Středověk neskončil, středověk trvá

Z vedení Warhorse Studios, jednoho z největších českých herních studií, odešel zakladatel a jeden z tří původních majitelů, Daniel Vávra. Jeho novým projektem bude totiž příprava filmu zasazeného do světa herní série Kingdom Come: Deliverance. Jde o odvážný plán, který pravděpodobně skončí naprostým fiaskem. Po úspěchu Statečného srdce v polovině 90. let si filmová studia také myslela, že přišel ten správný okamžik – obří komerční propadák Vikingů s Antoniem Banderasem je ale rychle vrátil do reality. Nečekanou záchranu žánru nakonec o spoustu let později přinesla až Hra o trůny, adaptace literárního eposu Píseň ledu a ohně George R. R. Martina – i když to tedy není úplně čistokrevný středověký film, na to se v něm přece jen objevuje až příliš draků. Seriál se ale odehrává ve fiktivním světě, který silně připomíná středověkou Evropu a čerpá inspiraci z reálných historických událostí, jako jsou války o trůn, dynastické boje a politické intriky. To za několik sezon seriálu poměrně očekávatelně vyčpělo a na prequelu nazvaném Rok Draka už bylo vidět, jak i takové „nečekané“ smrti hlavních postav a všemožné další divoké zvraty mohou časem působit únavně. Lidé dnes, zdá se, nejvíc touží po něčem skutečném, a to i v žánru fantasy!

Rytíř Sedmi království vznikl také na základě novely George R. R. Martina, Příběhy Dunka a Egga (2017, Argo), a osvěžující je na něm právě to, jak prostý Martinův koncept je. Příběh je následující: je tu chlapík, který chce být rytířem, aby si jednou mohl zasoutěžit v turnaji. Potká malého kluka, který chce být jeho panošem, a během pár dní se spolu sčuchnou. To je všechno. Není tu existenční hrozba pro celé lidstvo. Není tu žádný drak, žádná temná magie a na první pořádnou bitvu si počkáte až do předposledního dílu. Aby toho nebylo málo: každý ze šesti dílů má jen něco kolem půlhodiny. Náš hlavní hrdina Dunk je přesně ten typ dobrosrdečné postavy, která by byla v jakémkoli jiném žánrově podobném díle zabita jako jedna z prvních. Snad ve všem se vzpírá typickým hrdinům: když si bere štít, helmu, kopí a vyráží do boje, vidíte v jeho očích nefalšovaný strach – pocit, který pak během skvěle nasnímané brutální akce máte, je na hony vzdálený generickým akčním filmům. Tady se o někoho opravdu bojíte, rány, co schytá, jsou vám až fyzicky nepříjemné. Něco jste si s ním už prožili, snad ani nechcete, aby se do podobných pochybných soubojů ještě kdy pouštěl. Ať se raději hoši jen tak potloukají po přírodě a tlachají – nešlo by udělat seriál o tom?

Rytíř Sedmi království je skvěle napsaný sitcom, ve kterém jednou za čas někoho probodnou. Že by právě tohle byl recept, jak dnes točit historické řezničiny? Právě ten lehčí tón totiž činí všechny nevyhnutelné tragické momenty o to silnějšími. Snad si pan Vávra dělá poznámky.

Rytíř Sedmi království, r. Owen Harris, Sarah Adina Smith, najdete na HBO Max

Bernhardovo mistrovství

Problém viny a trestu, institucionální moci a osudu jedince, tradice moderního myšlení i jeho sebedestrukce, ale také osamělost, opuštěnost, nemoc a blížící se konec života. To všechno jsou stěžejní témata díla rakouského dramatika a spisovatele Thomase Bernharda, která procházejí i jeho povídkovou tvorbou. Právě výbor z povídek nyní nabízí k poslechu Český rozhlas Vltava. A že je to nějaký zážitek! Hned tři povídky zažívají svou rozhlasovou premiéru, skvěle je čte Martin Pechlát.

Letmý obsah první povídky: Beznohý Viktor je protagonistou nesmyslné sázky. Dokáže se mrzák dostat sněhem do půlnoci do druhé vesnice, která leží za lesem? Téma druhé povídky: Vypravěčův strýc natrefí pozdě večer v lese na sympatického mladého muže, se kterým je radost pohovořit. Povídky Viktor Pomatený a Atašé z francouzského velvyslanectví snoubí mysteriózní atmosféru, smysl pro bizarní detaily, suchý humor a hlavně zcela jedinečný jazyk. Jen co se ve všem tom opojném vrstvení významů ztratíte, přijde nečekaná „pointa“ a je konec. Pobýt si tak ve světě těchto pár minutových povídek o něco déle, říkáte si. Co víc si mrtvý autor může přát? Navíc je to chvála od Čechů, a ne od těch zpropadených Rakušáků.

Jauregg, Uklidnění, Bláznivá Magdalena, Viktor Pomatený a další povídky Thomase Bernharda, r. Jakub Doubrava, čtou Martin Pechlát, Jindřich Skopec a Jan Vlasák, Český rozhlas Vltava

Jaro volá!

Cítíte už ve vzduchu to jaro? Já tedy ano, zahrádky restauračních zařízení se pomalu probouzejí k životu, to bude nádhera. Kde jinde s přáteli kumštýři probrat novou výstavu než u oroseného piva? A tak se ze zimního spánku probouzejí i galerie. Museum Kampa přichystalo vskutku ultimativní jarní výstavu – zaměřenou výhradně na květinová zátiší. Ač právě květinová zátiší představují nejpočetnější segment malířského díla Václava Špály (1885–1946), dosud jim pohříchu nebyla věnována samostatná výstava.

Dosavadní přehlídky i odborná literatura je většinou odbývaly jako méně zajímavou část malířova díla, aniž by se snažily vyzdvihnout jejich specifické kvality. Variování jediného tématu se pro nepozorného a chvátavého diváka může jevit jako něco nudného, ale stačí tomu dát čas, zastavit se a náhle Špálově květinové monomanii začnete propadat také. Výstava probíhá až do půli května 2026 v horním patře pražských Sovových mlýnů. Malíř si své obrazy přísně známkoval a z bezmála 800 květinových zátiší, která namaloval, jen 32 ohodnotil nejvyšší známkou, tedy jako „vzácné“ či „primissima“. Deset z nich je na výstavě k vidění!

Václav Špála: Kytky, Museum Kampa, Praha, do 17. 5. 2026