V Echu jsme upozornili na deklaraci, kterou v květnu přijalo shromáždění zástupců ministerstev zahraničí věcí Rady Evropy v Kišiněvě. Navazovala na rok starý dopis skupiny zemí, jejž iniciovaly premiérky Dánska a Itálie a podepsal i premiér Fiala. Kritizoval to, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku interpretuje migrační kauzy tak, že rovnováhu mezi právy migrantů a povinností státu chránit své hranice vychyluje povážlivě ve prospěch migrantů. Kišiněvská deklarace ho sice trochu „naředila“, ale zato má váhu nejen devíti, ale všech členských zemí Rady Evropy.

Mezinárodní organizace však tvoří předivo orgánů, jež způsobuje, že málokdy něco nějak dopadne definitivně. Rada Evropy (pod níž štrasburský soud spadá a jež, obligátně upozorňujeme, není totožná s EU) má taky své parlamentní shromáždění. A nyní se dovídáme, že minulý týden jeho výbor pro migraci přijal návrh rezoluce k diasporám a migrantům. Na rozdíl od lidí, kteří se domnívají, že diaspory a migranti by měli být předurčeni v zásadě buď k návratu domů, anebo k usazení se v nové zemi s perspektivou identifikace s tou zemí a asimilace, zaujali členové výboru jiný přístup. Migranti a diaspory jsou pro ně „inherentní“ součásti evropských společností, měli by být podporováni a opečováváni a pak budou moci „aktivně přispívat k hospodářskému rozvoji, pomáhat budovat soudržnější společnosti a podporovat demokratickou angažovanost“. Od mladých mezi nimi si dokonce výbor slibuje „obnovu demokratického života“.

To je z tiskového prohlášení a ještě zajímavější jsou podrobnosti, které se do něj nedostaly. Návrh například doporučuje hledat možnosti, jak umožnit migrantům volit v celostátních volbách. Doporučuje taky trvalé financování cizineckých organizací z veřejných zdrojů (jak jsme si měli příležitost všimnout už u Istanbulské úmluvy, prosazení povinnosti financovat určité nevládní organizace je nepříliš inzerovaným, ale autory o to víc ceněným výdobytkem podobných mezinárodních závazků). Za příklad dobré praxe uvádí svou vlastní spolupráci s organizací mladých muslimů FEMYSO. Ta je ovšem podle loňské zprávy francouzského ministerstva vnitra pod vlivem Muslimského bratrstva.

Takže evropští ministři sice něco řekli, avšak evropští poslanci řekli zas něco jiného. Podobná usnesení se vynořují, často ani nechápete jak, nicméně jsou vposledku dílem živých lidí s demokratickým mandátem. V tomto případě ve výboru zastupovaly Parlament České republiky poslankyně za Zelené na kandidátce Pirátů Irena Ferčíková Konečná a Renata Vesecká za Motoristy. Návrh byl přijat jednomyslně.

Mediální událostí uplynulého týdne v USA byl mimo veškerou pochybnost spektakulární rozvrat lesbického baru Last Ditch v Greenfieldu ve státě Massachusetts, jejž popsal deník Boston Globe. Tento malý podnik se pod finančním tlakem rozhodl ustoupit od své striktní politiky vstupu jen s respirátorem a jeden den v týdnu učinit nošení respirátorů dobrovolným. V této „komunitě“ je totiž článkem víry, že pandemie covidu stále trvá. Návrh se v komunitě nesetkal s pochopením a nepomohlo ani, když ho majitelka vzala zpět. Na sociálních sítích a pak na komunitní schůzi byla vystavena zdrcující kritice a obviněna z poklonkování kapitalismu a bílé nadřazenosti, z ableismu, eugenicismu, rasismu, „ronění bílých slz“ a zrady revoluce. Že má na krku padesátitisícový úvěr, nikoho neobměkčilo. Jedna účastnice schůze jí popřála, aby jí někdo hodil do baru zápalnou bombu.

Fantasmagorický rej psychopatologie zplodil záplavu bizarních citátů, v jejichž sdílení se lidé na sociálních sítích předháněli. Aby se bezuzdně pobavili. Ale taky aby si připomněli to, co by každý rád zapomněl – že v šíleném létě covidu a Black Lives Matter v roce 2020 takhle vypadal život div ne v každé americké instituci.

Nejlepší komentář ovšem bezděky poskytl Barack Obama, jenž ten týden na diskusi se studenty zmínil, že jako prezident občas snil o tom, „kdybychom tak svěřili všechny vlády na dva roky ženám“. Stav věcí by pak byl „možná ne dokonalý, ale lepší. Jsem si tím velmi jist“.