Pro odvážné čtenáře

Raffaele La Capria (1922 Neapol – 2022 Řím) patřil mezi nejvýznamnější italské intelektuály 20. století. Třebaže od roku 1950 žil v Římě, skoro celá jeho tvorba je tematicky úzce spjata s Neapolí. Vztahu k rodnému městu, jeho kultuře, jazyku a historii věnoval několik esejisticky laděných knih, ve kterých se zamýšlí zejména nad podstatou takzvané „neapolskosti“, nad geniem loci města pod Vesuvem i nad klišovitým obrazem „typického“ Neapolce. Jedním z jeho velkých obdivovatelů je režisér Paolo Sorrentino, jenž svému krajanovi a jeho tvorbě vzdává hold skoro v každém svém filmu. Nejznámější je asi postava Jepa Gambardelly ve filmu Velká nádhera. Nakladatelství Meridione, specializující se na překlady z italštiny, právě vydalo jeho knihu Smrtelně raněný, jejíž originál vyšel v roce 1961 (a dnes už jde o klasické dílo moderní italské literatury). Netrpělivému čtenáři se může zpočátku trochu vzpírat, vrhá ho do víru vnitřních monologů, unáší v proudu vědomí a pohupuje jím jako na vlnách mezi několika letními dny od konce druhé světové války až do jedné neděle roku 1954, kdy se hlavní hrdina příběhu Massimo se svým městem loučí. Zároveň ho ale uhrane sugestivní atmosférou stesku i radosti, bezstarostnosti i úzkosti, energie i ochromení, vitality i prázdnoty.

Ocitáme se v poválečné Neapoli, která se v rukou stavebních spekulantů a zkorumpovaných politiků marně pokouší stát moderním velkoměstem. Okolní letoviska a ostrovy jsou dějištěm sladkého života smetánky; podíváme se do klubů a barů, kde zlatá mládež řeší zásadní otázku, zda je lepší šampaňské značky Veuve Clicquot, nebo Pommery. Poprosili jsme překladatelku Alici Flemrovou, aby řekla, proč by čtenáři měli sáhnout právě po téhle knize: „Román Smrtelně raněný vznikal v padesátých letech minulého století a Raffaele La Capria se jím natrvalo zapsal do kulturních dějin 20. století. Každý, kdo chtěl později slovem či pohyblivým obrazem, například Elena Ferrante nebo Paolo Sorrentino, vyjádřit neapolského genia loci, téma nemožnosti žít v Neapoli i žít bez ní, byl, třeba i nevědomě, románem ovlivněn. Je to text plný slunce, vyznání lásky moři, ale není to plážové čtení. Přeložit ho byla výzva a výzvou je i jeho četba. Ale odvážní čtenáři budou odměněni epifanií života.“ I kdybych se zrovna nechystal na návštěvu Neapole a přilehlého ostrova Ponza, okamžitě běžím do knihkupectví.

Raffaele La Capria: Smrtelně raněný, přeložila Alice Flemrová, nakladatelství Meridione, 220 str.

Od neorealismu k současnosti

A do Itálie se podíváme ještě jednou, tentokrát prostřednictvím fotografie. Výstava Suggestioni d’Italia zve návštěvníky na cestu od poválečných let až po dobu poměrně nedávnou. Přibližuje epochu, jež předcházela digitální revoluci a zásadním způsobem přispěla k utváření vizuálního obrazu Itálie. Vychází z výběru snímků ze sbírek galerie GAM – Galleria Civica d’Arte Moderna e Contemporanea di Torino a nadace Fondazione per l’Arte Moderna e Contemporanea CRT, které patří k nejvýznamnějším sbírkám svého druhu v Itálii. Prostřednictvím děl dvanácti předních italských fotografů (Luigi Ghirri, Mario Giacomelli či Gianni Berengo Gardin) představuje rozmanité pohledy na místní krajinu, města i společnost. Od Alp přes velké metropole a Pádskou nížinu až po jih Itálie a Sicílii provázejí snímky návštěvníky na strhující cestě, která překonává stereotypy pohlednicových motivů a představuje Itálii jako autentickou, mnohovrstevnatou a neustále se proměňující zemi.

Celkem je tu k vidění 58 fotografií, které mapují více než půlstoletí proměn samotného média. Od neorealistických reportáží a sociálního dokumentu se postupně dostáváme k mnohem formálnějším pohledům na krajinu a architekturu. Vedle historických center a přírodních scenerií se objevují periferie, místa paměti i takzvaná „nemísta“. Výstavu pořádá Italský kulturní institut v Praze pod záštitou Velvyslanectví Itálie v Praze. Navštívit ji můžete na Malé Straně v kapli Italského kulturního institutu (Vlašská 34), a to od úterý do soboty. Vstup je zdarma.

Suggestioni d’Italia (Od neorealismu po 21. století), Italský kulturní institut, Praha, kaple Italského kulturního institutu, do 20. 9. 2026

Kurt Vile v Praze

„Americký hudebník Kurt Vile si za posledních dvacet let vypěstoval osobitý styl založený na uvolněném, lenivě plynoucím až téměř konverzačním zpěvu a zenově klidných, zasněných skladbách, které nikam nespěchají. Kouzlo Kurta Vilea spočívá v naprosté absenci stylizace, vlastně zní, jako by své písně ani nenahrával pro publikum,“ psal jsem v Týdeníku Echo č. 28. Od té doby si desku Philadelphia’s Been Good to Me (vyšla letos v květnu) minimálně jednou týdně pouštím, tak skvělá je. Kurt Vile ji už brzy představí v Praze, v ARŠE+ zahraje ve středu 2. září. Moc lepších koncertů do konce roku už neuvidíte.

Kurt Vile, ARCHA+, Praha, 2. 9. 2026 od 20 h.