Dneškem česká vláda zavádí regulaci cen u čerpacích stanic. Reaguje tím na napjatou situaci, kdy benzin stojí plus minus 44 korun a nafta plus minus 50 korun za litr a kdy hrozí další růst, nebo aspoň vysoké výkyvy ceny. Celkem všichni asi známe bezprostřední příčinu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ americkou válku proti Íránu, která měla trvat několik dní, pak maximálně týdnů, a ani po sedmi měsících konce nevidět. Včera Írán zasáhl čtyři tankery, na palubě jsou mrtví, cena ropy na světových trzích o něco vyskočila.

Ale už tady narážíme na paradox, který si žádá vysvětlení: surová ropa je navzdory válce v srdci těžby ropy pořád významně levnější, než když téměř před pěti lety Rusko vpadlo na Ukrajinu. Proč nejsou analogicky významně levnější i benzin a nafta? Jedním z hlavních důvodů bude ukrajinská kampaň proti ruským rafineriím.

Když se řekne povolenky pro průmysl, málokdo ví, že stejně jako ocelárny nebo elektrárny pod systém ETS 1 spadají i rafinerie. Celý systém byl uveden do chodu roku 2005, od té doby cena povolenek pomalu šplhá, z nuly na dnešních cca 70 eur za tunu emisí skleníkových plynů. Podle kvalifikovaného odhadu za těch dvacet let ubylo kapacity pro zpracování ropy na území EU dvacet procent. Toto zakleknutí rafinérského průmyslu má z dnešního pohledu horentních cen pohonných hmot tak neuvěřitelné podoby, jako byla podmínka pro přijetí Rumunska, tohoto tradičního těžaře a zpracovatele ropy, do EU, že v okamžiku vstupu bude většina z tamních rafinerií uzavřena. Rumuni tehdy Evropskou komisi podezírali, že pracuje v zájmu jejich evropské konkurence, ale stejně tak je možné, že za tím byla dlouhodobá, ideologicky podmíněná averze k fosilním palivům.

Dovoz produktů z ruské ropy jsme si v EU zakázali sami kvůli ruské válce na Ukrajině, výjimka pro Českou republiku tu skončila loni. Spojené státy, na něž se Evropa v této situaci obrací, od konce 70. let samy žádné nové rafinerie neotevřely, jedou z podstaty. V době energetické nejistoty ve světě se každý druhý den vynořují spekulace, že Donald Trump vývoz americké nafty aspoň přechodně zakáže.
Nejpřirozenější reakcí v EU by za takové situace bylo povolenky na rafinerie aspoň vypnout, když ne trvale zrušit.

Osvobodit energetický sektor od ETS 1 už na jaře žádala italská premiérka Giorgia Meloniová, celkem nikdo se k ní nepřidal a v unijních orgánech se o tomto podnětu podle dostupných zpráv nejedná. I kdyby se Praha k Římu přidala, žádný obrat tím nezpůsobí. Ale fakt je, že při jednáních o revizi ETS 1 se soustřeďujeme na úlevy pro energeticky náročné obory (což je chvályhodné) a u rafinerií šetříme silami, také proto, že rafinérský obor u nás ovládá polský státní PKN Orlen. Člověk má poslední dobou vtíravý pocit, že jedeme do zdi, a že jestli se podaří nárazu vyhnout, nebude to zásluhou dnešní politické třídy.