Debaty, které doprovázejí plán vlády zrušit koncesionářské poplatky a přitom České televizi i Českému rozhlasu pokrátit peníze asi o 15 procent, obsahují i varování. Mohli bychom ho nazvat uherským scénářem. „Přesně takhle začíná cesta k politickému ovládnutí médií po ficovském a orbánovském vzoru,“ píše na X předseda občanských demokratů Martin Kupka. Veřejnoprávní stanice dávají slovo aktivistům a progresivním novinářům ze Slovenska a ti nám podávají hlášení z očistce, do něhož my prý zrovna vstupujeme.

Slovenská a maďarská cesta fungují dnes v české politice jako faktoidy, o nichž se už nediskutuje, protože jejich pravdivost byla ověřena. Skutečnost je barevnější.

Maďarsko je nám blízké i nesmírně vzdálené, málokdo rozumíme tamnímu dění, texty v našich, natož ve světových médiích se opírají o zaujatý výklad jedné či druhé strany. Ale Slovensko? Jazyková bariéra žádná, naopak letitá blízkost vede, aspoň by to člověk předpokládal, k tomu, že jsme se slovenskými poměry slušně obeznámeni.

Skutečnost je následující: Robert Fico poté, co se na podzim 2023 vrátil k vládnutí, vyměnil ředitele veřejnoprávní stanice právnickou fintou, kdy dosavadní stanice byla přejmenována, tím jakoby na sekundu zrušena a obratem znovu založena. Z Rozhlasu a televize Slovenska tak vznikla Slovenská televize a rozhlas. Nový začátek, nový ředitel, respektive ředitelka. Je jí Martina Flašíková, žena s vazbami na Ficův SMER. Otec Flešíkové byl politický marketér, kdysi dělal kampaň Vladimíru Mečiarovi a posléze Ficovi. A jak se projevila tato změna na politickém vyzařování Slovenské televize? V podstatě nijak. Kdo by čekal zpravodajství vyhraněné a provládní, najde místo toho zpravodajství vnitropoliticky nevyhraněné, nevýrazné. Disentní pohled na příčiny a průběh rusko-ukrajinské války, což bylo pro Fica důležité téma v kampani i ve vládě, věc, na níž se profiluje, na STVR není zastoupen, v tomto bodě jsou třeba s Českou televizí zaměnitelné.

Flašíková asi 65 lidí ze STVR skutečně propustila, podstatná část z toho byly úvazky pro důchodce. Mezi těmi 65 bychom snad našli zaměstnance propuštěné z politických důvodů, byly by to nižší jednotky.

Změnu financování provedla paradoxně poslední předficovská garnitura. Zrušení koncesionářských poplatků navrhl a v parlamentu prosadil tehdejší ministr financí, známý liberál Richard Sulík. Jeho strana SaS je dnes v opozici proti Ficovi. Tehdy si prostě Sulík vzpomněl, že zrušení koncesionářských poplatků měl v programu. Změnou STVR přišla asi o 30 procent peněz, kupodivu vysílá dál, točí filmy a inscenace, obrazovka nezčernala.

Jako je údajné ochočení veřejnoprávní televize na Slovensku faktoid, Ficova ministryně kultury Martina Šimkovičová je u nás symbol čistek v kultuře. Pravda je, že odvolala ředitele národního divadla, národní galerie a podobně. To tak ministři dělají, že nově obsazují vedení příspěvkových organizací. Pokud jsou ty výměny k horšímu, může to být jeden z faktorů, který v příštích volbách přispěje k vítězství opozice. Kdo se ale dívá pozorněji, všimne si, že velká část pobouření ze Šimkovičové pramení z toho, že si troufla škrtat v subvencích pro LGBT projekty a na tuto agendu specializované nevládky.

Když český politik, tak jako předseda prý konzervativní ODS, dnes varuje před slovenskou cestou ochočení médií a nic bližšího k tomu neřekne, znamená to, že nic z výše připomenutého by sám neudělal. Taky informace.