Hojně využívaný klimatický scénář, který počítal s masivním růstem emisí oxidu uhličitého do konce století, mizí z nové generace klimatických modelů. World Climate Research Programme (WCRP), jehož výstupy slouží i jako podklad pro zprávy klimatického panelu OSN IPCC, už v novém rámci CMIP7 nepočítá se scénáři RCP8.5, SSP5-8.5 ani SSP3-7.0. Právě ty přitom v minulých letech často stály za studiemi varujícími před nejtvrdšími dopady globálního oteplování. Podle části klimatologů byly krajní scénáře dlouhodobě nadhodnocené a neměly být vydávány za pravděpodobný vývoj. Informuje například Bild.

Scénář RCP8.5 byl po léta symbolem nejhorší možné klimatické budoucnosti. Předpokládal dramatický růst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, prudké oteplení a rozsáhlé škody. Vycházely z něj vědecké práce, vládní dokumenty či média. Kritici ale dlouho upozorňovali, že jde spíše o krajní hypotetický model než o realistický odhad toho, kam svět skutečně směřuje.

Na problematičnost scénáře upozorňovali někteří odborníci už téměř deset let. Americký výzkumník Justin Ritchie například už v roce 2017 upozornil, že model počítá s nereálným globálním rozmachem uhlí a stojí na předpokladech, pro které neexistují odpovídající ekonomické ani energetické trendy. Kriticky se v minulosti vyjadřoval také nizozemský klimatolog Detlef van Vuuren, jeden z tvůrců scénářů RCP.

Nový rámec scénářů připravil projekt CMIP, který spadá pod World Climate Research Programme. CMIP nyní vstupuje do své sedmé generace modelů a jeho výstupy mají tvořit základ pro další velkou hodnotící zprávu IPCC. Změna je zásadní: nejextrémnější scénáře, které dominovaly předchozím dvěma verzím klimatického modelování, z nové sady vypadly.

Autoři nového rámce uvádějí, že vysoké emisní scénáře z předchozí generace se vzhledem k současným trendům staly málo věrohodnými. „Pro 21. století bude tento rozsah menší, než se v minulosti předpokládalo: na horní hranici tohoto rozmezí se vysoké úrovně emisí podle CMIP6 (vyjádřené scénářem SSP5-8.5) staly nepravděpodobnými, a to na základě vývoje nákladů na obnovitelné zdroje energie, zavádění opatření v oblasti klimatické politiky a nejnovějších emisních trendů,“ uvádí studie Detlefa van Vuurena a dalších autorů publikovaná v časopise Geoscientific Model Development.

Nové modely zároveň mění samotnou strukturu scénářů. Dosavadní modely pracovaly se scénáři SSP kombinující socioekonomický vývoj a úroveň emisí označenými číselně, například SSP5-8.5 nebo SSP2-4.5. Nově klimatologové přecházejí na jednodušší scénáře označené jako HIGH, MEDIUM, LOW nebo VERY LOW. Socioekonomické scénáře však stále zmiňuje. Podle autorů mají nové modely lépe odpovídat současným emisním trendům a klimatickým politikám. Nový scénář HIGH už navíc není chápán jako běžný vývoj světa bez klimatických opatření, ale jako hraniční varianta pro zkoumání možných klimatických rizik.

RCP8.5 počítal mimo jiné s dramatickým růstem koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Dnes se koncentrace CO₂ a dalších skleníkových plynů pohybuje kolem 420 ppm, tedy částic na milion částic vzduchu, podle měření amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA). Podle scénáře RCP8.5 by ale koncentrace skleníkových plynů v přepočtu na CO₂ ekvivalent mohla do roku 2100 vystoupat v rámci modelů až přibližně na 1400 ppm. Takový vývoj by vyžadoval obrovský nárůst spalování uhlí a dalších fosilních paliv.

Nový scénář CMIP7 HIGH je výrazně mírnější. Podle modelových propočtů vychází přibližně na 830 ppm do konce století.

Dopady této změny ale nekončí u akademické debaty. Ze starých extrémních scénářů vycházely tisíce vědeckých studií, mediálních výstupů i vládních strategií. Používaly je národní klimatické analýzy ve Spojených státech, Británii, Německu, Kanadě, Austrálii nebo Japonsku.

To neznamená, že by klimatologové vyhlašovali konec obav z oteplování. Nové scénáře stále počítají s vážnými riziky, růstem teplot, častějšími vlnami veder, suchem, přívalovými dešti i pokračujícím zvyšováním hladiny moří. Rozdíl je v tom, že nejhorší katastrofické varianty už nemají být vydávány za běžný nebo nejpravděpodobnější vývoj.