Byly zveřejněny širší nominace na literární ceny Magnesia Litera. Ještě nás čeká jejich zúžení na tři nominované v každé kategorii, dubnové slavnostní vyhlášení vítězů – a pak už si šampion může alespoň na chvíli připadat, jako by vydával na západním trhu: prodeje jeho knihy mu mnohonásobně vzrostou. Na odchod z práce to sice nebude, ale důstojná dovolená v Chorvatsku by z honorářů klapnout mohla. Tím se však budeme zabývat až v některém z příštích čísel. Teď se podívejme na to nejzajímavější, co česká literatura nabídne v nadcházejících jarních týdnech.

Začněme zlehka – detektivním žánrem. „Skutečnost, že se kapitánu Lenzovi podařilo přemluvit soudního lékaře Jana Nováka, aby se s ním ještě jednou zastavil u stánku s pivem, a dokonce se nechal pozvat na krušovickou desítku, by mohla vstoupit do dějin pražské kriminálky. Doktor Novák byl totiž známý jako odtažitý suchar neurčitého věku, který byl pro své kolegy asi tak zajímavý jako jeho jméno. Občasných večírků se neúčastnil, s nikým se zbytečně nevybavoval a po práci si šel po svých, aniž by kdokoli tušil, kam vlastně jde. Říkalo se o něm, že nemá rád zvířata, stačilo s ním ale prohodit pár slov, aby člověk nabyl dojmu, že ani lidé nepatří k jeho oblíbenému druhu,“ píše Jiří Homola ve své novince Maratonská zeď. Kapitán Lenz (z Homolova debutu Ovál) je zpátky na scéně – a kniha, v níž mizantropičtí detektivové pijí krušovice, přece nemůže být špatná. Do temnot mužské duše se před lety ponořila i spisovatelka Iva Hadj Moussa. Její román Těžké duše patří k tomu nejlepšímu, co jste v žánru „chytrého mainstreamu“ mohli v posledních letech číst. Vykreslit předem prohraný boj mužů po padesátce v současném světě se jí podařilo tak uvěřitelně, že jí někteří čtenáři zpočátku ani nevěřili, že se neskrývá pod pseudonymem: „Tohle přece nemohla napsat ženská, takhle nás žádná nezná!“

Po dvou letech Hadj Moussa přichází s novinkou. Mořská Eva vychází právě v těchto dnech a nakladatelství Host láká anotací, jakou u „ženských románů“ opravdu běžně nenajdete: „Čtyřicátnice Eva žije obyčejný, nenápadný život. Až do chvíle, kdy se jí všechny dosavadní jistoty začnou drolit pod rukama. Sérii nečekaných událostí završí šokující poznání, že tam, kde se jiní topí, ona popadne dech. Promění tato nově objevená schopnost Evu v superhrdinku? Nebo spíš v ženu, která si poprvé dovolí být sama sebou, i když to znamená být divná, neuchopitelná, nebo dokonce nebezpečná? Mořská Eva je pozdní coming-of-age román o ženě, která se snaží přežít tlak rodiny, úřadů, médií i vlastních představ o tom, jaká by měla být.“

Nebezpečné čtení nabídne i sociolog Daniel Prokop, autor bestselleru Slepé skvrny. „Společnosti, která špatným nastavením daní brzdí ekonomický růst, vytlačuje lidi z pracovního trhu a nevybírá dost na klíčové investice, chybí zdroje a stagnuje. Společnosti, která neumí posílit zdravotní prevenci, reformovat důchody ani řešit roztříštěnost a financování samospráv, chybí zdroje a stagnuje. A ve stagnující společnosti, v níž se zápasí o omezené zdroje a místo reforem se hledají únikové cesty z marasmu, se na znevýhodněné a rovnost šancí myslí často až naposledy. Tato kniha je naopak plánem útěku z kultury stagnace a nedůvěry a pokusem dokázat, že reformy v Česku lze uskutečnit,“ píše ve své novince Spravedlivý růst.

Autor si dává smělý cíl: ukázat hloubku zdejších problémů a zároveň detailně popsat možné reformy daní, dávek, vzdělávání, ale i samospráv či zdravotní prevence, které by Česko posunuly k prosperitě pro všechny. Dohánějte případné resty s četbou Slepých skvrn, předobjednávejte novinku, ať jste připraveni – kolem knihy se po jejím květnovém vydání jistě strhne vášnivá diskuse. Ani pozvání do Salonu Echa pana Prokopa zřejmě nemine.

Jiří Homola: Maratonská zeď, Kniha Zlín, 440 str., Iva Hadj Moussa: Mořská Eva, Host, 255 str., Daniel Prokop: Spravedlivý růst, Host, 400 str.