Přání zasáhnout raketou Berlín vyslovil bývalý ruský prezident Dimitrij Medveděv. Ten je dnes místopředsedou Ruské bezpečnostní rady, ale jeho skutečná role je zlý policajt. I tak jeho tweet bere dech. A proč má eskalace sporu mezi Německem a Ruskem zajímat nás? Ze stejného důvodu, z jakého jsme se v 90. letech také ucházeli o členství v NATO: protože ležíme mezi těmito dvěma mocnostmi. V 90. letech šlo o pokud možno definitivní zapuzení scénáře, v němž se ony někdy domluví na úkor prostoru mezi sebou.

Dnes se Evropa blíží k opačnému extrému, kdy se do sebe Německo s Ruskem pustí. Před rokem Berlín od Washingtonu převzal tíhu hlavního financiéra ukrajinského válečného úsilí, kterou do nějaké míry následně rozprostírá i na zbytek EU. Berlín, míněno křesťanskodemokratický kancléř Friedrich Merz a juniorní sociální demokracie, v níž je toho času „proruské“ křídlo odstavené, posílají do Kyjeva nejen peníze, letos 11,5 miliardy eur, ale i tisíce dronů schopných doletět hluboko do ruského vnitrozemí. Zrovna včera prezident Zelenskyj oznámil, že tak jako kvůli válce stojí civilní letecká doprava na Ukrajině, dosáhne zase on dronovými nálety zastavení civilní letecké dopravy nad Ruskem. Tato válka právě eskaluje a stává se nebezpečnější i pro Evropu. Zatímco posílání peněz nebo zásilky defenzivních zbraní z vás v mezinárodním právu válečnou stranu nedělají, dodávky útočných zbraní ano. A k těm může Rusko počítat zatím německé drony – nesou jméno Strike – a brzy třeba i rakety s plochou dráhou letu Taurus. Zasahují cíle na dálku 500 kilometrů a právě z toho důvodu je Kyjevu nedodal minulý spolkový kancléř Olaf Scholz. Na Merze roste tlak, aby taurusy pro Ukrajinu povolil na oplátku za útok dronem na ukrajinské municí naplněné letadlo na letišti v Lipsku. Ale Merz stejně už několik roků vystupuje jako überjestřáb. Od úterý jeho vláda oficiálně Rusy viní za „Lipsko“ a slibuje odvetná opatření.

„Lipsko“ se, jak známo, událo 4. srpna, tedy událo… Dron na tamním letišti srazil nohou hrdina, který je ovšem veřejnosti dosud neznámý. Neviděli jsme ani foto nevybuchlého dronu, neviděli jsme fota dalších nalezených a taktéž nevybuchlých dronů, které mají s Lipskem a ruskými agenty nějak souviset. Neviděli jsme podobizny agentů, prý už opustili Německo, víme jen, kdy překračovali hranice a jaké státy jim vydaly pasy. Neviděli jsme foto poblíž objeveného skladu zbraní, na který posléze prasklo, že sestával ze dvou starých, nefunkčních pistolí. Ruský velvyslanec byl předvolán na kobereček a po něm si postěžoval, že ani jemu Němci žádné důkazy nepředložili.

Je znepokojivé, kam jsme ve chvílích napětí, jako je tato, mezitím dospěli. Dospěli jsme do stavu, kdy verze předestřená spojeneckou, demokratickou vládou není kvalitativně věrohodnější než dementi od znepřátelené, nedemokratické mocnosti. Není důvod věřit Rusku. Ale ani „naše“ strana se nedá brát vážně. Na to bylo vyhlášeno příliš mnoho poplachů, které nikdo neodvolal a které mají být zapomenuty, tak jako ruské drony nad letištěm v Kodani loni v září. Po půlroce intenzivního šetření dánská policie musela konstatovat, že ani neví, jestli tam nějaký dron létal, natož čí by byl. Nejznámější prasklý balonek, na němž stálo napsané Made by Russia, atentát na plynovod Nord Stream 2, byl připisován Rusům i přesto, že to nedávalo žádný smysl. Před německým soudem, nikoliv za úplného informačního blackoutu, ale přece jen pod radarem médií, běží soud s ukrajinskými důstojníky, kteří největší průmyslovou sabotáž v dějinách měli spáchat.

Berlín se na Kyjev ani nezamračil. Kvůli dronu, který žádnou škodu nezpůsobil a který jsme ještě nemohli spatřit, bude šéf německé diplomacie se spojenci projednávat zabavování ruských tankerů v Baltickém moři. Ty mívají na palubě ozbrojenou ochranu. Někdy je prý doprovází ruské vojenské námořnictvo. Máme se na co těšit.

Zdánlivý paradox je, že ostrý kurz vůči Rusku razí v Berlíně vláda, která vnitropoliticky krvácí. Merzova čísla jsou jedním slovem hrozná, jeho odchod žádají tři čtvrtiny Němců. Už v neděli strany vlády i oficiální opozice čeká drtivá porážka v Sasku-Anhaltsku. I kdyby pravicová AfD nedosáhla absolutní většiny křesel, podle rozsahu jejího vítězství se mohou dít věci. Merz a ještě víc špičky sociálnědemokratické strany se dnes ocitají v bezprostředním ohrožení.

A establishment se chová, jako kdyby byl smrtelně ohrožen. Plánuje dát proti opozici větší pravomoci kontrarozvědce, vymýšlí, jak zamezit sdílení informací s eventuálním zemským premiérem za AfD, a hlavně flirtuje s neslýchanou myšlenkou, že by dosavadní zemský premiér z CDU po prohraných volbách jednoduše zůstal ve funkci. Před několika lety bylo zrušeno pravidlo, podle něhož se nový zemský premiér musí zvolit do 14 dnů od ustavující schůze nového parlamentu. Takže teoreticky může ten dosavadní zůstat u moci i po volbách, sám to dvakrát řekl v televizi. Tento antidemokratický scénář se může uskutečnit, pokud se (post)komunisté k vynucení volby nového premiéra nespojí s AfD, jakože se nespojí. Anebo pokud AfD sama nezíská absolutní většinu.

Německo tak politicky nakročilo do Rumunska, kde předloni zrušili první kolo prezidentských voleb, protože jejich vítězi – geopoliticky to byl dezolát – údajně pomáhaly ruské účty na sítích. Žádné se neprokázaly. Berlín dnes jako důvod pro ostrý postup vůči Rusku vedle dronové záhady uvádí i jakousi dezinformační kampaň na sítích ve prospěch AfD. Prý je z Ruska.

Nad našimi hlavami zatím nelétají rakety, ale slova, jaká od roku 1945 na této trase prostě nezazněla. Jak z této eskalace někdo u nás může čerpat uspokojení, je autorovi záhadou.