V den, kdy jdou následující slova do tiskárny, přijímá česká vláda soubor opatření proti suchu. Nenásleduje tu teď polemika s jednotlivými opatřeními. Ani nebudeme proti premiérovi (Agrofert je významným výrobcem syntetických hnojiv) vytahovat tezi, že chemií hnojená zemědělská půda zadržuje vodu hůř, než když se hnojila organikou. Půjde nám tu o mechanismus, jímž se udržuje v chodu zelená politika Evropské unie.

Byli jsme v uplynulých týdnech – ale jenom když byly abnormálně vysoké teploty nebo když byly momentálně nízké toky řek – svědky vypjatého zpravodajství. Stává se z něj letní rituál. V naší době prefabrikovaných hysterií získávají hlášení o vysokých teplotách tóninu, s níž se dříve oznamovalo vypuknutí války. Až posledních několik let má teplotní mapa v předpovědi počasí barvy vysoké pece. A to, co je v té či oné redakci snad i myšleno jako clickbait, nese politické následky.

V Německu právě vládní sociální demokraté navrhují pod dojmem zpráv o suchu doplnit ústavu. Jejich křesťanskodemokratičtí kolegové ve vládě se k tomu nápadu stavěli zdrženlivě a možná že deště, které přišly mezitím, tento nápad odplaví. Všude po Evropě během té časově omezené doby, kdy panovaly tropy (nesnesitelný v tomto ohledu byl ve skutečnosti jen červen, později už to zpravidla byly jen tři čtyři dny vysokých teplot střídané nízkými teplotami), se do veřejného prostoru doslova pumpovaly studie o nastávajícím pekle na zemi, zprávy o požárech a rozhovory s psychoterapeuty, kteří pracují s mladými lidmi postiženými klimatickým žalem.

Tento rituál klimatické apokalypsy ve zprávách se tedy koná v létě a zpracováno je v něm všechno. Politická fáze rituálu přichází na podzim s každoročními konferencemi OSN o klimatu a summity Evropské unie. Sucha v létě 2018 a v létě 2019 dala vzniknout fenoménu – PR kampani kolem školačky Grety Thunbergové. V prosinci 2019 už Evropská rada v příznivé atmosféře přijímala zásady Green Dealu a v roce 2021 to Evropský parlament zpečetil klimatickým zákonem.

Jednotlivé složky Green Dealu bývají veřejnosti neznámé do chvíle, kdy se k nim na summitech přijímají prováděcí nařízení. Někdy se to provalí dřív. „Zpopularizován“ byl po zásluze zákaz nových aut se spalovacími motory. Loni ve volbách se po zásluze staly tématem emisní povolenky pro domácnosti, ukazuje se, že spíš pozdě. Ale většinou býváme zaskočeni. Od příštího roku bude česká strojírenská firma, která z Asie dováží výkovky a odlitky, muset platit uhlíkové clo. České celní úřady takové firmě radí odložit si peníze, ale samy nevědí, kolik, neboť uhlíkové clo se bude vypočítávat podle aktuální ceny za emisní povolenku. Pro podnikání jsou to krajně nestabilní podmínky. To všechno se možná nemuselo dít, kdyby tomu nepředcházela kolektivní prožívání veder v médiích jen pár roků nazpět.

O co se na politické scéně hraje letos a jak mohou vypadat pozdní plody letních veder? Hraje se o změkčení emisních povolenek pro těžký průmysl, kde jsme v koalici pro změnu. Část EU změnu nechce a bude argumentovat vedry jako důkazem nutnosti ještě přísnější zelené politiky. Hraje se o metanovou vyhlášku, která zavazuje dovozce plynu monitorovat únik metanu do ovzduší a „díry“ ucpávat, případně si na těžařích vynucovat změnu. Tou vyhláškou hrozí jednak zdražení plynu, jednak naštvání producentů řekněme z Kataru, kteří klidně prodají jinam. Česká republika se zařadila do koalice zemí, jež žádají odložit platnost tohoto nástroje o několik let. Ale vedro. Hraje se zřejmě i o další věci, třeba o zákaz topení fosilními palivy v domácnostech k roku 2040, dnes doporučený (indikativní), ale zatím ještě nikoli tvrdý.

Rozsáhlé lesní požáry hlásí i z Ameriky, z Austrálie, z Asie. Kupodivu jen v Evropě může přehřáté zpravodajství o letních teplotách vyústit v ještě ostřejší klimatickou politiku. Jen tady jsme schopni na sucho zareagovat tak, že zasadíme ránu z milosti našemu průmyslu. Také pro neschopnost vidět dál než za předpověď počasí na příští týden.