Před pár dny po sítích kolovala grafika znázorňující dostřel íránských raket. Ukazovala, že jejich maximální dosah je někam na česko-slovenskou hranici. Zvlášť v Praze to vzbudilo velké pobavení. Šířily se vtipy typu „Zlín přinejhorším obětujeme“. Pak ale americká armáda ohlásila, že Írán vystřelil dvě balistické rakety na základnu Diego Garcia v Indickém oceánu. Jedna selhala ještě za letu, druhou se Američané pokusili sestřelit. Jestli se to povedlo, nebo dopadla neškodně někde do moře, není jasné. Jasné je však to, že dostřel íránských raket je zhruba dvojnásobný, než se soudilo. V jejich dostřelu je nejen Zlín, ale i Praha, Berlín a další velké části Evropy.

Nelze si nevzpomenout na spor o americký radar v Brdech. Krátké připomenutí, o co tehdy šlo: v létě 2006 USA oznámily plán vybudovat protiraketovou obranu v Evropě. Američané vyjádřili přání jednu z jeho součástí, konkrétně radar, umístit v České republice. Tehdejší vláda Mirka Topolánka s tím souhlasila a vyjednávala o podmínkách. Zároveň se proti radaru zformovala silná opozice. Nejviditelnější tváří bylo hnutí Ne základnám. Tvrdilo, že radar je zbytečný, bude provokovat Rusko, že je proti přítomnosti cizích vojáků na českém území a tak podobně. Vysmívalo se i argumentu, že připravovaná protiraketová obrana má bránit třeba hrozbě z Íránu. Administrativa Baracka Obamy později plány na umístění radaru v Česku zrušila, ale krátce uvažovala, že jako náhradu sem umístí řídicí centrum systému. Z té doby je také toto vyjádření, které lze dodnes nalézt na stránkách hnutí: „Centrum raketového systému je prosazováno stejným způsobem jako radar. Opět se českým občanům předkládá projekt, jehož mezinárodněpolitické zdůvodnění kulhá. Íránská hrozba, kterou argumentuje Obamova administrativa, je stejně fiktivní jako zbraně hromadného ničení, které měl mít irácký diktátor Saddám Husajn. Írán nemá ke střílení na Evropu kapacity a hlavně motivaci. Ví také, že jediná jeho střela by znamenala zkázu vlastní země.“

Proti radaru tehdy bylo nejen hnutí Ne základnám, ale třeba i ekologové v čele s organizací Greenpeace a opoziční ČSSD. Tehdejší stranický předseda Jiří Paroubek se rozhodl upřednostnit partajní zájmy před zájmy země a požadoval vypsání referenda o umístění základny.

Nyní je jasné, o jak krátkozrakou politiku šlo. Írán v posledních týdnech ukazuje nejen to, že může do Česka dostřelit, ale že je schopen zběsile pálit všude okolo. Jeho rakety a drony míří na okolní země v Perském zálivu, na Turecko, jím kontrolované teroristické hnutí Hizballáh vypálilo na Kypr. Není těžké si představit, že Írán ve svém hněvu vypálí i na jednoho z nejbližších spojenců Izraele v Evropě. Navíc nevíme, nakolik jsou íránské rakety přesné. Klidně mohou mířit na americké základny v Německu, ale trefit Česko.

Lze namítnout, že nakonec Česká republika má to nejlepší z obou světů. Íránskou raketu letící na střední Evropu by nejspíš sestřelil americký protiraketový systém Aegis umístěný v Rumunsku. Česko je tak chráněné a zároveň nemá na svém území pozornost poutající vojenskou infrastrukturu.

Je třeba přiznat, že radar v Brdech nebyl zdaleka jen obranný projekt, ale také politický. Cílem bylo ukázat Washingtonu užitečnost Česka a zainteresovat ho v regionu. Přes všechny rozpory v NATO je velmi nepravděpodobné, že dojde k nějakému stažení USA z Evropy. Nynější válka s Íránem ukazuje, že Amerika Evropu stále potřebuje. Bez základen v Evropě by nebyla schopna svou operaci provést. To dává Washingtonu životní zájem na obraně starého kontinentu. A nyní si představme, že Česko by hostilo klíčovou součást americké protiraketové obrany. Zájem Washingtonu na bezpečnosti svého spojence by násobně vzrostl. A Andrej Babiš by mohl na summitu NATO v Ankaře Donaldu Trumpovi ukázat, jak se Česko podílí na bezpečnosti Ameriky.

Odpůrci radaru také ukázali nedostatečnou představivost ohledně budoucího vývoje. Ano, v letech 2006 až 2008 Írán zřejmě nedisponoval raketami schopnými ohrozit Českou republiku. Putin také v té době nenapadl Ukrajinu, i když v roce 2008 zaútočil na Gruzii. Nicméně tehdy ještě mohl člověk žít v představě, že střední Evropě nic nehrozí. Dnes, kdy je situace ve světě rok od roku horší, si nic takového namlouvat nelze. O to je snížení rozpočtu na obranu, které schválila Babišova vláda, nezodpovědnější. Zůstáváme černými pasažéry NATO. A černé pasažéry nemá nikdo rád.