Několik mladých lidí si zřejmě zkazilo život, nebo aspoň jeho nejlepší část. Čeká je soud, pak nejspíš dlouholeté vězení. Během toho soudu se asi budou cítit jako hrdinové, možná dojde na patetická gesta, jejich advokát, pan Čižinský, jistě už přemýšlí, jakou rétoriku nasadí. Už teď jejich příznivci na ně mávali známými hesly o Palestině od řeky k moři (tedy k vymazání Izraele) a určitě to ještě nějakou dobu potrvá. Na sítích to divoce poběží, ještě chvíli sem tam někdo zamudruje o ruské stopě, intelektuálně založení komentátoři budou zvedat varovné prsty. Pak nejspíš padne rozsudek.

Jejich fanatismus má sice tradiční kořeny (antisemitismus tady byl vždy), ale za našich podivných časů dostal formu kolektivního pomatení, projevujícího se epidemicky šířeným kýčem tzv. palestinismu. Je to komplex absurdních, ale o to zarputileji šířených mýtů o zvláštní hodnotě vždy jen utlačovaného národa, který trpí nejvíc na světě, neboť těmi utlačovateli jsou Židé. Ti se dopouštějí nejodpornějších zločinů, už tím, že existují, mají vlastní stát a ten si dovolil podnikat něco, co obvykle stát, je-li napaden, dělá. To znamená, že bojuje. Izrael však nebojuje, ten páchá genocidu, Palestinci naopak mohou udělat cokoli, vždy je to legitimní, správné a mimo kritiku. Jsou vyjmuti z běžných měřítek, jsou samým symbolem čistoty a ušlechtilosti, emblémem, který je uložen do planoucích srdcí, jež se za ně budou bít za všech okolností. V jejich tlukotu se koncentruje sama podstata nesnesitelného a zásadně nespravedlivého světa, proti kterému je třeba vyhlásit boj.

V tomto boji je vše legitimní, včetně pravého opaku toho, co sami Palestinci reálně představují a jaké hodnoty vyznávají. Zatímco palestinská kultura je tradičně patriarchální, oni s patriarchátem bojují, vedou ho na všech frontách pohlavně-genderových (snění o proměně v mimopohlavní homunkuly), jazykových (komické splácaniny mají ovšem své kouzlo), klimaticko-alarmistických (povinný environmentální stesk), kulturně-estetických (člověk tradičního vkusu se nemůže vynadívat), masochisticko-sadistických (dekolonizace v zemi, která se opravdu do kolonií necpala). Tento komplex bizarních postojů, na kost zjednodušených frází, obrovské záplavy floskulí a inflace slov, kterým byl zatemněn jejich smysl a obsah (genocida, okupace, apartheid…), se rozšířil jako aerosolový postřik do myslí mladých lidí, kteří se stali obětí ideologické zaslepenosti, produkované přesně tam, kde by se jí měli učit čelit. Tedy na vysokých školách, především těch humanitních. To je bohužel největší selhání univerzit a humanitního vzdělání naší doby, samozřejmě se netýká jen situace české, naopak toto podivné zatemnění padá na celý kdysi osvícený a racionální Západ.

Co s tím bude dělat, je otázka, na kterou asi nikdo nezná odpověď. Ti mladí pachatelé stupidního činu si půjdou na léta sednout, ale ti, kteří jím do hlav ten kýč a zmatek naseli, budou nejspíš své bludy šířit dál, povzbuzováni všeobecným démonem (pseudo)intelektuálního souhlasu.