést systém veřejného zdravotnictví. „Sociální zabezpečení je demokratický socialismus. Částečně jím je i pojištění v nezaměstnanosti. Lidé, kteří vám vyvážejí odpadky, lidé, kteří u vás hasí požár – to vše je demokratický socialismus,“ prohlásila Joy Beharová, moderátorka oblíbené talkshow televize ABC The View. Server Axios zase osočil Trumpa a republikány, že označováním DSA za komunisty vyvolávají novodobý mccarthismus, jelikož demokratický socialismus není komunismus.

Jenže nazvat DSA radikály rozhodně není přehnané. Vezměme si třeba Darializu Avilovou Chevalierovou, známou také jako DAC, jež vyhrála primárky v New Yorku. Ta chce zrušit policii, věznice i státní hranice. Spojené státy jsou podle ní „zasranou ostudou“ a vtipkovala, že by si otřela špinavé ruce do americké vlajky. Vyzvala k „zabavení výrobních prostředků“, repostovala příspěvek o tom, že je třeba znárodnit veškeré společnosti poskytující veřejné služby, nemocnice a farmaceutické firmy. Dále třeba napsala, že „pyromanie spojená s anarchismem mě velmi zajímá“. Izrael podle ní neexistuje a kritizovala Sanderse a AOC jako příliš proizraelské.

DAC není ve svém extremismu výjimkou. Podle průzkumu členů sekce DSA v New Jersey z roku 2025 se 39,3 procenta z nich identifikovalo jako anarchisté, 35,7 procenta jako marxisté a jen 10,7 procenta jako demokratičtí socialisté. Nejvyšším orgánem DSA je Národní politický výbor o 25 členech. Krajní levice v něm posiluje. Podle výpočtu Fight for the Future, instagramového účtu věnujícího se dění na levici, který je sám krajně levicový, v něm mají komunisté většinu 51,9 procenta, reformisté čili ti, kteří věří, že změna je možná v rámci současného politického systému, 33,3 procenta a centristé 14,8 procenta.

Výbor také nedávno schválil revizi oficiálního programu DSA. Součástí je zrušení Senátu, prezidentského úřadu a Nejvyššího soudu. Místo toho má být zřízena kolektivní exekutiva. Soudnictví má být podřízeno dohledu Kongresu. Dále mají být „odstraněny represivní síly kapitalistického státu“, největší firmy mají být zestátněny, financování Pentagonu má být zastaveno, všechny americké základny v zahraničí uzavřeny a všechny ekonomické sankce zrušeny. Člen Národního politického výboru David Jenkins otevřeně prohlásil, že „naším cílem je komunismus“.

Dalším ústředním tématem DSA je podpora palestinské věci, a to až do znepokojivé míry. Kirosová v Coloradu založila svou kampaň na kritice Izraele a odmítla označit žhářský útok proti synagoze za antisemitský čin. Tvrzení, že Izrael v Gaze páchá genocidu, mnozí členové považují za očividný fakt.

Vlak už se rozjel

DSA není mezi Američany populární. Podle průzkumu společnosti Gallup podpora pro kapitalismus v USA sice klesla, ale stále převažuje nad socialismem, a to 54 ku 39 procentům. Podle průzkumu univerzity Marquette pouze 21 procent Američanů uvedlo, že na DSA pohlíží příznivě, 48 procent nepříznivě. DSA si je toho zřejmě vědoma. Proto nasazuje své kandidáty do klání, kde primárky jsou tím hlavním hlasováním, jelikož tam demokraté mají takovou převahu, že by tam zvítězil i pytel brambor, pokud by byl členem strany. To jsou často bohatší a bělejší oblasti Ameriky. Přes všechny řeči o boji za práva dělnické třídy a menšin podle průzkumu z roku 2021 jen čtyři procenta členů DSA jsou „modré límečky“ živící se rukama, většina žije ve městech a z 85 procent jsou to běloši.

Když tomu tak není, ocitají se v problémech. Ukazuje to případ státu Maine. Ten je solidně demokratický s jedinou výjimkou, od roku 1997 je tamější senátorkou umírněná republikánka Susan Collinsová. Při každých volbách se demokraté těší, že tentokrát ji sesadí, zatím jim to nevyšlo. Letos si mysleli, že mají obzvláště dobrou šanci, jelikož Trumpova nepopularita stahuje dolů i ostatní republikány. Jenže proti ní nasadili Grahama Platnera. Ten sice není členem DSA, ale je ideologicky z podobného těsta. Také má na kontě řadu škraloupů z minulosti, jako je tetování nacistického totenkopfu na hrudi či důvodné podezření, že týral své přítelkyně. Výsledkem je, že Collinsová podle průzkumů směřuje k dalšímu vítězství.

Umírnění demokraté, kteří potřebují i voliče, kteří nejsou zarytými fanoušky strany, se tak obávají, že DSA poškozuje jejich šance. Podle průzkumu The New York Times si lidé v klíčových „přelétavých“ státech většinově myslí, že demokraté jsou příliš vlevo.

Vedení demokratů si uvědomuje, že je čeká těžká bitva o ideologickou budoucnost strany. Ale zdá se, že aspoň někteří předem kapitulovali. Bývalá viceprezidentka Kamala Harrisová se před pár dny sešla s Mamdanim ve snaze získat jeho podporu při dalším pokusu o demokratickou nominaci na prezidenta.